Pane docente, projev Vladimira Putina na valdajském diskuzním klubu vyvolal mnoho reakcí. Jeho nejsilnější částí byla patrně kritika USA za jejich údajně diktátorské chování po světě a snahu z toho získat politické a ekonomické výhody. Do jaké míry se s touto kritikou podle vás lze v obecné rovině ztotožnit?

Řekl bych, a to je úplně normální, že Putin samozřejmě myslí na ruské zájmy a odpovídá tomu i jeho perspektiva. Z jeho hlediska může nesporně vnímat snahu o americkou dominanci. Řekl bych ale, že se více bojí americko-čínské bipolarity, a proto vyžaduje cosi jako multipolaritu, samozřejmě s významnou rolí Ruska.

Když se ptáme na to, jak reálné je americké hegemoniální snažení, o kterém Putin mluví, tak bych řekl následující: Ano, Američané se snaží chovat jako hegemon, ale zdaleka nemají dost síly ke skutečně hegemoniální projekci moci. Tedy k tomu, aby mohli kdykoli kdekoli na světě prosadit svoje zájmy. Ale perspektiva Putinova vidění je ruská, a proto jsou jeho obavy pochopitelné. Objektivně řečeno, bych řekl, že Američané mají sice hegemoniální cíl, ale nemohou ho naplnit v takové míře, jak to popisuje Putin.