Kdo podle vás skutečně formuje českou klimatickou politiku a jak?
Česká republika v posledních letech prochází zásadní proměnou energetiky. Pod hlavičkou Green Dealu, dekarbonizace a rozvoje obnovitelných zdrojů vznikají nové dotační programy, akcelerační zóny a legislativa, která má výrazně urychlit výstavbu fotovoltaických a větrných elektráren. Současně ale sílí otázka, kdo tuto politiku skutečně formuje a komu celý systém přináší největší výhody.
Jsou akcelerační zóny předmětem střetu zájmů? Ať jsme konkrétní, jak je to s výhodami v případě vašeho regionu v Ralsku a sítě vlivu kolem Ministerstva životního prostředí?
Právě v této souvislosti se stále častěji objevuje kritika personálního propojení mezi Ministerstvem životního prostředí České republiky, Hnutím DUHA, Asociací pro mezinárodní otázky, Svazem moderní energetiky, Fakty o klimatu a dalšími organizacemi aktivně podporujícími masivní rozvoj obnovitelných zdrojů energie v České republice. V těchto případech ale nejde pouze o názor na vývoj české energetiky, ale o lobbistické prosazování legislativy a s tím souvisejících dotací. Ideologické svazy v tomto slouží jako legislativní lobbisté pro budoucí příjemce peněz, které jsou přidělovány v mnoha případech vybraným subjektům, které tyto organizace podporují, na úkor našich poplatků a daní.
Chcete, aby se EU změnila ve Spojené státy evropské, jak si přeje Petr Pavel?Anketa
Ministerstvo životního prostředí na mě občas působí tak trochu jako silový resort.
Dříve spíše okrajové ministerstvo získalo díky Modernizačnímu fondu mimořádný vliv. Jen mezi lety 2022–2025 byly přes dotační mechanismy rozděleny více než stovky miliard korun určené na obnovitelné zdroje energie, energetické úspory a klimatická opatření. Podobné je to i v Evropské unii, kde v roce 2024 byly roční obranné výdaje členských států NATO zhruba 1,3 bilionu dolarů, zatímco globální takzvaná „čistá energetika“ nás stála zhruba 2 biliony dolarů. Vzhledem k nestabilním sítím s OZE jde nejen o vyšší výdaje, než je obrana v době válečného ohrožení, ale přispívá to i k destabilizaci energetických sítí a zvýšené závislosti na dodávkách zemního plynu včetně toho ruského.
Ministerstvo životního prostředí a celá tato zelená evropská politika je ve skutečnosti dražší, než je naše obrana, ale ve skutečnosti přispívá k naší obranyschopnosti se záporným znaménkem. Zvyšuje naši dovozní závislost na externích zdrojích, které se mnohdy nacházejí ve válečných zónách nebo jsou přes ně přepravovány.
Jak se s těmito stamiliardovými prostředky podle vás na Ministerstvu životního prostředí zachází, je to transparentní?
S obrovským objemem veřejných prostředků ale přišla i otázka, kdo nastavuje pravidla, kdo ovlivňuje legislativu a kdo profituje z výsledného systému. Kritici upozorňují především na personální vazby mezi ministerstvem, poradenskými strukturami a organizacemi, které dlouhodobě prosazují klimatickou a energetickou transformaci.
Má tato organizace úředníků a neziskovek přisátá na státní rozpočet nějakou hlavu?
Mezi nejčastěji zmiňovaná jména patří Martin Sedlák, Martin Abel a Petr Holub. Podle kritiků právě tito lidé tvořili exekutivní část systému, protože působili přímo na ministerstvu, v poradních strukturách ministra nebo v organizacích prosazujících rozvoj obnovitelných zdrojů. Zároveň byli spojováni se Svazem moderní energetiky, který zastupuje významné investory do OZE včetně velkých energetických a developerských skupin. Kritici proto upozorňují na možný střet zájmů, protože stejní lidé měli podle nich vliv na podobu dotační a energetické politiky a současně byli propojeni s organizacemi nebo sektory, které z této politiky profitují.
