Karel Köcher: Ve vzduchu visí spiknutí proti Donaldu J. Trumpovi, které hraničí s pokusem o puč

Vyhodnocení hlasů volitelů v USA právě proběhlo. Má tedy už Donald Trump vyhráno?

Pokusy o ovlivnění volitelů byly dost intenzivní, ale nepovedlo se. Nicméně Trump je stále ohroženou osobou.

Jaký vývoj tedy očekáváte?

Trumpova inaugurace samozřejmě proběhne, ale není pochyb, že do ní i po ní bude intenzivně podkopávána jeho autorita. Síly, které jsou mu nepřátelské, budou chtít torpédovat jeho zahraničněpolitické iniciativy a skrze ně i jeho snahy věnovat se vnitřním problémům federace. Když podrobíte americký tisk, zejména mainstreamová média a z nich hlavně New York Times stejné analýze, jaké jsme podrobovali v CIA sovětský tisk, tedy podle počtu článků, drsnosti výrazů, umístění, autorů a tak dále, uvidíte progresivně se zostřující kampaň proti Trumpovi, strategicky zúženou už jen na téma jeho snahy smířit se s Ruskem a navázat s ním spolupráci. Zřejmě to jeho političtí odpůrci považují za místo, kde je v očích veřejnosti nejzranitelnější.

Z toho důvodu se čím dál tím více a ostřeji poukazuje na to, že WikiLeaks zveřejnila pracovní maily vedoucích pracovníků prezidentské kampaně Hillary Clintonové a soukromé maily vedoucího její kampaně Johna Podesty. Ty jsou značně kompromitující, mimo jiné třeba proto, že se v nich jejich autoři domlouvají, jak organizovat násilné střety na volebních mítincích tak, aby to vypadalo, že je vyvolali Trumpovi příznivci, nebo jak pomlouvat konkurenta Clintonové v kandidatuře na nominaci demokratů Bernieho Sanderse. Neetické jsou natolik, že to opravdu mohlo ovlivnit některé voliče váhající, koho volit; i když kdo ví.

V každém případě by to ale bylo způsobeno obsahem těch mailů, a ne tím hacknutím jako takovým. Nicméně o obsahu těch mailů v té současné kampani kolem nich už nepadne ani jedno slovo. Jen se znovu a znovu s rostoucí intenzitou mluví o tom, že maily hackli Rusové, a zcela absurdně, že tím napadli americkou demokracii, což je klasické non sequitur, jak se tento druh klamu nazývá v učebnicích logiky. Začalo to tím, že se mluvilo o pouhém podezření, pak se CIA vytasila s tím, že to určitě udělali ruští hackeři ve vládních službách. A nakonec, že to bylo na přímý příkaz Putina. Žádné důkazy, že by za tím hackováním byli Rusové přitom zveřejněny nebyly s odkazem, že metodika takového odhalování je věc přísně tajná.

Připomíná to tvrzení o tom, že v Iráku Saddám Husajn měl zbraně hromadného ničení. Jako by neexistovali žádní jiní politicky angažovaní hackeři než ruští a řízení Putinem. Přitom politicky angažovaných nezávislých hackerů je v USA i v Evropě řada a WikiLeaks hacknuté maily kompromitující politiky a vlády zveřejňuje už řadu let, aniž by někdo až dosud vznášel obvinění, že jde o nějaký vládou řízený útok na demokratické hodnoty. Celá ta kampaň o narušování americké demokracie Rusy je na tak tenkém ledě, že by nakonec asi vyšuměla do prázdna, kdyby se do ní nečekaně nevložil Barack Obama právě teď, v okamžiku, kdy nelogické a nepodložené obviňování Rusů z útoků na americké hodnoty kulminuje. Ten před několika dny prohlásil, že přesto, že je v posledním měsíci svého funkčního období, nemůže ponechat tak agresivní ruský útok na americké hodnoty bez patřičné odvety.

Jaká odvetná opatření by mohl Barack Obama vůči Rusům použít?

V rámci své ještě platné exekutivní pravomoci může třeba nařídit kybernetický útok proti Rusům, tedy proti jejich vládním serverům. Možná i proti jejich zbraňovým systémům, které jsou řízené počítači. Ale v tomto případě by ruská reakce byla určitě velice tvrdá. Také by mohl zmrazit účty dalších ruských státních společností nebo eventuálně znemožnit cesty do USA vysokým ruským finančním a obchodním manažerům a tak torpédovat nějaká vitální jednání. Ale ono je celkem jedno, co konkrétně udělá. Trumpovým nepřátelům v stávajícím establishmentu poslouží v podstatě jakékoli odvetné opatření nařízené Obamou, protože to na nejvyšší úrovni posvětí pravdivost obvinění, že se Rusové na Putinův pokyn pokusili zmanipulovat americké volby a že Trump z toho měl prospěch. Prezident přece musí vědět, že je tomu tak, má přece přístup ke všem tajným informacím.

