Zejména proklamace, že Zeman rozděluje společnost, se  před letošními prezidentským volbami stala téměř povinnou výbavou Zemanových protikandidátů.  Mnozí lidé   jaksi pozapomněli, že když v listopadu 1989 na náměstích našich města zvonili klíči, provolávali mj. i heslo „svobodné volby“. Ty  jsou hlavním mechanismem zastupitelské demokracie, v našem konkrétním případě přímé volby prezidenta republiky. Lidé – voliči si v nich svobodně vybírají z kandidátů, případně se voleb beztrestně neúčastní.  V poslední době však ve světě, a u nás to začíná platit také,  když ve svobodných volbách zvítězí někdo jiný, než koho jsme si vybrali my, nechceme  jeho legitimitu uznat. Že by se nám  stýskalo  po jednotné kandidátce Národní fronty?

Možná, že i přesto se chtěl Miloš Zeman, alespoň  zpočátku svého mandátu, skutečně pokusit o stmelení společnosti. To se mu však zjevně nepodařilo, ale ani podařit nemohlo. To prostě v „normální“ mírové době nejde. Lidstvo už je takové, že mají jednotliví lidé na ledacos diametrálně rozdílné názory.

Co se mu ale podařilo dokonale je to, že  stmelil pražskou kavárnu, havlisty, sluníčkáře, pražskou havlérku, nebo jak se těm všem jedině spravedlivým  říká, rusofoby, „presstituty“, „Zemanobijce“, bruselské poskoky, „majitele“ některých neziskovek, některé umělce, vědce a duchovní,  některé   politiky a diplomaty,….abych snad někoho  opomenutím neurazil.