Připravil jste plán Bydlení a energie nejsou luxus, který v té energetické části přichází s řadou konkrétních návrhů, které byste v příští Poslanecké sněmovně chtěl prosadit. Můžete je stručně představit?

Ano, ten plán vznikl jako reakce na to, co dnes trápí většinu domácností: Vysoké ceny energií, nedostupné bydlení a pocit, že stát ztratil kontrolu nad základními podmínkami života. V energetice navrhujeme čtyři zásadní kroky:

1. Zestátnění klíčových částí energetiky, zejména výrobních kapacit a přenosové infrastruktury. To znamená, že stát bude mít rozhodující vliv na strategická rozhodnutí, cenotvorbu a investice.

2. Opuštění lipské burzy, která je dnes hlavním faktorem nestability cen elektřiny. Česká elektřina se tam prodává spekulantům, kteří ji následně přeprodávají zpět českým odběratelům za vyšší ceny.

3. Energetická soběstačnost, tedy podpora domácích zdrojů – jádra, decentralizovaných obnovitelných systémů, komunitní energetiky a modernizace distribučních sítí.

4. Zřízení státního obchodníka s energiemi – instituce, která bude nakupovat elektřinu přímo od výrobců a prodávat ji domácnostem, obcím a firmám za férovou cenu. Tento obchodník bude fungovat mimo burzovní spekulace, s jasným mandátem: stabilizovat trh, chránit spotřebitele a garantovat dostupnost.

Tyto kroky nejsou ideologické. Jsou to technicky proveditelné návrhy, které mají za cíl stabilizovat ceny, posílit bezpečnost a obnovit důvěru občanů ve stát.

Návrat kontroly nad energetikou má ve vaší vizi mít podobu zestátnění ČEZ. Co by to tedy prakticky znamenalo? A skutečně neexistuje žádná „mírnější“ cesta, třeba v podobě nějaké přísnější legislativní regulace?

Zestátnění ČEZ neznamená znárodnění v duchu minulého režimu. Znamená to, že stát bude vlastnit a řídit klíčové části energetického řetězce – výrobu, přenos a distribuci. Dnes má stát sice majoritu v ČEZ, ale rozhodovací pravomoci jsou rozmělněné mezi akcionáře, management a burzovní logiku. Výsledkem je, že stát nese politickou odpovědnost, ale nemá reálný vliv na ceny ani investice.

Regulace nestačí. Vidíme to na příkladu ERÚ (Energetického regulačního úřadu), který sice stanovuje tarifní složky, ale nemá vliv na tržní cenu silové elektřiny. Pokud chceme garantovat dostupnost energie jako veřejné služby, musíme mít nástroje – ne jen tiskové konference.

Propojení energetické politiky s dostupným bydlením – co si pod tím může obyčejný člověk, který se nepohybuje v oboru, představit?

Je to jednoduché: Cena energie ovlivňuje cenu bydlení. Nájemné, provozní náklady, vytápění, ohřev vody – to všechno jsou energetické položky. Pokud se energie zdraží o 30 %, promítne se to do nájmů, do plateb SVJ, do rozpočtů rodin.

Navíc chceme podporovat výstavbu energeticky úsporných bytů, komunitní vytápění, solární systémy na střechách a modernizaci starších domů. To není jen ekologická agenda – to je ekonomická nutnost. Spojení energetiky a bydlení je klíčem k tomu, aby lidé mohli žít důstojně, bez strachu z dalšího vyúčtování.

Fotogalerie: - Poslední SPD jarmark

Jako architekt jste desítky let řešil energetiku na úrovni jednotlivých projektů. Pomohla vám nějak tato zkušenost v tom, jak funguje energetika na celostátní a globální úrovni?

Rozhodně ano. V architektuře se energetika neřeší v abstraktních pojmech, ale v konkrétních číslech: Kolik to bude stát, jaký bude provoz, jaké budou ztráty. Naučil jsem se hledat efektivní řešení, která fungují v praxi — ne jen na papíře.

