Pane Stropnický, čtenáři nás velmi správně upozornili, že se blíží rok od publikace vaší výzvy Mír a spravedlnost, která žádá zastavení války na Ukrajině a jednání o míru. Publikoval byste tuto výzvu i dnes?

Ano, samozřejmě. Dokonce i s vědomím toho, co následovalo první tři měsíce po uveřejnění. Ty hektolitry hektohnoje, které na nás sdělovací prostředky soustavně lily, aby v zárodku zadupaly jakoukoli věcnou diskusi o cílech války, možnostech jednání o příměří, o sankcích. Veřejnoprávní média mne nepozvala do žádného z diskusních pořadů, Forum24 o nás psalo jako o kolaborantech, ruský imigrant Alexandr Mitrofanov nás na Novinkách překřtil na chcimíry a zesměšňoval ne jednou, ale pětkrát týdně, Prima CNN napsala, že seznam signatářů je parta dementů. Ministerstvo vnitra nás zařadilo do své zprávy o extremismu. Přišel jsem o mnoho přátel. To, co se dělo, bylo neuvěřitelné, a jakkoli bych to nikomu nepřál, bylo to i strašně cenné jako občanská zkušenost. Tak takhle tedy vypadá ta demokracie, jak jí říkají! Politici téměř nemuseli hnout brvou, média nás vyřídila za ně, aby odradila další podporovatele. I přesto stihlo text naší výzvy podepsat přes 18 tisíc statečných lidí, mezi nimi i 50 univerzitních profesorů a my jsme nic neodvolali ani nestáhli. A ministerská zpráva o extremismu musela uznat, že nejde říct, že jsme dezoláti. Ale co teď s námi, že? Proto chcimíři, naivní, ale nebezpeční blbci. To je obsah toho slova. Objali jsme tu nadávku, protože úsilí o mír považujeme za otázku zásady i politického realismu zároveň.

Je pravdou, že se objevují výrazné pochybnosti o schopnosti Ukrajiny vyhrát válku. I prezident Pavel pochybuje. Nicméně všichni říkají: Pokud Putin získá Ukrajinu, půjde i na nás. Máte na to nějaké nové protiargumenty?

Nejsem zvláštním příznivcem Severoatlantické aliance, ale jak tohle mohou prohlašovat ti, kdo jejími příznivci jsou? Existuje tady NATO, nebo ne? Jsme jeho členy, nebo ne? Pokud by Rusko napadlo členský stát NATO a aliance by nezareagovala, znamenalo by to její konec, protože v tom spočívá pro všechny její členy kromě USA hlavní účel členství, účel, pro který jsou ochotni tolerovat i americký imperialismus, který NATO ve světě pomáhá šířit a udržovat.

Jedna věc je přát si mír. Jiná věc je reálný odhad situace. Jak to s válkou a mírem na Ukrajině vidíte v roce 2024?

Vycházeli jsme ve výzvě Mír a spravedlnost z reality vloni a popíšu vám ji tedy letos znovu: Strategie vyzbrojit Ukrajinu, aby vybojovala vítězství, zcela selhala. Pomohla jí v počátku, aby nemusela kapitulovat, ale pak mělo přijít jednání. Skoro bych vás parafrázoval: Jedna věc je přát si vítězství Ukrajiny, jiná věc je ale reálný odhad situace. Mezitím Ukrajina prostě propásla dobu, kdy mohla vyjednat víc i proti silnějšímu, například hrozbou ohlašované letní ofenzivy. Dnes už by takové odstrašení nefungovalo: Ukrajinská ofenziva ztroskotala a nová není na obzoru. Proto také těm, kdo ji dál povzbuzují do boje, nejde o žádnou Ukrajinu. Přejí si pouze zaměstnávat Rusko a ospravedlňovat zbrojení. Vůči Ukrajině je to velmi nezodpovědná politika, po které zůstane zničená, rozvrácená a zadlužená země plná lidí bez budoucnosti, jíž nakonec Rusko svůj mír vnutí. Nebude to už mír spravedlivý, jemuž se hlupáci smáli jako nesmyslu, když jsme ho vtělili do názvu naší výzvy, bude to zcela ruský mír, protože Ukrajina za poslední rok svá někdejší území fakticky prohrála. Zelenskyj už unavuje, nudí světové publikum. Je to kruté, ale není to v historii poprvé a ukrajinské vedení mělo využít světové podpory a vyjednat maximum, dokud to šlo. Je totiž čas bojovat, a také je čas jednat. Ukrajinský prezident se radši koupal ve světové přízni, než aby ji využil pro svou zemi, dokud trvala.

