„Nemohu si pomoci, ale opět se vracím k tradičním hodnotám. Inu, dlouholeté zkušenosti mají sílu mořského příboje,“ začíná Nedělní ráno Ivan Vyskočil a hned pokračuje. „Kam se hrabou všechny... -ismy, korektnost, nové výchovné metody, plky o mnohosti pohlaví a jiné pitomosti. Bible praví jasně: „Kdo šetří metly, nenávidí syna svého!“ Moje maminka říkala, že škoda rány, která vedle padne, a také se tím řídila. Díky tomu ze mne vyrostl asi docela slušný člověk. Jinak mohla moje kariéra končit na Mírově. Předpoklady jsem k tomu jistě měl,“ pokyvuje herec a v následujících větách vysvětluje, kam svými slovy míří.
S některými smrady to jinak nejde... a únavák Fiala
„K této předmluvě mne inspiroval nedávný rozhovor s Františkem Ringo Čechem právě v Parlamentních listech. Franta s Petrem Novotným jsou velcí kamarádi a F. R. Čech vzpomínal, jak Novotného syna Pavlíka pamatoval jako malého caparta. Říkal, že už tehdy se malý Pavlík snažil prosadit za každou cenu a vše si vybojovat. Když mu bylo něco odpíráno, vyhrožoval napřed, že si lehne na zem a bude řvát a kopat kolem sebe a pak přitvrdil, že všechno rozmlátí a zapálí byt,“ kroutí hlavou Ivan Vyskočil a dodává. „Jenže jeho tatínek Petr je hrozně hodný člověk. Vím, o čem mluvím, několikrát jsme spolu partneřili v divadle. A právě tehdy, při Pavlíkových výlevech, ho měl jeho hodný tatínek chytit, přehnout přes koleno a nařezat mu prdel až by si dva dny nesed. S některými ‚smrady‘ to jinak nejde,“ krčí rameny herec a těm, kteří se v těchto chvílích přinejmenším chytají za hlavu, vzkazuje. „Všechny nové výchovné metody, které by nejraději zavřely do kriminálu rodiče, kteří dali dítěti pohlavek, tak ty si strčte někam, třeba za klobouk. Možná, že kdyby tenkrát Petr ‚citlivě‘ zasáhl, mohlo nám tady vyrůst něco snesitelnějšího. Ne takové uřvané, samolibé a pitomé exhibicionistické vohráblo, které všem nadává, vyhlašuje válku půlce světa a staví pomník válečným zločincům.“
A právě tento poslední „výstřelek“ Pavla Novotného je prý nad hercovo chápání. „Vlasovci se společně s Němci podíleli na represích proti neárijskému obyvatelstvu a proti jiným národům. Jeho hodného tatínka by vlasovci nejspíše puškami hnali do společného hrobu, kdyby je historie postavila ve stejný čas proti sobě. A tohle si Pavel Novotný neuvědomuje? Těmto zločincům staví pomník?“ nestačí se divit Ivan Vyskočil a. „A to nemluvím o tom, jakým způsobem zostuzuje celý náš národ, urážením těch, kteří za cenu tolika životů nás doopravdy osvobodili. A to všechno za nadšeného potlesku nejnudnějšího únaváka české politické scény, pana učitele Fialy, předsedy ODS“.
Fotogalerie: - Imám u soudu
Zelené šílenství a výraz rozčíleného křečka
„Minulý rok by také mohl být brán jako počátek ‚zeleného šílenství‘,“ dostává se Ivan Vyskočil k dalšímu tématu. „Greta Thunbergová nám to všem s rozzuřeným výrazem rozčíleného křečka náležitě vytmavila. Tak mě ‚vylekala‘, že se obávám, že mi přestane chutnat maso a z naší vesnice do Prahy budu raději chodit pěšky. (Příští týden večer hraju, tak mám nejvyšší čas vyrazit, abych to náhodou neprošvihl!) Opravdu jsem jí nechtěl takto rozlobit! Ani jí ukrást dětství. Přemýšlím o svém konci. Asi se nenechám spálit, abych po sobě nenechal uhlíkovou stopu! (Ale co se mnou budou dělat nevím a už teď jsem z toho pitomej?),“ říká s notnou dávkou sarkasmu oblíbený herec.
Jak dodává, právě v této souvislosti ho něco napadlo. „Na rybáře a myslivce jsem se díval vždy s despektem. Jedni jako tiší blázni, co hodiny mrznou u vody, a druzí běhají po krajině s puškou a střílí na všechno, co se hýbe. Občas po několika panácích střelí i po sobě navzájem. Takto jsem se na to díval do doby, než se jeden z mých synů přiženil do hájovny. Zní to jak název jednoho starého filmu ‚Holka z myslivny‘,“ usmívá se herec. „Samozřejmě celá rodina jsou myslivci už po celé generace a já najednou koukal, jak se boří moje předsudky. To chození s flintou je až na nějakém hodně posledním místě. Když vidím, co všechno dělají, tak jen z toho koukání mě bolí ruce i hřbet. Starost o les, sázení stromků, stavění ohrad u obor, dokrmování zvěře, a to jak na jaře, na podzim, a hlavně v zimě. Senoseč a shánění sena pro zvěř,“ vypočítává Ivan Vyskočil. „To všechno brigádně, a ještě přibývají brigády zemědělcům, jako odškodnění za škody způsobené lesní zvěří. To všechno ti chlapi i ženské dělají ve svém volnu. Protože je to potřeba, a protože to mají rádi! Když pak dojde na nějaký ten hon nebo užití pušky, tak je to stejně jen řízený odstřel nebo regulace přemnožených divočáků“.
