Erdogana už nikdo nezastaví. Doma zavede diktaturu a pak se pustí do nás. Věhlasný generál sleduje, co provádí EU, a dostává opravdový strach

V Turecku probíhají čím dál větší čistky nejen v armádě a ve státní správě, ale i ve školství, v justici, akademici nesmějí opustit zemi, úřady zakročily i proti médiím a novinářům. Jak si dnes – ve světle těchto událostí – vysvětlujete, co se vlastně v Turecku stalo a děje?

Myslím si, že pokus o puč nezorganizoval prezident Erdogan a jeho spolupracovníci, to by bylo příliš riskantní. Ale Erdogan pravděpodobně měl informace o tom, že se něco připravuje, i když byly jenom kusé. Přesto je evidentní, že byl připravený na situaci, kdy se projeví nějaká část armády, případně společnosti, a pokusí se změnit trend, to znamená islamizaci státu, a on to označí jako pokus o puč. Tak toho využil a využívá v takovém rozsahu, že se mu podaří v plné míře ovládnout celou státní správu. Musíme být připraveni na to, že vývoj v Turecku povede k autoritativnímu a diktátorskému režimu a že bude pokračovat islamizace státu.

Jak to bude nebezpečné pro Evropu? Evropská unie uzavřela s Tureckem dohodu o vracení migrantů a doufá, že se příliv migrantů ze Sýrie zmírní. Myslíte si, že je možné spoléhat na to, že dohoda bude platit, že ji turecký prezident bude dodržovat?

Jsem přesvědčen o tom, že stejně jako Erdogan využíval svoji pozici v době, kdy vrcholila migrační vlna a kdy si vynucoval některá rozhodnutí, která nebyla pro Evropu úplně komfortní, tak v tom teď bude pokračovat. On toho po tom nezdařeném pokusu – a po tom, co mu představitelé Evropské unie dali zelenou, kdy mu v podstatě potvrdili, že je v Turecku „demokraticky zvolený prezident a demokraticky zvolená vláda“, ačkoli všichni věděli, jaké tendence jsou v Turecku zcela zřetelné – nepochybně využije. Můžeme počítat s tím, že až se vypořádá s vlastní opozicí a zároveň ovládne v plném rozsahu stát, začne se tak chovat i vůči Evropské unii. Zcela určitě bude Evropská unie pod silným tlakem, protože Erdogan má nástroje, jak na Evropu tlačit.

Má tedy podle vás Západ mít důvod ke spokojenosti, že „demokraticky zvolený prezident“ potlačil pokus o vojenský puč, jak dávali najevo západní politici, ať už v Evropě nebo ve Spojených státech?

Buďme konkrétní. Mluvil tak generální tajemník Severoatlantické aliance Jens Stoltenberg, mluvil tak Donald Tusk jménem Evropské unie; i někteří další státníci v prvopočátku taková vyjádření poskytli, ačkoli si museli být vědomi rizik, která mohou nastat. Protože už parametry pokusu o státní převrat ukazovaly na to, že se ho neúčastní jen vojáci, ale i soudci. A soudci střeží zákonnost v daném státě. To byl přece signál, že pokud je nespokojenost i v této skupině státních úředníků, tak se pravděpodobně pod tlakem autoritářského režimu a zároveň pokusu o islamizaci státní správy narušuje řada zákonů tureckého státu, a to mělo být varováním pro všechny ostatní.

Samozřejmě, že se musí odmítnout takové postupy, jako je vojenský převrat. Ale vyjádření západních politiků měla být vedena s těmi dodatky, současně s výrokem „nesouhlasíme s tím“ mělo být jasně řečeno a dáno Erdoganovi na vědomí, že Evropa nebude souhlasit s tím, pokud se on bude chovat arogantně, autoritářsky, diktátorsky a zahájí totální čistky. První vyjádření byla jen typu „stojíme za vámi“ a to dalo Erdoganovi obrovskou sílu a morální schopnost k tomu, aby dělal, co teď momentálně dělá.

Myslím, že to nikdo z Evropy ani NATO nepředpokládal. Ale to je chyba, protože se zase prokázalo, že jak Evropa, tak bohužel v tomto případě i Severoatlantická aliance nejsou schopny zvládat krizi a neuvědomují si, že první okamžiky jakékoli krize a schopnost reakce na ně jsou rozhodující. To, že budou všichni následně Erdogana kritizovat, že dělá čistky dokonce i mezi učiteli apod., je už něco, co je po akci; a to už je zbytečné. To už nikdo nezastaví.

Takže si myslíte, že turecký prezident využije současné situace k dokonání přechodu z té atatürkovské moderní demokratické republiky na islamistickou zemi? Nemůže nakonec dojít i k nějakému většímu propojení s Islámským státem?

Myslím, že ten první a úvodní záměr bylo vytvořit autoritářský režim, v jehož čele bude stát turecký prezident Erdogan. Nemyslím, že by v Turecku došlo k takovému vývoji, že bude rovné s Islámským státem. Ale určitá islamizace už v této zemi dnes probíhá a podle mne bude ještě hlubší. I když věřím tomu, že se zastaví na nějaké, dejme tomu, rozumné míře a že Turecko přece jen neopustí tu rodinu demokratických států. Ale bude to těžké.

