Před jmenováním ministryní průmyslu a obchodu v červnu minulého roku byla Marta Nováková prezidentkou Svazu obchodu a cestovního ruchu i viceprezidentkou Hospodářské komory ČR, v roce 2016 získala ocenění Manažer roku a Manažer odvětví. Neměly tohle být předpoklady k tomu, aby byla ve své vládní funkci úspěšná?
Já jsem paní ministryni poznal dvakrát na mezinárodních konferencích, které moderovala s přehledem, s výbornou angličtinou i určitou noblesou. Nicméně přejít z byznysu na ministerský post je trošku složitější a zvlášť pro ženu. Buď musí být razantní, jako je ministryně Maláčová, nebo se musí spoléhat na své poradce. A co jsem slyšel, tak si do úřadu nemohla přivést svoje lidi, snad mohla jen jednoho, nebo dva. Když má v rezortu kromě průmyslu, obchodu a cestovního ruchu ještě na starosti IT, zahraniční obchod a další, tak to je na jednoho člověka opravdu moc, navíc pokud se nemůže obklopit těmi, na které by se mohl spolehnout. Proto jsem se divil, že do toho šla. Ale asi je to ambiciózní žena a řekla si, proč ne. My jsme s ní jako Vysoká škola ekonomická, Katedra obchodního podnikání a komerčních komunikací spolupracovali, naše šéfová profesorka Zadražilová obzvlášť úzce a nemohla si ji vynachválit.
Premiér Andrej Babiš ji pro vládní angažmá přemlouval a povedlo se mu to až napodruhé, poprvé nabídku odmítla, po čase tu druhou přijala. Proč o ni předseda vlády tolik usiloval?
Kdo dělá nejlépe zahraniční politiku?Anketa
Veřejnost ministryni Novákovou začala více vnímat po jejím výroku „Za drahá mobilní data si Češi mohou sami“ a také ji začala označovat za lobistku mobilních operátorů. Jak jste si ten její nešťastný výrok tehdy vysvětloval?
Přikládal jsem ho i tomu, že předtím měla svůj byznys, své firmy, takže ví, že když je něco v masovém měřítku, tak klesají náklady a lze snižovat i ceny. Neuvědomila si, že je v jiné pozici a že je zároveň i politička, která si musí dát opravdu velký pozor na to, co říká. Měla si nechat poradit od nějakých profíků, kteří by jí záměr něco takového říct určitě rozmluvili. Všichni víme, že tady IT služby zaostávají za Evropou a že bychom s tím asi měli něco dělat, ale tohle bylo nešťastné vyjádření, které možná myslela dobře. Chtěla asi argumentovat tím, že pokud by byla data víc využívána, tak logicky a podle zákona ekonomiky by se ceny snížily. Ale říct to takhle, nám Čechům, kteří zápasíme s těmi ajťáky, bylo velice neprozíravé.
Psali jsme:
Podruhé na sebe končící ministryně upozornila minulý měsíc, když ze schůzky se zahraničními investory vykázala na žádost čínského velvyslance zástupce Tchaj-wanu. Šlo podle vás o selhání, které jí definitivně zlomilo ministerský vaz?
Ale to nebyla její chyba! To na ni hodili. To byla chyba buď jejích úředníků, nebo dokonce Ministerstva zahraničních věcí. Podle mého daleko horším prohřeškem bylo, když k nám do země nevpustili člena oficiální ruské delegace vedené ministrem průmyslu, který pak jednal s prezidentem Zemanem. To přece museli vědět už dřív, jak je delegace složená. Nebo když naše velvyslankyně v Rakousku informuje špatně prezidenta, tak to přece není chyba prezidenta. Stejně tak to vykázání nebylo chybou paní ministryně, ale nějakých konzulárních úředníků nebo jejích vlastních lidí na ministerstvu. Udělala jen to, co jí doporučili. Tak to bych odmítl, že šlo o poslední kapku, po níž musela skončit. To na ni prostě hodili. Ta neschopnost byla někde jinde.
I když tvrdíte, že za to nemohla, nejsilnější opoziční strana ODS i senátoři z klubu Starostů a nezávislých ji vyzvali k odstoupení. Kuriózně tento její problém na žádost exministra kultury Daniela Hermana řešil i sjezd KDU-ČSL a ve svém usnesení ministryni za její jednání odsoudil a také vyzval k odstoupení. Nestala se v tu chvíli zástupným terčem, aby si tyto strany mohly alespoň zprostředkovaně kopnout do premiéra Babiše?
Určitě. Ale vždyť všichni víme, co dělá Senát, stačí připomenout Václava Lásku a další. A lidovci před volbami do Evropského parlamentu nahánějí body, kde se dá. Prostě se to na ni hodilo. A protože není tolik zběhlá v politice, podcenila úředníky, co dělají nejrůznější neplechy. Když tu máme jednak velvyslanectví Číny, jednak zastoupení Tchaj-wanu, tak jí musí dát už předem někdo doporučení, jak si počínat. Zřejmě byla špatná komunikace od samého začátku mezi ní a lidmi, jimiž byla nucena se obklopit, protože jak už jsem uvedl, slyšel jsem, že si tam opravdu nemohla vzít nějaké svoje lidi.
Dá se odhadnout, jestli ministryni odvolal Andrej Babiš z vlády o své vůli, že si její desetiměsíční působení o takový konec říkalo, nebo jen proto, aby zbavil pro tuto chvíli munice své politické soupeře?
Premiér Babiš chce stát řídit jako svoji firmu a tady se mu to kolečko nějak zadrhlo. A on vzhledem k politické situaci i k tomu, kým je podporován, musí pochopitelně vycházet vstříc svým koaličním partnerům a občas udělat ústupek i opozici. Nemůže všechno přehlížet, a protože tlak na paní ministryni byl značný, tak ji musel odvolat. Když si vezmete jenom to, čemu byl vystaven ministr dopravy Ťok, tak ten to radši zabalil sám, protože mediální tlak už nemohl snášet. Zvláště ta kavárna, která má k dispozici veřejnoprávní média, dokáže vyvolat takové tlaky, že občas podlehne i pan premiér. Ale říkám občas.
Je něco za necelých deset měsíců Marty Novákové ve funkci ministryně průmyslu a obchodu, co mohla nebo měla udělat?
Já jsem očekával, že paní ministryně přijme rázné opatření v tom smyslu, že budeme vědět, jak se jmenujeme v marketinku a jaké označení pro naše výrobky budeme používat. Čekal jsem, že řekne, že to konečně bude „Made in Czechia“. Ale neřekla to. Myslím, že kdyby to řekla, tak získala na svou stranu značný počet marketérů a bylo by jí to jednou určitě přičteno k dobru. Mohla za to bojovat, protože „Made in Czech Republic“ nebo „Czech Made“, které se vyskytují i na dresech našich sportovců, jsou paskvily. Otázkou je, co si o tom myslí náš pan premiér a zdali on není tou hlavou, která tohle neřeší. Když si vezmete, tak každý pes jiná ves, že každé ministerstvo má jiné logo, tak to je binec, který ve světě nemá obdoby.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
