Pane Petře, byl jste jednou z tváří spojovanou nejprve s Holešovskou výzvou a záhy hnutím HOH 2012, které z ní vzešlo. Holešovská výzva je již pouhým pahýlem původních snah, jak se daří vašemu hnutí?
Musím především nejprve konstatovat, že duchovními otci Holešovské výzvy byli, jsou a budou, pánové Václav Princ a Jiří Baťa. S časovým předstihem přišli s geniální myšlenkou a dokázali ji nakoncipovat tak, že oslovila hned zpočátku desetitisíce lidí. Změny ve vedení a snahy ukrást myšlenky původním zakladatelům měly za následek konflikty a později i rozdělení iniciativy na skupinu živelnou a neorganizovanou a na skupinu, která zakládala Holešovské hnutí - HOH 2012.

Je zajímavé, že právě ti, kteří bránili v založení organizovaného občanského hnutí, se nakonec spojili v iniciativě Občané 2011. Pan Ludvík Adámek i pan Karel Fiedler pak kandidovali v posledních volbách za tento subjekt a pan Fiedler dokonce pod hlavičkou Úsvitu. Nakonec se ukázalo, kdo brzdil progresivnímu vývoji a profesionalizaci Holešovské výzvy. Domnívám se, že pan Slávek Popelka vůbec netušil, co se kolem něj odehrávalo. Nyní už i on má jistě objektivnější pohled.

Takže Holešovskou výzvu nepokládáte za zcela mrtvou?
Svoje místo na politické scéně má Holešovská výzva a její myšlenky dodnes. A stejně tak iniciativa HOH 2012, která vydržela s celou řadou sympatizantů a ustála i kvas v Holešovské výzvě, nabírá na celospolečenském významu.