Letos si máme připomínat 30. výročí sametové revoluce, ale zatím tento rok příliš slavnostně nevypadá. Od dubna tato země čelí vlně demonstrací a vládní nestability. Co jsme se v kontrastu k tomuto výročí tento rok zatím dozvěděli o naší společnosti? Co nám schází, co nás trápí?

Co se dozvídáme o naší společnosti? Za prvé – dozvídáme se, že lidé nechtějí být bezmocní. Že nechtějí přihlížet tomu, jak se společné záležitosti řeší „podivně“ a podivnými lidmi v neprospěch těch, kteří to všechno platí a kterým to údajně má být ku prospěchu.

Za druhé – dozvídáme se, že naše společenské elity ve valné většině zklamaly. Už Masaryk říkal, že rozčilení není program. Na negaci, na tom, že se lidem něco nelíbí (což je spojuje a je schopné zaplnit Letnou), nevybudujete nic pozitivního. A společenské elity v lepším případě jen kritizují, co je špatně. Nedozvídáme se o příčinách problémů, takže je nemůžeme řešit, a řešíme jen důsledky a projevy. Té hrstce lidí, kteří chtějí řešit příčiny problémů, není dopřáno sluchu.