Greta a její „gretenismus“
„Řeknu vám s plnou odpovědností, že jedno venkovské myslivecké sdružení udělá pro přírodu a ekologii téhle planety stokrát víc práce, než nějaká rozzuřená Greta Thunbergrová!! A žádný z nich na nás nepouští hrůzu z řečnického pultu v OSN a dokonce ani nemají žádné hojně dotované PR v masmédiích a dokonce ani nečekají žádné veřejné děkování. Tak mi dovolte, abych těmto anonymním dobrovolníkům aspoň touto cestou poděkoval já tady! A Greta i se svým „gretenismem“? Ta je mi spíše k smíchu, pokud mi jí není trochu líto. Jediné, co se jí povedlo, je, že přesvědčila děti, aby nechodily do školy. A to je myslím velmi špatně!“ uzavírá téma Greta Ivan Vyskočil.
Psali jsme:
Výborné housky i pohřeb Gottwalda. A jména holek…
„Na prahu nového roku se člověk mého věku zamýšlí nad tím, čeho všeho už byl svědkem,“ rozhodl se Ivan Vyskočil v druhé půlce Nedělního rána tak trochu vzpomínat a hlavně bilancovat.
„Zažil jsem ještě dozvuky fungující první republiky. Náš Žižkov byl také takovou hrabalovskou periferií, kde si při hezkém počasí vynášeli lidé stoličky před domy a klábosili a sledovali kdo a s kým přichází od tramvaje. Na rohu ulice Husitské stále fungovaly Pštrosovy pekárny a jejich název prosvítal skrz špatně přetřený nátěr. Housky tam chlapi stále pletli ručně, a tak dobré housky a loupáčky jsem už nikdy v životě nejedl. Mléko mi nabírala mlékařka do konve a z hroudy másla odvážila čtvrt kila. Dole bývalo velkouzenářství Zemka. Paní Kožíšková, idol mých vlhkých klukovských snů, stále krájela šunku od kosti a něco zavařeného v igelitu jsme vůbec neznali. Maminka stříhala nějaké potravinové lístky, kterým jsem nerozuměl. Dvakrát týdně se na vrcholu ulice objevili poštovní koně. Přivezli balíky, a ačkoliv byla totalitní padesátá léta – pošta fungovala a asi lépe než dnes. Koně vůbec jezdili skoro se vším. S uhlím, s pivem a my jsme je milovali. Žižkovský vrch byl rejdiště našich klukovských her, fotbálků, koloběžkových závodů, rozbitých kolen a bobování v zimě,“ vzpomíná tak trochu nostalgicky Ivan Vyskočil a posouvá se do dalších časů. „Z našeho vršku ulic Řehořova a Orebitská, jsme sledovali pohřeb Klementa Gottwalda, jak jede Husitskou nahoru, a jindy zas prvomájové průvody, jak touž ulicí se sunou dolů ke středu města. Pak už jsem nechodil na Žižkaperk s koloběžkou, ale s různými děvčaty, jejichž jména si pamatuji dodnes,“ spiklenecky se usmívá herec.
Fotogalerie: - Pokladní plnění rozpočtu
Rok 68, 89… Nejednou mi bylo do breku…
„A zase další zlom. Rok 68,“ pokračuje Ivan Vyskočil. „Doslova jsme cítili ten závan svobody a záhy jsme měli zase tanky v ulicích. Vzletně bych mohl říci, že kolem mě kráčely dějiny a měly tu menší, tu větší dopad na naši rodinu. Třeba to, že sourozenci mi emigrovali a už jsme si jen psali nebo telefonovali. Už jsem si myslel, že vláda jedné strany tu bude na věčné časy a tak nějak s tím počítal. A najednou rok 89. A bylo to tady znova. Znova jsme se nadechli. Objevil se zase Pavel Landovský a moji sourozenci najednou mohli přijet. Nebudu popisovat ty chvíle, kdy nejednou mi bylo do breku a kdy jsem si naivně myslel, že teď už bude všechno jen dobré,“ pokyvuje Vyskočil s tím, že tohle všechno, o čem tady mluví, mu běželo hlavou jednoho rána na začátku nového roku. „Co už jsem všechno zažil. Jasně se k tomu připletly i milostné aféry a manželství, ale to si raději nechám pro sebe,“ směje se Ivan Vyskočil.
Serou do vlastního, tedy našeho, hnízda!
Kdyby Milion chvilek uspořádal akci kousek od vašeho domu, co byste udělali?Anketa
Benešovy dekrety, válka, islámský chalífát….
„A co bych naopak nechtěl už zažít?“ zamýšlí se umělec. „Nechtěl bych vidět, jak se shora jmenovanými věcmi se vůbec nic neděje. Nechtěl bych zažít prolomení Benešových dekretů a to, jak se sem hrnou Sudeťáci! Často s nacistickou minulostí, a jak je vítá a tleská tomu KDU-ČSL s panem Hermanem v čele. Rozhodně to nejsou ‚milí krajané‘, jak je s oblibou nazývá!“ podotýká herec. A na závěr Nedělního rána ještě rázně dodává. „Nechtěl bych se dožít války, když se kolem nás stále haraší zbraněmi. A hlavně bych se nechtěl dožít toho, aby se snad z naší krásné země stal islámský chalífát!“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