Nesouhlasíte tedy s názorem předsedy zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Karla Schwarzenberga, že vývoj v Turecku je naprosto nepředvídatelný a že není vyloučen ani obrat spojenectví od Západu k ruskému prezidentu Putinovi, když už došlo k narovnání jejich vztahů poté, co se Erdogan omluvil za sestřelení ruského letadla?

Nevím, jestli vývoj v Turecku je nepředvídatelný. Myslím, že byl předvídatelný už v minulosti. Přece všichni analytici a lidé, kteří rozumí Turecku, upozorňovali na onen nevýhodný a pro nás dost nepříznivý vývoj v Turecku. Tam přece nemáme být čím překvapeni. Může být pro nás určitým překvapením to, že rozsah těch čistek je tak velký a hluboký. Ale ty by Erdogan podle mne udělal v určitém čase stejně, i když by to trvalo mnohem déle než za těchto podmínek. A co se týká otočení k Rusku, to také není přece něco tak úplně nenormálního.

Turecko je významně závislé na dovozu plynu a ropy z Ruska, je závislé ekonomicky na turistickém ruchu, je závislé na výměně zboží. Rusko zajišťuje výstavbu jaderných elektráren v Turecku, takže to propojení obou zemí reálně existuje už delší dobu, přestože na druhé straně víme, že rusko-turecké vztahy jsou po staletí konfliktní. I když Erdogana označujeme za iracionálního, v tomto případě ví moc dobře, co dělá; volí pro sebe to nejvýhodnější řešení. A spojenci nemusí být ti, kteří jsou v jeho očích preferováni.

Ukazuje se, že Turecko není příliš stabilní zemí. Myslíte si, že pro Evropskou unii má ještě vůbec smysl uvažovat o bezvízovém styku s Tureckem nebo v budoucnosti dokonce o jeho vstupu do evropského společenství?

Myslím, že za současných podmínek ne. To uvažování bylo výsledkem poměrně silného tlaku v podmínkách velmi silné migrační vlny, Evropa by normálně na takové jednání nepřistoupila. Podle mého názoru bezvízový styk je nereálný, je to věc poměrně konfliktní. Evropa by v tomto smyslu dál neměla s Tureckem vyjednávat. Druhá věc je, že pokud bude takhle vypadat vývoj v Turecku a autoritářský režim v zemi se upevní, jak si představuje Erdogan, pak není partnerem pro Evropu. To by jinak mohl být stejný partner i běloruský prezident Lukašenko. Myslím, že v tomto případě bychom měli být velmi opatrní.

Turecko je členem Severoatlantické aliance, dokonce má druhou největší armádu po Spojených státech amerických. Mohou mít současné události nějaký vliv na fungování NATO a na vztahy se Spojenými státy, když Turecko tvrdí, že za pokusem o puč stojí duchovní Fethullah Gülen, který žije ve Spojených státech, a žádá jeho vydání? Turecký premiér prohlásil, že každá země, která Gülena chrání, bude pro Turecko nepřítelem. Turci dokonce paralyzovali vojenskou základnu Incirlik v Turecku.

Tím, že například i americký prezident Obama vyjádřil hned v počátku pokusu o převrat podporu Erdoganovi, se turecký prezident cítí poměrně silný a vidí, že zbytek demokratického světa nechce jít do konfliktu s Tureckem a není schopen překonat představu o demokratickém státě a demokratických metodách. Nejsme schopni překonat, že Erdogan byl zvolen skutečně demokratickou cestou, ale chová se nedemokraticky. Na druhou stranu považuji za stoprocentní, že se jak Spojené státy, tak i všechny ostatní státy budou snažit najít s Tureckem nějaké odpovídající řešení a že se určitě poměrně brzy vytvoří politický tlak na to, aby Erdogan z některých svých záměrů ustoupil. Ale rozjetou lokomotivu těžko zastavujete a Erdogan je rozjetá, hodně těžká lokomotiva.

Jaký dopad může mít podle vás to, co se v Turecku děje, hlavně posilování islamizace ve státní správě, na migrační krizi nebo na posilování radikalizace muslimů v evropských zemích?

Já myslím, že takový vliv to mít nebude. Jediný problém, který může vzniknout, je kurdská menšina, která se pod tím ještě silnějším tlakem, který na ni Erdogan určitě vyvine, může mnohem víc radikalizovat a může zkomplikovat jak vztahy uvnitř Turecka, tak i mezinárodní vztahy. Turci nemají vyřešené vztahy k Sýrii či k Iráku, tam může dojít k jiným problémům, na které mimochodem už Turecko i narazilo. Mám na mysli teroristické údery jak radikálů z Kurdské strany pracujících, tak z Islámského státu. Ale pokud bude Erdogan chtít prosazovat ve vedení státu autoritářské tendence, musí očekávat, že se vytvoří pravděpodobně i určitá opozice vůči němu, což mu může významně zkomplikovat život a zároveň to může Turecko destabilizovat nejen vnitřně, ale může to narušit i mezinárodní vztahy.