Po vyslechnutí závěrečné řeči žalobce Roberta Henzla v řízení proti Shahramu Zadehovi (dále jen SAZ) & spol., vedeném senátem Michala Kabelíka u Městského soudu v Brně ve mně představa vyhovění jeho návrhům budila hrůzu: mimo spolupracujícího obviněného Ondřeje Kučery měli všichni dostat nepodmíněné tresty, z toho nejvyšší – 8 až 8,5 SAZ a advokát Záviš Löffelmann sedm let. I když jsem jako laik považoval žalobcovy návrhy za absurdní, s přihlédnutím ke všemu, čeho jsem byl od r.2013 v dění kolem SAZ postupně svědkem, očekával jsem, že se soud svým výrokem od obžaloby příliš neodvrátí.

Odvrátil se ale zásadním způsobem. Nepřiznal obžalovaným povahu organizované zločinecké skupiny. To se odrazilo v odchýlení právní kvalifikace jejich jednání od hodnocení žalobcem : z úrovně zvlášť závažného trestného činu se zmírnila na úroveň přečin. Odtud pak vedla cesta k podstatně mírnějším trestům ve srovnání s návrhy žalobce. Z celé skupiny soud uložil nepodmíněný trest pouze ods. SAZ, a to tři a půl roku, což přibližně přesně pokryje čas, strávený ve vazbě. Při stanovení trestu soud přihlédl ke skutečnosti, že SAZ trestnou činnost páchal v době, kdy byl propuštěn na kauci. Tento posuv proti názoru žalobce má významný vedlejší účinek: v případě přečinu je hranice přípustnosti vazby jeden rok a ods. SAZ ji již dávno překročil. Ods. Martinu Veselému soud neuložil souhrnný trest vzhledem k uložení  pětiletého trestu v jiné kauze.

Všem ostatním obžalovaným soud uložil podmíněné tresty. Nejpřísnější byl k  Ondřeji Kučerovi s 28 měsíci s odkladem na 3 roky. Nebral ho jako spolupracujícího obviněného. Proti návrhu žalobce mu ale neuložil peněžitý trest. Ostatní si vysloužili 20 měsíců, většinou s odkladem na 2,5 roku, pouze obž. Šebek má zkušební lhůtu tři roky.

Rozdíl mezi návrhem žalobce a rozsudkem je tak velký, že předseda senátu pociťoval potřebu vymezit se proti výzvě obhájkyně Aleny Kojzarové ke statečnosti, vyslovené v její závěrečné řeči: senát nepotřebuje zvláštní statečnost, neboť rozhoduje nezávisle, není vystaven tlaku a nikdo po něm nic nechce. Na jiném místě  našel slovo uznání pro velmi pečlivou práci obhájce Michala Pokorného, který svou závěrečnou řeč předložil pouze písemně: ovšem s výhradou, že jeho právní závěry odmítá.

Při odůvodnění rozsudku vyslovil mimo jiné názor, že řízení, které si vyžádalo 51 jednacích dnů, mohlo dospět k rozsudku již o rok dříve, kdyby je obhajoba a zejména osobně obž. SAZ zbytečně neprotahovali,  kdyby si nevynucovali projednávání spousty zbytečných důkazů. Právě před rokem byl správný čas na vyvrácení přesvědčení žalobce o existenci organizované zločinecké skupiny. Připustil zoufalost postavení pana obžalovaného, jehož vazba odloučila od malého syna a manželky. Podle názoru pana soudce se z této situace mohl dostat snáze, kdyby se nesnažil stát se novým Jiřím Dimitrovem a nepokoušel se porazit stát a soudy, poučovat a urážet soudce. Vytkl mu, že uvěřil, že se stal obětí spiknutí příslušníků orgánů činných v trestním řízení. Podle pana soudce jeho postava není tak zajímavá, aby provokovala ke spiknutí  kohokoli.