PhDr. Matěj Stropnický

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Ona je ještě druhá válka, válka v Gaze. Čekám, že když se vás zeptám, s jakými pocity ji sledujete a jak ji vnímáte, odpověď bude kontroverzní…

Řeknu to čísly: Palestinských civilistů bylo izraelskou armádou za tři měsíce v této válce zabito již přes 20 tisíc, dvojnásobek než ukrajinských civilistů za dva roky. Takový je pro mne nejvýmluvnější obraz této války. Je to nepřiměřená odveta i kdybych věřil na odvety a na židovské „oko za oko, zub za zub“, tady je to dvacet očí za jedno a cílem je vymlátit ty zuby všechny. Je to naprosto nelidské.    

Naši čtenáři obě války sledují, mnohem víc jim však vadí zdražování všeho možného, zejména potravin. Ale i služeb, tepla apod. Kdybyste seděl na místě Petra Fialy, co byste s tím udělal?

Jsou v zásadě jen dvě řešení. První zní: ukončit válku. Válka znamená obvykle drahotu. A válka, která zahrnuje energetické sankce a v níž tolerujeme teroristické útoky na plynovody, ji znamená nutně. Druhé řešení je spojeno se zásahy do ekonomiky a v každém odvětví vypadá trochu jinak. Vezměme potravinářství, na všechna odvětví tu není místo. V potravinářství je potřeba zajistit soutěž, protože je toto odvětví tak oligopolizováno, že v něm žádná neprobíhá. Trh má rozdělený pět zahraničních vlastníků řetězců s potravinami a ani jejich výroba není zrovna vzor konkurenčního prostředí, není tu ale prostor porovnávat výrobu vajec, mléka, pečiva atd. každou zvlášť. Máme tu ovšem od toho úřad a ten se jmenuje Antimonopolní, nebo přesněji Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. V jeho čele stojí jakýsi Petr Mlsna, bývalý ministr Nečasovy vlády. Tím je ovšem řečeno mnohé. Je to sice nezávislý úřad, ale pokud vláda usoudí, že nekoná, má jeho předsedu ve Sněmovně odvolat. Nebo tím veřejně pohrozit, pokud úřad konat nezačne. Tento úřad má přijít, identifikovat zneužití dominance významných tržních sil, v našem případě jde ve smyslu zákona o ochraně hospodářské soutěže nepochybně o tzv. společnou dominanci a ty kartely rozbít. Dnes tyto řetězce jako Billa, Lidl, Albert, Penny a několik dalších ovládají téměř 80 % prodeje potravin. Kde byl tento úřad, když jejich společný podíl na trhu posledních deset let narůstal postupně až skoro o 30 %? Pokuty, které může udělit, nejsou zase až tak malé, mohou se vyšplhat až na 10 % z ročního obratu koncernu, a to už jsou miliardy příjmu do státního rozpočtu. V tom také tkví podstatný rozdíl od nerozumného řešení, které navrhuje opozice, tj. od snížení DPH na potraviny na nulu, které do rozpočtu udělá další díru jak vrata. 

Fotogalerie: - Sváteční Palermo

Mimochodem, čím to, že vaše jméno zatím nebylo zmíněno mezi kandidáty do Evropského parlamentu? Je snad vaše politická kariéra už u konce?

To nic neznamená, do Evropského parlamentu jsem ještě nikdy nekandidoval, i když jsem o tom pokaždé, a tedy i tentokrát uvažoval. Přetrvávají ale moje pochybnosti o jeho užitečnosti, neboť nemá zákonodárnou iniciativu, a to je jinak hlavní právo parlamentu v systému, jemuž se říká parlamentní demokracie. V tomto smyslu také Evropská unie vůbec parlamentní demokracií není a její parlament se blíží spíš staré rakouské Říšské radě v době monarchie. Považuji takové poslancování v dnešní době za ponižující a mimo to by to obnášelo mnoho létání, kterému se, jak víte, z ekologických důvodů vyhýbám. Vlastně si ten zájem mnohých o Evropský parlament neumím vysvětlit jinak, než tamními vysokými platy, protože velký vliv na chod ničeho nemá, a já kandidaturu zvažoval jen kvůli tomu, abych posílil hlas pro mírová jednání. Ta jsou však dnes již beztak nevyhnutelná a nastanou i bez mého přičinění.  

