V současné veřejné debatě se často operuje s pojmem evropské nebo křesťanské hodnoty, když je ale mají lidé definovat, mají s tím potíže. Jak se na to díváte z pohledu sociologa?

S termínem „hodnota“ je v sociologii trochu problém, protože existuje mnoho jejích definic. Obecně se o hodnotách dá říci, že to jsou hluboce zakořeněné motivace, které orientují nebo i řídí naše jednání. Hodnoty jsou strukturovány, vytváříme si žebříčky hodnot, kdy jsou pro nás některé věci důležitější než jiné. Tyto žebříčky jsou výrazně ovlivněny prostředím, v němž vyrůstáme, v současné moderní evropské společnosti jsou tyto žebříčky navíc individualizovány. Hovořit proto obecně o evropských hodnotách není jednoduché. Myšlenka „celo-evropských“ hodnot je podle mne trochu nadsazená, byť mnohé dokumenty EU s nimi pracují. Jistě, hodnoty jako je humanismus, svoboda, autonomie jedince, spravedlnost, solidarita, tolerance, bezpečí atd. jsou hodnotové rysy, které pro Evropu platí, ale míra jejich vnímání a naplňování je v různých částech Evropy různá. A když půjdeme na „jemnější“ hodnoty, jako je např. hodnota rodiny, hodnota emancipace žen, kolektivismus versus individualismus, výchovné hodnoty apod., pak v Evropě nacházíme relativně velké rozdíly. Sociologové pro to mají empirická data, neboť od r. 1981 konají pravidelně každých devět let srovnávací výzkum (Evropskou studii hodnot), v němž se sleduje vývoj hodnot v evropských zemích. Ten poslední zatím proběhl v r. 2008 a v příštím roce, v r. 2017, proběhne již jeho pátá vlna. Z těchto dat vyplývá, že se zatím žádná velké konvergence evropských hodnot nekoná, že různé části Evropy se ve svých postojích – a postoje jsou součástí hodnotových struktur – k nejrůznějším oblastem a jevům života liší.

Jsou v současné masové migraci tyto hodnoty ohroženy? Hrozí, že hodnoty zaniknou?

Pokud bychom dopustili, aby tyto základní hodnoty byly zpochybněny, pak by to znamenalo otřesení základů naší kultury, a tím pádem otřesení základních prvků naší evropské existence, naší společnosti. Každá společnost si evolučně vytvářela svou kulturu, tedy návody na to, jak se chovat k věcem a jevům tohoto světa a vytvářela si také mechanismy, jak si svou kulturu ochránit. Z tohoto hlediska se zániku našich hodnot neobávám. I když – vezmu-li si u nás nedávno vydaný román francouzského spisovatele Michel Houellebecqa „Podvolení“, který ukazuje, jak ve Francii na základě politické nedohody klasických demokratických stran zvítězila v demokratických volbách islámská strana, která postupně, demokraticky, začala do francouzské společnosti implementovat prvky islámu – a mimochodem začala s reformou školství – pak bych si asi tak skálopevně jistý nebyl.

Je to tedy nějaké využití demokratických nástrojů k likvidaci demokracie?