Jméno Martina Abela zaznívalo opakovaně. Pro jedny je to vědec z Oxfordu, kterého Turek nesnesl, protože jej převyšoval, jiní o něm říkají, že to byl celou dobu spíše aktivista a lobbista. Jaká tedy byla role Martina Abela při utváření akceleračních zón?
Významnou roli v celé debatě hrál také Martin Abel. Tento právník je spojován s Hnutím DUHA, Asociací pro mezinárodní otázky, projektem Klimatická žaloba a i kandidaturou za Stranu zelených. Právě jeho jméno je často spojováno s přípravou a metodickou podporou akceleračních zón pro obnovitelné zdroje energie. To je zásadní moment celé debaty. Akcelerační zóny totiž nejsou pouze technickým nástrojem.
V praxi znamenají urychlení povolovacích procesů, zvýšení investičního tlaku na dané území a vytvoření území „preferovaného“ a v mnoha případech i obětovaného pro výstavbu OZE i s jeho památkami, přírodou a obyvateli. Kritici upozorňují, že pokud se na tvorbě těchto zón podílejí lidé s aktivistickým nebo politickým profilem, vzniká otázka, zda byly jednotlivé oblasti skutečně vybírány neutrálně a objektivně.
Jaká je role asociace pro mezinárodní otázky, jde skutečně o „expertní“ prostředí, nebo o prosazování předem domluvených zájmů?
Velkou část kritiky směřuje veřejnost také vůči Asociaci pro mezinárodní otázky a projektu Fakta o klimatu. Tyto organizace pravidelně vystupují v médiích, ideologicky komentují klimatickou politiku a vytvářejí studie s uměle vytvořenými analýzami v kladném světle. Dále připomínkují legislativu a jsou prezentovány jako odborné autority. Kritici ale upozorňují, že řada jejich představitelů má jasné ideologické či politické vazby a někteří kandidovali za Zelené. Jejich organizace čerpají veřejné i evropské prostředky určené na klimatickou agendu. Otázkou tak zůstává, zda jde skutečně o nezávislé expertní prostředí, nebo o součást širšího politického a aktivistického ekosystému, který je mnohdy financován jako „nezávislé analýzy“, jak tomu bylo například u modelu SEEPIA.
Jste z iniciativy Kraj pod Ralskem. Právě oblast Ralska se zásluhou této iniciativy stala symbolem střetu o krajinu...
Ano, jedním z nejvýraznějších symbolů celé debaty o akceleračních zónách se stalo právě Ralsko. Bývalý vojenský prostor s unikátní krajinou, přírodní sukcesí a vysokou ekologickou hodnotou se v posledních letech dostává pod stále větší tlak energetických projektů. Vedle plánovaných větrných elektráren se zde řeší rozsáhlé fotovoltaické projekty, nově akcelerační oblasti, bateriová úložiště a stále nová energetická infrastruktura i další související stavby. Místní obyvatelé stále častěji upozorňují na problém kumulace vlivů. Nejde totiž pouze o jeden samostatný projekt, ale o zábor celé krajiny a souběh více solárních elektráren, doplněných o větrné elektrárny a nová vedení velmi vysokého napětí. Tím vzniká mnoho zásahů do krajiny, zvýšení dopravy, změn vodního režimu a postupné industrializace celého regionu. Právě kumulace vlivů je přitom jedním z nejdůležitějších principů evropského i českého práva v oblasti EIA, SEA a ochrany přírody.
V minulosti jste kritizovali konflikt zájmů u hejtmana Libereckého kraje Martina Půty. Ten se týká státní společnosti ČEZ, kde je členem dozorčí rady a teď může ve svém kraji pomoct jejich byznysu...