Když dnes mluvím o energetické politice, vycházím z toho, co jsem viděl na stavbách, v rozpočtech, v jednáních s investory. A vidím, že stát často rozhoduje bez znalosti provozních důsledků. To chci změnit. Chci přinést do sněmovny praktický pohled, který propojí techniku, ekonomiku a lidské potřeby.

Představil jste plán na opuštění lipské burzy a zajištění energetické soběstačnosti. Můžete stručně vysvětlit, v čem spočívá?

Lipská burza je místo, kde se obchoduje s elektřinou, kterou už máme vyrobenou. Česká elektřina se tam prodává za burzovní cenu, která je ovlivněna spekulacemi, počasím v Německu, cenou plynu a emisními povolenkami. Pak se nám vrací zpět – často za násobek výrobní ceny.

Opuštění burzy znamená, že část české elektřiny zůstane v národním režimu – tedy bude určena pro domácí spotřebu za stabilní cenu. To neznamená izolaci, ale strategické rozhodnutí, že základní potřeby občanů mají přednost před spekulací.

Energetická soběstačnost pak znamená, že budeme investovat do domácích zdrojů – jádra, decentralizovaných obnovitelných systémů, modernizace sítí a komunitní energetiky. Cílem je nezávislost, stabilita a dostupnost.

Dr. Ing. Milan Urban

• SPD
• krajský zastupitel

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Co říkáte na námitky uplatňované během volebního období koaličními politiky, že jsme dnes na Německo ekonomicky tak navázaní, že nelze selektivně vystoupit jen z jednoho „projektu“?

To je alibismus. Ano, jsme propojeni. Ale to neznamená, že musíme přijímat všechno bez výhrad. Vztah s Německem musí být rovný, ne jednostranný. Pokud něco škodí českým občanům – třeba lipská burza nebo emisní povolenky – máme právo říct ne.

Evropská spolupráce není dogma. Je to nástroj. A pokud ten nástroj nefunguje, máme právo ho změnit, nebo ho nepoužívat. To není proti Evropě. To je za české zájmy.

Když už mluvíme o Německu. Vy jste ho během několika desetiletí života a práce poznal asi lépe, než většina z těch, kteří jej v českém veřejném prostoru komentují. Dnes se o Česku říká, že je v podstatě „sedmnáctou spolkovou zemí“, jen jedni říkají, že na tom vyděláváme a druzí, že si z nás naši sousedé udělali v podstatě kolonii a popelnici. Jak se na dnešní vztah Česka a Německa díváte vy?

Německo jsem poznal jako architekt, jako člověk, jako soused. Vím, jak funguje jejich systém, jak přemýšlejí o infrastruktuře, o energetice, o veřejném prostoru. A právě proto říkám: Buďme hrdým partnerem, ne tichým přívěskem.

Dnes se o Česku mluví jako o „sedmnácté spolkové zemi“. To je výstižné – ale ne jako kompliment. Pokud máme být součástí evropského prostoru, musíme mít vlastní hlas, vlastní zájmy, vlastní strategii. Jinak budeme jen levnou pracovní silou, popelnicí pro odpady a odbytištěm pro přebytky.

Já chci, aby Česká republika byla respektovaným partnerem. Ne podřízeným. A to začíná tím, že si sami rozhodneme o své energetice, o svém bydlení, o své budoucnosti.

Chci ještě jednou zdůraznit, že plán Bydlení a energie nejsou luxus není jen volební slogan. Je to reakce na konkrétní problémy lidí, které vidím jako zastupitel, jako architekt, jako občan. Věřím, že stát má sloužit lidem — ne spekulantům, ne burzám, ne nadnárodním strukturám.

Pokud mi lidé dají důvěru, budu v Poslanecké sněmovně prosazovat praktická, odborná a odvážná řešení, která vrátí kontrolu nad energií a bydlením zpět do rukou občanů. Protože energie a bydlení nejsou luxus. Jsou to základní lidské potřeby.

Psali jsme:

Bydlení a topení není luxus: Urban z SPD představuje řešení

Ševčík použil silné slovo a odpálil programovou bombu SPD

Místo války raději byznys, píše Vitásková. A radí, který by se hodil pro Ukrajinu

Kancléř Merz zahřměl: Už léta si žijeme nad poměry