Negativní názory na Miloše Zemana v původních materiálech ParlamentníchListů.cz: Miroslav Kalousek, Miroslava Němcová, Pavlína Filipovská, Jan Vitula, Marek Ženíšek, Michael Kocáb, Martin Bursík, Jiří Zlatuška, Jan Němec, kněz Marek Orko Vácha, Bára Štěpánová, Jiří Pehe, Džamila Stehlíková, Jan Vodňanský, Jaroslav Hutka, Ladislav Špaček, Táňa Fischerová, Ivan Gabal, prof. Jan Sokol
Koho byste volili v 1. kole prezidentské volby? (anketa je čistě orientační, žádný kandidát ještě nepotvrdil účast ve volebním klání; hlasování probíhá od 9.12.2014)Anketa
Co si myslíte o neutěšené situaci ve světě, například konflikt na Ukrajině máme takříkajíc za dveřmi?
Mám pocit, že velmocenská zahraniční politika především USA je velmi podivná. Různé věci rozvrtává, ale bez jasného cíle. Jestli je to v praxi naplnění známého hesla Divide et impera, rozděl a panuj, tedy rozvrtej a panuj, tak to dělají úspěšně. Rozeštvat lidi mezi sebou, oni se pak naprosto vysílí konflikty, v nichž soused zabíjí souseda, a nemohou se tím pádem obrátit proti vám, tak to vychází. Nicméně už jen z nedávné historie víme, že podobné rozvrtávání světa nikdy k ničemu dobrému nevedelo. Ať je to Afghánistán, Sýrie nebo severoafrické státy. Výsledkem je vyšší míra chaosu, násilí, chudoby a emigrace do Evropy. USA takovým chováním geniálně oslabují Evropu. To geniálně je v uvozovkách. Vždyť si do značné míry oslabují svého největšího a nejdůležitějšího spojence. Evropa to opravdu odnáší nejvíc. Vezměte si ty obrovské utečenecké vlny ze severní Afriky či ze Sýrie. Ve finále by to mohlo za nějakých deset až dvacet let znamenat pro Evropu obrovskou katastrofu. V případě Ukrajiny je to něco podobného. Totální rozklad státu.
Rozklad, při němž Evropa posloužila jako užitečný idiot, pitomeček. Dobré ekonomické soužití Evropské unie, Ukrajiny a Ruské federace znamená do budoucna významnou ekonomickou sílu. Určitě poměrně silnou protiváhu Číny či USA. Rozeštvání těchto zemí mezi sebou je všechny oslabí. Proto mám pocit, že EU skočila na špek. Ano, politicky máme každý trochu jiný systém, ale ekonomicky mohl ten prostor fungovat poměrně dobře. Jako jednotný ekonomický prostor.
Obviňujete hlavně USA, nicméně EU už s plány na spojení s Tureckem či Gruzií odhalila své plány na rozšíření. Neukrojila si však s těmito zeměmi, jakož i s Ukrajinou, větší koláč, než může pozřít?
Turecko je proti Ukrajině úžasná země, tam se neválčí. S jeho kulturou a historií je sice Evropa v krátké době inkompatibilní, ale v podstatě je to pohodová země. Na Ukrajině oproti tomu zuří občanská válka na mnoha frontách. Tam nikdo neví, co se stane za pár měsíců. To je velké bezpečnostní riziko.
Navíc je Ukrajina zcela ekonomicky rozvrácena, na pokraji státního bankrotu...
Přesně tak. Jde o systém, ve kterém nemáte záruku, že když tam peníze přijdou, tak skončí skutečně v oblastech, které se promítnou do růstu životní úrovně. Vždyť je to podobné jako u nás. V Česku se spousty prostředků mrhá. Nekončí tam, kde by mohly způsobovat rychlejší bohatnutí celé společnosti. Ukrajina je mnohonásobně větší, komplikovanější a zanedbanější. Zajímalo by mě, jestli by zde lidé zvedli ruku pro to, že třetinu ze svých výdělků budou dalších dvacet let dávat dobrovolně na Ukrajinu? Navíc při vědomí hrozby, že ty prostředky skončí v rukou nějakých dvou až tří elitních procent, které je obratem vyvezou někam na druhý konec planety. To je stejně naivní představa, jako že bude v Afghánistánu vybudována demokratická společnost. Teď už to je snad každému jasné, že ne a co je výsledek. Ukrajina je podobně komplikovaná. Mnoho Ukrajinců má k evropskému prostoru blíž a myslím si, že jako jednotlivci mohou být v Evropě velmi prospěšní. A je jedno, jestli jako dobří dělníci na stavbě anebo jako lékaři. Dobře se dokáží začlenit. Ale jako celek je ta země hodně problematický prostor.
Psali jsme:
Jak vás poslouchám, tak asi se zahraniční politikou prezidenta Miloše Zemana celkem souzníte?