Velkou kritiku vyvolal zejména přístup Libereckého kraje k oblasti AOS 13 Hradčany. Podle odpůrců projektů kraj nevyhodnotil specifika území dostatečně detailně a celé Ralsko i oblast Hradčan shrnul do jedné obecné připomínky. Iniciativa občanů za Kraje pod Ralskem tvrdí, že takový postup nerespektuje individuální charakter území, podceňuje kumulativní vlivy a ignoruje citlivost oblasti v blízkosti přírodních rezervací Natura 2000 a vodních zdrojů, je zde chráněná oblast přirozené akumulace vod (CHOPAV).
Veřejnost přitom dlouhodobě upozorňuje, že Ralsko už nyní čelí vysoké koncentraci energetických projektů. Dokládají to i mediální výstupy, ve kterých místní obyvatelé otevřeně říkají, že „už mají solárů plné zuby“.
K čemu potřebuje Liberecký kraj stavět solární elektrárnu 60 MW, když ani nemá takovou spotřebu?
Ve skutečnosti by jim stačila čtvrtina 15 MW, tu si mohou dát klidně v Liberci na skládku u průmyslové zóny a nemusí ani plýtvat investicemi do transformátorů a kabelů. Do konfliktu zájmů Martina Půty s ČEZem nevidím, ale nechal si schválit polovinu pro kraj a polovinu na „pronájem“. Namísto rekreace občanů svého kraje chce pan hejtman pronajímat jejich víkendovou oblast solárním baronům. Nevím, jestli to má už s ČEZem nebo s někým domluvené.
Zaslechl jsem k této kauze i názory, že kdyby by tím investorem nebyl ČEZ, nedostal by pan hejtman připojení k síti. Co vy na to?
Nevím, nebyl jsem u toho. Správně má ta distribuční společnost připojit každého, nejenom svoji dozorčí radu. Tak to ale bylo dříve za komunistů a někteří se chovají stále stejně. Ale podezřelé je, že se tam už něco staví, i když ten záměr ještě nebyl schválený. To se stává ve více lokalitách, koneckonců v pražském Radiopaláci se ministerští uřekli, že i ty akcelerační oblasti dělali podle přání ČEZu a ne podle zákonů Evropské unie.
Smutné ale je, když nám chce naše vlastní státní společnost pod vedením zástupce, kterého si někteří z nás volili, v našem kraji škodit na našem životním prostředí. Jediným jejich důvodem jsou peníze nás občanů, o které nám to následně zdraží.
Z druhé strany zaznívá, že tato elektrárna má být zásadním příspěvkem pro energetickou bezpečnost kraje. Jak se díváte na toto tvrzení?
Tohle už jim říkali experti z organizace „Krajina lidí“, že je to nesmysl. V případě blackoutu z toho nebude mít kritická infrastruktura kraje vůbec nic, zůstane potmě. Divím se, že Martina Půtu v dozorčí radě ČEZu nenaučili alespoň základy energetiky, používá laciné reklamní slogany ekologických aktivistů.
Debaty se účastní média, je to sledované, v kraji se to řeší jako velké politické téma. Nepřerůstá už to v otázku důvěry samotného hejtmana a vedení kraje?
Celá debata postupně přerůstá rámec energetiky. Jádrem sporu se stává důvěra veřejnosti v média a v nezávislost expertů, dokonce ve státní správu i v samotný proces rozhodování. Média často přebírají jednostranné pohledy, aktivisty prezentují jako neutrální odborníky a nedávají dostatečný prostor technické nebo právní opozici, místní patrioty prezentují jako zahraniční agenty. Na druhé straně zastánci transformace argumentují nutností rychlého rozvoje OZE, energetickou bezpečností, odklonem od uhlí a klimatickými závazky Evropské unie.
Dokázaly by obnovitelné elektrárny na Ralsku nahradit uhelnou energetiku, o jejímž konci se stále mluví?
