Moje požehnání pro Hermana, že může jet k Sudeťákům? Bylo to úplně jinak, odhaluje pro PL prezident Zeman. A dodává: Ať ministr uvede jména svědků. Tohle kulturní člověk nedělá

Pane prezidente, v posledních dnech hýbalo médii a veřejným míněním několik věcí souvisejících s druhou světovou válkou a odsunem Němců. Předseda ČSBS Jaroslav Vodička ve svém projevu na Terezínské tryzně hovořil o nebezpečí masivní migrační vlny s tím, že dnes je důležité se dívat do budoucna. Sklidil za to ostrou kritiku, někteří obsah projevu odsoudili a často bylo zmiňováno, že se tato témata na pietní akt nehodí. Jaký je váš pohled?

Sice jsem projev pana Vodičky nečetl, takže se k jeho vlastnímu obsahu těžko mohu vyjadřovat. Pokud ale na druhé straně řekl to, co vy uvádíte, to znamená varoval před migrační krizí, tak já také varuji před migrační krizí a souhlasím s tím, že lze diskutovat, zda projev na toto téma by neměl být v nějakém jiném prostředí. To už je otázka vkusu, ale proti obsahu samotnému nic nemám.

Odsudky vyvolal i proslov předsedy Senátu Milana Štěcha, který hovořil o tom, že nelze srovnávat incidenty některých Čechů během odsunu s promyšleným a organizovaným terorem ze strany nacistů během okupace. Čím si kritiku Štěchových slov vysvětlujete? Federace židovských obcí uvedla, že projev byl protiněmecký.

Nevím, z jakých zdrojů je Federace židovských obcí financována, ale v každém případě sdílím názor pana předsedy Štěcha, že to nebyl projev protiněmecký, ale protinacistický. Federace židovských obcí by si měla uvědomit, že kdyby nacismus zvítězil, tak by žádná Federace židovských obcí neexistovala.

V den konání Terezínské tryzny vystoupil na sudetoněmeckém sjezdu v Norimberku ministr kultury Daniel Herman. Ten tvrdí, že jste mu účast na této akci schválil a nerozumí, proč váš mluvčí říká něco jiného. Můžete říci, co přesně jste Danielu Hermanovi sdělil?

S panem ministrem Hermanem jsme na toto téma mluvili asi dvacet vteřin, když jsem ho míjel ve frontě a teď už ani nevím při jaké příležitosti. On mi říkal, že jede do Německa na Sudetoněmecké dny a já jsem odpověděl, že sudetoněmecký spolek tím, že změnil svoje stanovy, se stal neškodným krajanským spolkem, a to bylo všechno.

Absurditu tohoto tvrzení lze prokázat velmi jednoduše. Já nemám panu ministru Hermanovi co schvalovat, to schvaluje česká vláda v čele s premiérem Sobotkou.

Ministr kultury tvrdí, že jste mu účast na srazu Sudetoněmeckého landsmanšaftu schválil před svědky, což opakoval v několika rozhovorech.

Tak ať ty svědky uvede. Trvám na tom, že můj vztah k landsmanšaftu se poněkud změnil tím, že vyškrtli ze stanov ony dvě známé části, to znamená restituční nároky a právo na návrat. Mimochodem každý občan Evropské unie se může jako jednotlivec, nikoli jako nacionální entita, kdekoli ve členské zemi EU usídlit, pokud si tam zakoupí pole a dům.

Jinak jsem, a to jsem panu ministrovi neříkal, to mě pak až napadlo jako komentář, sděloval, že by bylo dobré, aby se stýkal krajanský spolek s krajanským spolkem. Takže když je například Klub českého pohraničí jako krajanský spolek českých dosídlenců Sudet, tak proč by oni nejezdili do Norimberka a proč by například sudetští Němci nejezdili do Ústí nad Labem.

Pakliže rozhovory s vámi ministr Herman vykládá zcela jinak, než jaká byla skutečnost, vyvodíte z toho nějaké důsledky? Budete s ním ještě mluvit nebo si ho zvát na Hrad jako ostatní ministry?

Kulturní člověk nezveřejňuje, notabene zkresleně, letmo prohozenou poznámku, pronesenou nikoli při jakémkoli byť sebekratším jednání, ale při tom, když nějakého člověka stojícího ve frontě míjím, stisknu mu ruku a prohodím poznámku o neškodném sudetoněmeckém spolku.

Řada politiků i občanů Daniela Hermana za vystoupení před sudetskými Němci v Norimberku zpětně důrazně odsoudila. Třeba i za oslovení „milí krajané“. Považujete sudetské Němce za krajany?

Za bývalé krajany. A bývalými krajany zcela určitě jsou.

Váš tiskový mluvčí nedávno na Hradě přijal předsedu bavorské AfD Petra Bystroně. Co byste vzkázal kritikům, kteří tvrdili, že není vhodné, aby tiskový mluvčí přijímal návštěvy místo hlavy státu?

Na tom nevidím nic špatného, a protože pan Bystroň je předsedou bavorské organizace, nikoli celé AfD, z tohoto hlediska je přirozené, jestliže ho přijme tiskový mluvčí a nikoli prezident.

Přijal byste například předsedyni celostátní AfD Frauke Petryovou, pokud by vás o to požádala?

