Čili takové falešné a prázdné bis písničky „Svatý Václave…“, kterou pamětihodně pěl, když ho ostře kritizovali dva funkcionáři Evropského parlamentu. Hystericky tehdy burcoval proti napadání českého státu… V politických luzích a hájích se jinak převalují zvěsti, že vyreklamovaných zločinců mělo být relativně málo. Chycená slina však přilila inkoustu pro kamarády kamarádů a známé známých, až soudci přerušili dovolené, aby vůbec stihli předsedou vlády a prezidentem nařízenou práci.

Slovenský tisk pak tyto události užitečně srovnává s amnestií Vladimíra Mečiara z roku 1998. Nacionalistickou, protizápadní kartou hrající a dlouho polobožský autoritář jí zahlazoval stopy svého „železného kancléřství“ na nově navezeném „písečku“. Čerstvě vytvořené geopolitické periferii. Dopad Klausovy amnestie je do té míry drtivý, že zasáhl i myšlení krajanů, kteří předtím doslova desítky let nechápali, odkud a čí péčí vzalo počátek systematické tunelování republiky nebo glorifikování neúcty k právu.