I kdybychom takto osázeli celou republiku podle současného plánu akceleračních zón, nahradilo by to uhlí pouze třetinu, a to nepočítáme export do Německa. V plánu je něco jiného, vydělávat. Chtějí vydělávat na dotacích neefektivního provozu OZE z našich daní a chtějí pravděpodobně vydělávat na dovozu zemního plynu. Jenomže ani neví, odkud by jej v dnešní době bezpečně a za rozumné ceny dovezli.
Problém není postavený tak, že se nechceme „obětovat“ pro energetický rozvoj republiky. Nechceme se nechat obětovat pro domluvené prodělečné kšefty našich politiků, které nám zničí krajinu a které navíc mají s dodávkami pro kraj a s jeho energetickou bezpečností velmi málo společného.
Jde tedy spíše o střet o budoucnost krajiny než o energetickou soběstačnost?
Debata nejen kolem Ralska, akceleračních zón a vlivu neziskových organizací tak dnes není pouze otázkou energetiky mezi centralizovanou klimatickou politikou a regionálními zájmy, je to střet ochrany krajiny s mezi investičním tlakem a mnohdy selhávající veřejnou kontrolou. V našem případě je navíc tato veřejná kontrola ve zcela jasném konfliktu zájmů v osobě krajského hejtmana.
Stojíme i před důvěrou a nedůvěrou vůči institucím. A právě otázka kumulace vlivů může být jedním z nejzásadnějších témat celé budoucí debaty. Protože zatímco jednotlivý projekt může působit „přijatelně“, souhrn všech zásahů může během několika let zásadně změnit charakter celého regionu.
Dění v Ralsku si už všímají i jiná média...
Ano, jsme rádi, čím více se o tom bude mluvit i psát. Není respektován nesouhlas. Jako jednu z dalších možností se místní iniciativa Kraj pod Ralskem a výbor pro koordinaci energetických projektů shodli na podpisové akci s vyjádřením nesouhlasu k plánované výstavbě FVE v Ralsku na bývalém vojenském letišti v Hradčanech. V tom článku se píše, že lidé z Ralska už mají solárů plné zuby, protože jim hejtmanství chystá další obří kolos. To je úplná pravda. Máme ale už také plné zuby hejtmana Martina Půty, který si dělá z našeho kraje realitní kancelář pro ČEZ a jiné developery. Doufali jsme, že ukončení projektu větrného parku, kde byl také v konfliktu zájmů, už mu jednou stačilo. On to ale podobným způsobem zkouší podruhé, druhé, zřejmě mu ten odpor lidí jednou nestačil.
Blíží se podzimní volby. Jaký podle vás budou mít vliv na další dění kolem akceleračních zón?
Záměrem současné vlády je přemoci silou názor obcí i lidí. Někteří politici i jejich podporovatelé se chystají, že nás této zelené ideologii obětují a pak budou kandidovat s tím, že budou následky jejich vlastního developerského nadšení a kolaborantství se zelenou ideologií „zmírňovat“.
Zajímavější jsou ale volby do senátu. Budeme měnit třetinu senátorů, a to už je samo o sobě dosti velká síla, aby noví senátoři podávali opravné prostředky k Ústavnímu soudu i jinde. Můžeme takto celý proces zvrátit. Důležité je, aby lidé do senátu nevolili straníky, bez ohledu na barvu trička, kteří na pokyn svého sekretariátu odsouhlasí další výprodej naší krásné země, ale takové kandidáty, kteří uposlechnou hlas lidu a svých voličů.
Zde se otevírá velký prostor ke společenské změně i politické nápravě demokratickou cestou, pokud to lidé vezmou u voleb vážně, a ne jenom podle volebních plakátů, sponzorovaných mnohdy subjekty ekonomicky závislými na dalším výprodeji naší země. Pokud chceme v zemi mír a demokracii, je potřeba mít takové představitele, kteří zanechají výprodeje země a budou tuto vůli respektovat.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
Dokumenty, zásady a pravidla ParlamentníListy.cz
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Souhlasíte s Jakubem Svobodou?
