Kdo z vás už někdy slyšel výraz Codex Alimentarius? Ano, je to potravinový zákoník, sbírka mezinárodně schválených potravinových norem, které mají chránit zdraví spotřebitelů a zajišťovat regulérní postupy při obchodování s potravinami. Alespoň tak se to píše i na webových stránkách našich státních institucí.

Bezpečnost nebo depopulace planety?

Za tímto vznešeným humanistickým mimikry se však podle kritiků Kodexu skrývá jediné: regulace populace přes kontrolu potravin. Každý národní potravinový kodex vychází z prvotního Kodexu, který se zrodil v roce 1962 za pozoruhodných okolností.

Duchovním otcem projektu je jeden z ředitelů (ne)slavného chemického komplexu IG Farben. Kartel byl největším akcionářem Rockefellerovy Standard Oil a neblaze proslul během 2. světové války svým pesticidem Cyklon B a svými továrnami v Osvětimi. V roce 1947 bylo v Norimberku odsouzeno 24 vedoucích pracovníků IG Farben za zločiny proti lidskosti.

Avšak v již v letech 1951 a 1952 byli všichni postupně propuštěni na svobodu. IG Farben byl demontován na dceřiné společnosti Hoechst, Bayer a Basf, které pokračovaly v podpoře politiků reprezentujících jejich zájmy. Investovali například do politické kariéry mladého Helmuta Kohla. Ten byl v letech 1957 až 1967 placeným lobbistou Verband der Chemischen Industrie, sdružení německých chemických společností. Kohl byl 16 let německým kancléřem a německý farmaceutický a chemický průmysl se stal hlavním světovým vývozcem chemických produktů s pobočkami ve více než 150 zemích světa.

Bývalý ředitel IG Farben se ještě ve vězení nabídl, že může pracovat na něčem velkém v oblasti potravin, neboť kdo kontroluje potraviny, kontroluje svět. Když vyšel z vězení, spojil se se svými americkými přáteli a nabídl jim svoje know-how: kontrolovat potraviny celosvětově. Obchodní projekt nazvali Codex Alimentarius.