Vy jste byl předsedou Zelených a jste politicky nalevo, to jistě. Ale jak vidíte spěch, se kterým Evropská unie prosazuje Green Deal? Může se stát, že růst životních nákladů, které vyvolá, nakonec celou věc smete?

Že Green Deal skončí, považuji za nepravděpodobné. Stačí se podívat na euro, které je fakticky přejmenovanou německou markou včetně sídla Evropské centrální banky v Německu. Ačkoli ekonomicky neprospívá vlastně nikomu, jak prokázal ve své knize Euro. Společná měna jako hrozba pro budoucnost Evropy nositel Nobelovy ceny za ekonomii a někdejší hlavní ekonom Světové banky Joseph E. Stiglitz – a já to po něm nebudu opakovat, protože kniha vyšla i česky a každý si ji může přečíst sám – každá jeho záchrana se prohlásí za „politický zájem“. S Green Dealem to bude velmi podobné. 

Když už si velký byznys vylobboval, že za něj přechod na nízkoemisní ekonomiku zaplatí z velké části lidé, bude hodně záležet na tom, jak bude naloženo s výnosy ze zdanění CO₂. Pokud se nepletu, národní vlády o tom budou rozhodovat samy, a pokud bych o tom rozhodoval já, byla by tato „uhlíková dividenda“, jak jí říkají v USA nebo v Kanadě, do halíře přímým příjmem rodin a firem jako kompenzace za vyšší životní náklady. Otázka výše této daně, a tedy i dividendy z ní, by najednou zajímala každého a mnoho lidí by ji myslím chtělo zvýšit, protože by tím zvýšili i svůj měsíční příjem, což by zpětně vyvolávalo přirozený tlak na snížení emisí u výrobců. 

Fotogalerie: - Univerzity za klima

Premiér Fiala čeká, že rok 2024 bude „rokem naděje“, kdy spadne inflace a lidem bude o něco lépe. Rozhodně nemluví o tom, že by se ceny potravin či energií vrátily na úroveň roku 2019, čímž by zmizely důsledky předchozích let. Čili bude to „rok naděje“?

Výrok o roce naděje je naprostá duchařina. Premiér není náš duchovní vůdce, tak zle na tom ještě nejsme, je pouhý úředník. Nemá proto vyjadřovat naději, že něco snad možná přijde, nebo naopak pomine: Jeho jediným úkolem je konat. A právě v tom tato vláda zcela selhává. S ničím si neví rady. Neumí udělat nic a doufá. Na to je ale každá vláda moc drahá. 

Až budou volby 2025, bude se vládní sestava s největší pravděpodobností chtít udržet. Jaké nastavení dnešní opozice – sněmovní i nesněmovní – si pro volby 2025 představujete? Které její lídry vidíte jako cenné?

U mě je asi problém hlavně v tom, že mě současná opozice neuspokojuje. Babiš je pro mě spíš součástí problému, i když chápu, že ho lidé podporují z nouze jako menší zlo, jelikož byla jeho vláda vůči nim mírnější, nebo aspoň méně lhostejná. Postrádám skutečnou levicovou sílu, jejíž hlavní agendou budou zájmy pracujících lidí, asi takovou, jakou bývala kdysi sociální demokracie, než ji sežrala kolaborace s byznysem a korupce na všech úrovních. Měla by ale být dnes radikálnější, protože situace je horší. Jsme kolonií, v tom souhlasím s ekonomkou Ilonou Švihlíkovou, tady vytvořené bohatství odtéká pryč a když pominu problémy, které způsobila současná vláda, jako je všeobecná drahota, toto je dnes nejzávažnější strukturální problém naší ekonomiky. To ale nikdy nevyřeší žádná strana, která věří v neviditelnou ruku trhu. Pozorně sleduji, jestli se to povede Ficovi na Slovensku. Pořád to trochu věřím Kateřině Konečné nebo Lubomíru Zaorálkovi nebo Janě Maláčové, ale Šmardovi třeba bohužel ne. Jsou tu ale i nové postavy, Vidlák třeba. Nesouhlasím vždy a se vším, ale čtu ho rád a na odborářské demonstraci mluvil dobře, já tam byl. V zásadě chci slyšet nebo i sám najít recept na to, jak přestat být kolonií. 

Psali jsme:

Jiří Paroubek: NE! korespondenční volbě

Nula dolarů. USA už pro Ukrajinu nemají nic

Těšil se do krámu. A Lidl zlevnil: z 59,90 na 62,90

Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 335. díl. Prostopravda

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.