Nemůžeme mít proto radost z toho, že v českém Švejkolandu jsou právní normy ve stálém pohybu: stále se něco novelizuje, mění se právní koncepce a vznikají nové zákony, bez nichž jsme až dosud žili bez újmy na zdraví.  

Chaosu lze předcházet pouze velmi pečlivou přípravou všech změn v právních předpisech. Legislativní proces je proto nesmírně složitý a obsahuje tolik různých pojistek  proti zavádění nesmyslných opatření, že by jím žádný zmetek neměl projít. Vládní návrhy procházejí meziresortním připomínkovým řízením. Po vypořádání připomínek předlohu přezkoumá Legislativní rada a posléze vláda posoudí její způsobilost k projednání v Poslanecké sněmovně: doporučí nebo nedoporučí její přijetí, nebo se nevyjádří a vydá ji napospas poslancům. Následují tři čtení v Poslanecké sněmovně, posouzení přijatého zákona Senátem a posléze podpis prezidenta republiky. Tak složitým sítem by neměl projít návrh zákona, který by neměl naději, že bude sloužit bez ojedinělých drobných úprav několik desítek let. Jak ale pravil klasik, „šedivá je teorie, zelený strom života“: navzdory zdánlivé neprůstřelnosti pojistek legislativního procesu i velmi důležité zákony, jež by měly být připraveny skutečně pečlivě, procházejí častými novelizacemi, bohužel i velmi časně po nabytí účinnosti.