Začátkem týdne jsme se ze zprávy Českého statistického úřadu dozvěděli, že inflace v Česku v lednu meziročně zrychlila na 9,9 procenta z prosincových 6,6 procenta. Meziroční růst spotřebitelských cen tak byl nejvyšší od července 1998, kdy činil 10,4 procenta. Jaký vývoj můžeme čekat dál?

Inflaci musíme vnímat komplexně, všechno tu souvisí se vším. Inflace, tedy růst cen, není izolovaný jev „jen o cenách“. Vezměme si kupříkladu průmysl: po celé Evropě táhnou průmysl dolů automobilky. A průmysl je zase tím odvětvím, které táhne dolů celkový hospodářský růst. Na samém počátku je nedostatek komponentů. Ten ničí výrobu, slabá výroba zase ničí prodeje. Prodeje napříč celou Evropskou unií v lednu meziročně propadly o 6 procent. Ještě horší to je, když si uvědomíme, že v lednu 2021 prodeje propadly skoro o čtvrtinu. A teď jsme opět níž.

Lidé a firmy by auta kupovali. Peníze mezi nimi jsou, chuť k nákupům také. Auta jsou tím, co není. A auta nejsou, protože nejsou komponenty k nim. A mezi nimi zejména čipy. A když je něčeho málo, ale poptávka po tom něčem je velká, nutně musí dojít ke zdražování. Zdražují jak auta nová, tak hlavně auta ojetá. Pro Českou republiku je klíčový německý trh s ojetinami, a tam ceny v průměru meziročně vzrostly o 12 procent.