Zvažoval bych to, pokud by to byla její iniciativa, nikoli moje iniciativa. Je to spekulativní otázka, protože se to nestalo, ale nemohu to vyloučit.

Budete tento formát, kdy někoho přijme váš mluvčí, využívat častěji nebo šlo pouze o výjimečný případ?

Pan tiskový mluvčí už neformálně přijal celou řadu lidí, kteří žádali o setkání se mnou, takže to není žádná výjimka, ale pravidlo. A že se to někteří tupí novináři dozvěděli teprve při této příležitosti, je záležitost jejich tuposti.

Prezident Miloš Zeman během rozhovoru s Radimem Panenkou. Foto – Hanka Brožková

Vítáte aktuální postoj Sobotkovy vlády ve věci migračních kvót? Zdá se, že poněkud obrací ve svých postojích a najednou zaznívají tvrdá nekompromisní stanoviska, že ČR kvóty jednoznačně odmítá. Jak to na vás působí a proč?

Novinář Erik Best nedávno publikoval stať, kde tvrdil, že premiér Sobotka zaujal po jistém váhání a jistém zpoždění shodné stanovisko, které já zaujímám už delší dobu. Kéž by měl pravdu.

Evropská komise před pár týdny přednesla návrh, aby se členské státy EU mohly vykoupit z kvót tím, že by zaplatily v přepočtu asi sedm milionů korun za každého migranta, kterého nepřijmou. Co si o tomto nápadu myslíte?

Obchodování s lidmi bylo zakázáno už v devatenáctém století, pane redaktore. Evropská komise si to zřejmě dosud neuvědomila.

Má podle vás takový návrh šanci na to, aby se uskutečnil?

Samozřejmě, že ne. Četl jsem prohlášení několika polských a maďarských politiků, kteří tento návrh označili za dílo šílence. No, nepřál bych si, aby součástí Evropské komise byla psychiatrická léčebna.

Kvůli migrační krizi se pravidelně snaží někteří aktivisté či politici navodit dojem, že se česká společnost radikalizuje. Aktivistka Pecháčková, která natočila film ve Smilovicích, kde byli uprchlíci z Iráku, v rozhovoru pro DVTV dokonce použila termín „lidový fašismus“. Pozorujete ve společnosti jevy připomínající fašismus?

Rozhodně ne. Nehledě na to, že fašismus je italská ideologie, nikoli německá, a fašismus, což je zajímavé, nikdy nebyl například antisemitský. Ale to je jenom okrajová terminologická poznámka.

Nemám rád ekology, ale sdílím jeden jejich princip. Ten princip se jmenuje princip předběžné opatrnosti. A když najednou česká veřejnost aplikuje princip předběžné opatrnosti na situaci s migranty, tak se naši kavárenští elitáři zbytečně bouří. Koneckonců, vždyť jiná neziskovka, Generace 21, nám v malém předvedla, co to konkrétně znamená. Teď si jenom znásobte několika tisíci počet těchto běženců. Pak už by to nebyla taková komická situace jedné hloupé neziskovky, pak už by to byla katastrofa.

Před časem v Praze došlo k incidentu, který byl prezentován jako pobodání muslima a opět zaznívala slova o tom, že ti, kteří se k migrační krizi staví negativně, na tom fakticky mají podíl, protože se kvůli tomu lidé zradikalizovali. Teď policie zjistila, že si to muslim vymyslel. Co k tomu říci?

Jediný komentář je, že čeští novináři zase někomu skočili na špek. Ale není to ani poprvé, ani naposled.

Nakolik se podle vás dá říci, že podobný rukopis nesly i vysprejované nápisy v pražském metru nebo na několika kavárnách? Možnost, že šlo o provokaci, tehdy zmínil i váš mluvčí. Koneckonců, těžko věřit, že by neonacisté coby pachatelé těchto věcí používali slovo „uprchlíci“.

(Směje se) Ano, máte naprostou pravdu, protože normálně je daleko korektnější používat, ať jsem nebo nejsem neonacista, výraz ilegál, neboť podle Dublinských dohod má uprchlík požádat o azyl v první bezpečné zemi, což zcela určitě není Česká republika. Takže když překročí naše hranice, porušil Dublinské dohody a v tomto smyslu je zde ilegálně.

Ale já opravdu nemohu vyloučit, že šlo o provokaci. Pro některé lidi je velice pohodlné dělat ze sebe oběť. A úzce to konec konců souvisí s tím předchozím případem pobodaného muslima.

Poskytl jste rozhovor ruskému novináři Sněgirevovi, kterému ministerstvo zahraničí neprodloužilo akreditaci. Prý se na vás obrátil osobním dopisem. Požádal vás při té příležitosti, abyste se v jeho případu nějak angažoval?

Za prvé, obrátil se na mě už před časem dopisem. Já jsem požádal pana ministra Zaorálka o vysvětlení a pan ministr mi odpověděl, že odejmutí akreditace neznamená vyhoštění. Čili zde onen novinář může normálně žít a pracovat. Kdyby došlo k vyhoštění, tak by to ostatně vyvolalo reciprocitu na druhé straně a my bychom přišli o některé zpravodaje v Moskvě.

Bral jsem to jako normální rozhovor s jakýmkoli, ať už zahraničním nebo domácím novinářem. A rozhovor se netýkal jeho případu, rozhovor se týkal některých zahraničněpolitických událostí.