Moravské kraje patří ve srovnání s Prahou k chudším oblastem. Proto je dobré umožnit správu moravského kulturního dědictví institucemi se sídlem na Moravě. Přinese to kvalifikovaná pracovní místa na Moravu i atraktivnost pro turisty. Zatím církevní žadatelé prohlásili, že by ponechali správu těchto památek institucím, které je dnes spravují. Když se však podíváme, jak se ujmula svých vlastnických práv Praha k Slovanské epopeji Alfonse Muchy, která byla roku 2011 odvezena z Moravského Krumlova do Prahy, není důvod ponechávat významné moravské památky v Praze, když na Moravě jsou kvalifikovaní lidé i pracoviště. Pokud Farnost ve Veverské Bítýšce nebude chtít umístit Madonu z Veveří přímo v kapli na Veveří, může ji uložit do správy Moravské galérie v Brně. Již dnes je ve sbírce gotického umění Moravské gelérie umístěna socha Krista Vykupitele asi z roku 1470, která též pochází z kostela a dnes kaple na Veveří (trvale zapůjčena z Podhoráckého muzea v Předklášteří u Tišnova). Moravská galérie vystavuje trvale zapůjčené církevní umělecké moravské skvosty - např. obraz Madona Ochránkyně asi z roku 1480 zapůjčený augustiniánským opatstvím na Starém Brně.
I když nebudou vydány tyto památky původním církevním vlastníkům, je správné z hlediska zásady, že památky mají být umístěny tam, kde vznikly nebo kde se historicky nacházely, a pro podporu kvalifikovaných pracovních míst v památkové sféře i turistického ruchu na Moravě trvat na tom, aby památky, které jsou součástí moravského kulturního dědictví, byly umístěny na Moravě a zde spravovány. Zůstane-li Madona z Veveří státu, je možné její předání z pražské galérie do státní Moravské galérie. I příklad zámků a hradů vypovídá o centralizaci státu po roce 1990. Do té doby byly státní zámky a hrady spravovány krajskými organizacemi památkové péče, které byly podřízeny krajským národním výborům. Nyní jsou státní zámky na Moravě spravovány Národním památkovým ústavem v Praze, byť má detašované pracoviště v Kroměříži.
Nelze očekávat návrat všech památek tam, kde původně byly. Například nálezy z doby halštatské v Býčí skále v Moravském krasu, které objevil v letech 1867-1872 především Jindřich Wankel, jsou uloženy v Přírodohistorickém muzeu ve Vídni, kam byly předány pro nezájem moravských muzeí. Ovšem právo na návrat moravského kulturního dědictví uznaly roku 2012 i bádensko-wűrttemberské soudní a správní orgány, když přiznaly starobrněnskému augustiniánskému opatství vlastnictví rukopisu německy psané genetické práce starobrněnského opata Gregora Johanna Mendela Pokusy s rostlinnými hybridy z roku 1865 přednesené v brněnské Společnosti pro přírodní vědy. Po dlouhých právních sporech přivezl 9. 2. 2012 opat Lukáš Evžen Martinec tuto významnou součást moravského kulturního dědictví zpět na Moravu z Německa. Jestliže vydávají na Moravu kulturní památky orgány cizího státu, tím spíš by tak měly činit orgány státu našeho.
Autor je právník
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz