Je logické, že cílem subjektů v proběhlém regulérním politickém klání je dostat se do Strakovy akademie. Problém je ale v tom, že prakticky všichni lídři úspěšných stran či hnutí před volbami deklarovali, že s ANO do koalice nepůjdou. Ze všeobecně známých důvodů (programová rozdílnost, trestní stíhání, podezření ze spolupráce se Státní bezpečností, …). Voličům ANO to ale zjevně nevadilo.

Velmi ostrá předvolební rétorika některých lídrů případnou koaliční spolupráci s ANO předem diskvalifikovala. Dali jednoznačný slib voličům, že s Andrejem Babišem jako premiérem ve vládě nebudou a porušením tohoto slibu by „ztratili tvář“ a důvěru voličů.

Následující dny, možná týdny ukážou, nakolik to mysleli upřímně. Ale i kdyby do vlády s ANO nikdo nešel, je pravděpodobné, že jeho případnou menšinovou vládu někdo nakonec podpoří.

Otázka ale zní jinak. Bylo politicky předvídavé a rozumné se proti vládní spolupráci s ANO dopředu odmítavě vymezovat?