Narozdíl od pana prezidenta bych mnohdy nevolil tak zbytečně expresivní výrazy. Ale v tom jádru není tak daleko od reality. Nenaskočil na ten až hlupácky protiruský styl. S Lubomírem Zaorálkem jsme vždy vedli plané debaty. Byl vždy rusofilní a já od základu vždy rusofobní. Nemyslím si, že by nám z Ruska plynulo něco výrazně zajímavějšího, než s ním dělat byznys. Jak už jsem říkal, pro mě je Rusko docela zajímavý obchodní prostor. Zatímco Luboš měl k němu vždy až národně buditelský přístup, že jsou bratři a tak dále. To jsem si nikdy až tak nemyslel, ale říkal jsem, že to mohou být naši dobří obchodní partneři. Přitom by obchody byly oboustraně prospěšné. Dokonce si myslím, že nebylo zcela zlé, když se k nám řada bohatších Rusů dlouhodobě nastěhovala jako residenti. Někteří lidé poukazují na Karlovy Vary, ale právě díky nim je centrum tak udržované. Protože tam utratili neuvěřitelné peníze. Kdyby Rusové ve Varech nebyli, je tam daleko větší nezaměstnanost, chudoba a staré baráky by lidem padaly na hlavu. Má - li bohatý Rus utrácet své peníze v Monaku nebo v Paříži, tak je pro nás lepší, když je utrácí v Praze nebo v Karlových Varech. V Monaku to taky nikdo nelustruje, jestli s luxusní jachtou připlul Rus anebo Američan. Měli bychom si zvyknout na podobný přístup. Ať si každý myslí, co chce, ale Rusko je také velmoc, která má svou velmocenskou politiku, byť trochu jinou než USA. USA ji uplatňují na celé planetě, Rusko tradičně už od carských dob řeší jen své sousedství.
Nicméně ministr zahraničí Zaorálek je nyní z trojice prezident, premiér a šéf resortu zahraničí tím nejvíce protirusky zaměřeným...
Ano, najednou se to otočilo. Luboš Zaorálek najednou nabral protiruský kurs, což mě trochu překvapuje. Myslím si, že je dobře, že prezident v tomhle drží střízlivý postoj. Ostatně ten je blízký v mnohém i premiérovi. A je trochu smutné, že se česká politika nedokáže sjednotit na nějakých zahraničně - politických prioritách.
Prezidenta Miloše Zemana celkem dobře znáte. Expresivní, jak eufemisticky říkáte, byl vždycky. Proč tedy lidi nyní jeho výroky tak štvou?
Jedna skupina ve společnosti si ho jako prezidenta nepřála, nenávidí ho a půjde po něm. Využívá některých jeho neobratností či přešlapů ke zintenzivnění útoků na něj. To je logické a nepřekvapuje mě to. Co se týká lidí, kterým prezident nevadil či k němu měli blízko, tak řada z nich vnímá negativně, že se osoba prezidenta chová jako běžný politik. Prezident je nejen v Česku vnímán trochu jako symbol. Jako vlajka, státní znak, katedrála svatého Víta, korunovační klenoty či jako třeba v Anglii královna. Veřejnost od prezidenta očekává jiné chování než od běžného občana či průměrného politika. Když něco pobuřujícícho řekne ministr, vzbudí kritiku, ale druhý den se za tím zavře voda. Když to řekne premiér, tak se o tom mluví tři dny, ale pak to vyvane. Ani jeden z nich totiž není veřejností vnímán jako zosobnění státu. Prezident ale takto vnímán je. A Miloš Zeman si nechce tak úplně připustit, že už není Miloš Zeman politik, ale Miloš Zeman instituce. A proto ty nešťastné výroky o lumpenkavárně. O lidech, co posedávají v hospodě nebo kavárně si přece může myslet, co chce, ale proč je za to hned urážet. Jako instituce by měl mnohem více zvažovat, co řekne.
K tomto ideálu se možná přibližoval Václav Havel. Nicméně prezidentem jako institucí nebyl ani Václav Klaus. I on občany spíše rozděloval jako nyní Miloš Zeman...
Běžní politici musí lidi rozdělovat z logiky věci. Hájí zájmy nějaké partaje, která je definována voličskou základnou, ekonomikou a tak dále. Prezident by ale neměl být definován nějakou voličskou skupinou, protože je volen v podstatě voliči napříč voličským spektrem. Zeman byl volen sice spíše levicovými voliči, ale ti by sami nestačili, takže mu musela dát hlas i řada středových voličů. Ostatně znám některé pravicové voliče, kteří ho nakonec volili. Z mnoha důvodů. Například kvůli postoji Karla Schwarzenberga k Benešovým dekretům. Čili, když prezident získal hlasy napříč voličským spektrem, tak by měl rozpory ve společnosti spíše tlumit a ne je rozdmýchávat. To může ministr, premiér, opoziční politik. Prezident Zeman by ale měl trochu méně šlapat na plyn.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