Do jaké míry by podobné kroky mohly znepříjemnit začátek prezidentování Donalda Trumpa?

Vnutí mu to nepříjemné dilema, tedy možnost pouze dvou voleb, z nichž ani jedna není pro něj žádoucí. Ta první je, že po nástupu do úřadu v rámci své právě nabyté prezidentské pravomoci vydávat a odvolávat prezidentské exekutivní dekrety ty odvetné vydané Obamou zruší. To ho ale může v očích veřejnosti kompromitovat jako někoho, kdo splácí svůj dluh Putinovi, a otevřít i cestu pro případné budoucí snahy zahájit proti němu impeachment neboli proces usilující o jeho odvolání z funkce pro velezradu. Taková možnost se na první pohled může zdát přehnaně nepravděpodobná, ale podle mého názoru je to něco, o čem protitrumpovské síly v americkém establishmentu už reálně uvažují jako o své nejnadějnější možnosti, jak Trumpa odstavit od moci.

Zcela bezprecedentní rétorika mainstreamových médií tomu totiž silně nasvědčuje. Minulou středu ho New York Times v úvodníku, který vyjadřuje oficiální stanovisko listu, označily za užitečného idiota Ruska, dnes zase jeden z hlavních komentátorů New York Times označil údajné ruské vměšování se do amerických voleb za čin blízký válečnému aktu. Takže odvolat odvetná opatření proti něčemu takovému může být pro Trumpa velice riskantní. Tomuto riziku by se sice mohl vyhnout, kdyby Obamovy protiruské sankce ponechal v platnosti, ale pak by v dohledné době nemohl realizovat svůj záměr ukončit rusko-americký konflikt a navázat s Ruskem vzájemně prospěšnou spolupráci. Což je něco, s čím počítal, když sliboval velké investice do obnovy americké infrastruktury, které by přinesly velké množství pracovních příležitostí.

Doufal ušetřit velké sumy ze státního rozpočtu, které vyžadují třeba americké lety kolem ruských hranic, obkličování Ruska raketovými systémy, americká podpora islámských teroristů snažících se svrhnout syrského prezidenta Bašára al Asada a vůbec příprava pro potenciální vojenský střet s Ruskem. Jenže když nesplní svůj volební slib vytvoření nových pracovních míst a obnovy infrastruktury, připraví ho to o podporu republikánských aparátčíků, kteří se budou bát, že nevyhrají příští volby, což mu spolehlivě zlomí vaz. Takže, ať udělá jedno, nebo druhé, hrozí to být v jeho neprospěch. Ta kampaň zabránit realizaci jeho plánů a eventuálně ho jako hlavu státu likvidovat je opravdu důmyslná.

Do své budoucí administrativy jmenoval některé dost kvalitní lidi. Nemyslíte si, že to s nimi za zády zvládne?

Více než jen dost kvalitní. Například jeho designovaný poradce pro národní bezpečnost, který je klíčovou osobností pro zahraniční strategii Spojených států amerických, je tříhvězdičkový generál Michael Flynn, který má i silnou zkušenost s tajnými službami, jež jsou v drtivé většině Trumpovi nepřátelské. Flynn dva roky vedl významnou, i když veřejnosti málo známou Defense Intelligence Agency, která řídí vojenské zpravodajství. Takže nemá problém se vyznat v tom, jak uvažují špičkoví činitelé CIA a co od nich může čekat.

Skvělou volbou je také designovaný ministr zahraničí Rex Tillerson, až dosud generální ředitel nadnárodní společnosti ExxonMobil, který je proslulý jako mistr kompromisu. Nicméně nepopiratelný fakt je, že po vyhraných volbách veřejnost podporující Trumpa už do běhu událostí prakticky nemůže zasahovat; a v čem musí zvítězit, je teď čistě politický, tak říkajíc kuloárový souboj s mocensky silnou elitou, která bude usilovat o jeho pád. Trump čelí obrovské přesile. Ve vzduchu visí spiknutí, které až hraničí s pokusem o puč.