Mediálním a politickým světem nedávno „zahýbaly“ výsledky prvního kola rakouských prezidentských voleb. Mluvilo se o překvapení nástupu populistů a o přeorání rakouské politické mapy. Jak na tento vývoj pohlížet střízlivou optikou v rámci současné reality? Jaký vzkaz takovou volbou Rakušané vyslali? A nakolik může tyto volby brát jako varování Angela Merkelová?

Není to poprvé, co Svobodná strana v Rakousku uspěla. Za Haidera byla součástí vlády kancléře Schüssela. Uvidíme, jak dopadne druhé kolo, každopádně je to určitý protestní signál dvěma hlavním politickým stranám – socialistům a lidovcům. Do jisté míry lze hovořit o krizi rakouské politiky, kterou potvrzuje i odstoupení nebo spíše politický útěk rakouského premiéra. Proto bych nemluvil o překvapení nebo šoku ani o přeorání rakouské politické mapy, spíše o vystřízlivění, nebo naopak kocovině. Rakušané touto volbou varují, vyjadřují svoji nespokojenost a také obavy, chtějí změny. Situaci v Rakousku však nemůžeme plnohodnotně srovnávat se situací v Německu. Do voleb v Německu navíc zbývá ještě dost času, možná budeme výsledky překvapeni.

Už delší dobu se hovoří o tom, že kvůli napjaté situaci v Evropě (migrační krize, terorismus) může náš kontinent zahájit zcela „novou éru“, kdy budou v jednotlivých zemích vítězit netradiční strany, často velmi ostře zaměřené a profilované. Jak nástupu radikálně vyhraněných stran a hnutí s jednoduchými recepty zabránit? Nakolik mohou mainstreamové strany v tomto „boji“ uspět?