Jak hodnotíte události uplynulého roku 2024?

Politicky korektně lze tvrdit, že pro české občany to byl rok průměrný, což znamená, že byl horší než ten předchozí a lepší než ten, co nás čeká. Při pohledu do zpětného zrcátka vidím rok 2024 jako křižovatku, na které si většina zemí EU zvolila cestu směřující k velkému válečnému konfliktu. Správněji bych měla říct, že odpovědnost nesou vlády oněch zemí. A ještě přesnější by bylo: ti, pod jejichž vlivem bezvládné vlády vládnou. Jenže, když čtu diskuse pod články v českém mainstreamu, připadá mi, že po válce s Ruskem lační i většina debatérů. To ale bude tím, že lidé, kteří mainstream vnímají jako slovo boží, se chovají jako secvičený chór. Cítí se neohroženě, když z houfu hrozí pěstmi vytipovanému nepříteli. Takzvaný „démon souhlasu“ se táhne evropskými dějinami odpradávna. Příběhy lidí, kteří mu dokázali odolat, navzdory šikaně, sice krok za krokem ovlivňovaly civilizační posun (světlo spálených knih osvítilo svět – tedy starý svět), ale ukazuje se, že současné kolektivní úsilí EU směřuje k anticivilizačnímu zvratu.

Naštěstí existují výjimky (Maďarsko, Slovensko; a Srbsko coby otálející nečlen EU), které se ten posun k propasti snaží zbrzdit. Nečekaná cesta Roberta Fica za Vladimírem Putinem a informace o jejich jednání působí jako záblesk světlice na temné obloze. Potěšující je i to, že v Německu, kde budou v únoru parlamentní volby, už začíná u voličů fungovat pud sebezáchovy. To není jen reakce na snižující se životní úroveň, ale také na nezvládnutelnou migraci a hrozbu války. AfD sice zatím nemá partnera do případné vládní koalice, ale to se ještě může ve zbytkovém období do voleb změnit.