Už deset let máme možnost a snad i úkol se s ní ztotožňovat, ale za tu dobu se v nás skepse, kterou máme jako národ možná vrozenou, jen rozrůstala o euroskepticismus, který v českých zemích zasela a vytrvale pěstuje početná část politického spektra.

Přesto v sobě Čech Evropana těžko zapře, i když se k němu odmítne hlásit. Své češství a životní jistoty, které s ním spojujeme, stavíme zcela automaticky na pojmech republika, ústava, občan, obec, občanská práva, demokracie. Ty pojmy - a s nimi naději na ty životní jistoty - dala ale celé Evropě před víc než dvěma tisíci lety kolébka evropské civilizace: antické Řecko a starý Řím.

V dějinách Evropy, celé Evropy, nikoli jen našeho národa, se stejně často znovu vracely, jak často byly potlačovány, což se definitivně nepodařilo ani novodobým totalitám. Dnes si ty odvěké institucionální pilíře a politické zásady evropské civilizace vpisuje Evropská unie do svých základních dokumentů a do přístupových smluv jako závazné moderní normy. Ano moderní, soudobé, nikoli jen historické. Proto jsou uplatňovány, nebo aspoň prosazovány nejen všude v Evropě, ale všude na světě.