Ostrými slovy na adresu Magdy Vašáryové si LXV vysloužil odsouzení řadou veřejných činitelů, z nichž někteří volají po jeho odvolání z Rady ČT, protože dle jejich názoru je jeho hulvátství  neslučitelné s důstojností člena Rady ČT. Našel ovšem  i zastánce, kteří by odvolání z Rady ČT považovali za nepřiměřené jeho provinění, ale většina z nich přesto nepopírá nevhodnost jeho slov. Sám se za ně  nakonec omluvil. Pokud se týká Magdy Vašáryové, dá se říci, že je nad věcí. Jeho hrubosti nevzala na vědomí.

Nicméně slova již jednou odezněla, nedají se vzít zpět a o osudu LXV jako člena Rady ČT bude jednat Poslanecká sněmovna, jež má právo jej odvolat. Pobouření jeho kritiků chápu.  Nicméně soudím, že odvolání z Rady ČT kvůli osamělému výstřelku by bylo přehnaným opatřením. Domnívám se však,  že by  poslanci měli zkoumat jeho působení na  veřejné mínění ve větší šíři.

V poměrně nedávné minulosti jsem jej kritizoval za projevy odklonu od nezávislosti televize Xaver Live k závislosti na přáních podnikatele Pavla Buráně, kterého podpořil ve veřejném  ostouzení obětí jeho křivého obvinění a ve vyvolávání dojmu o zkorumpovanosti moravské justice, zejména Vrchního soudu v Olomouci.

Jde o případ, o němž jsem počínaje rokem 2017 jako přímý účastník soudních jednání napsal řadu článků a nakonec jsem souhrnně kauzu popsal v kapitole Zlínský horor v knize Škůdci v taláru 2. Zopakuji  zde  nejnutnější údaje.