Kdyby stát organizoval kurzy střelby, zúčastnili byste se za poplatek v relaci např. ceny autoškoly?Anketa
Německo zažilo během pár dnů čtyři útoky. Nejprve Afghánec útočil sekyrou ve vlaku, Íránec střílel v obchodě v Mnichově, Syřan mačetou zabil těhotnou ženu a teď se v Ansbachu další Syřan (neúspěšný žadatel o azyl) odpálil. Takovou situaci jsme dosud v Evropě nezažili, co k tomu říci?
Nepochybně stojíme před novou situací.
Máme očekávat další „menší“ útoky nebo jistou vlnu útoků, které budou čím dál častější?
Není důvod předpokládat, že už se nic podobného nestane.
Útočníkem v Ansbachu byl Syřan, kterému úřady zamítly před rokem žádost o azyl. Údajně není známo, co dříve v Sýrii dělal, zda může jít o příslušníka IS atd. Bylo známo, že měl za sebou v SRN drogové delikty a další věci. Tragédie mohla být větší, jen náhodou ho nevpustili s bombou na hudební festival, kde byly tisíce lidí. Lze i při tolika skutečnostech připustit, že by šlo o shodu nešťastných náhod?
To, že to přišlo tak rychle za sebou, nemusí nutně znamenat, že za tím někdo stojí. Je to něco jako nákaza. Objevil se nový fenomén – střelba do lidí. Vždyť do té šílené série v Německu spadá i střelba do lidí na Floridě. Svět je dnes malý. Někdo se dočte o střelbě do lidí a řekne si – to je dobrý nápad, to mi může vyřešit moji situaci; a udělá to taky. Tím pochopitelně nechci říct, že neexistují spící buňky, že se nechystají zvenčí řízené teroristické akce. Individuální exploze zběsilosti jdou paralelně s organizovanými akcemi. Žádný stát neměl nikdy v dějinách plnou kontrolu nad svým územím, nikomu se nepodařilo vygumovat kriminalitu – jen omezit. Terorismus je kriminalita jiného typu, nemá cíle přímo materiální. O to hůř se ty činy předvídají a podchycují.
Atentátník pobýval v Německu i přes zamítnutí azylu. Podle bavorského ministra vnitra Joachima Herrmanna se postupovalo v souladu se zákonem, protože v Sýrii probíhá občanská válka a uprchlíka by vrátili, jen kdyby se dopustil závažného trestného činu. Ve všech ostatních případech je prý deportace nežádoucí. Po tomto útoku lze čekat, že poroste tlak obyvatelstva i některých politiků, aby se tato praxe změnila a podmínky zpřísnily. Co říci k těm jednotlivým zmíněným aspektům? A k čemu je vlastně schvalování žádostí o azyl, když v případě zamítnutí může žadatel stejně zůstat a volně se pohybovat?
Tlak tu je a bude sílit. Nicméně pořád je tu otázka: Co to prakticky znamená zpřísnit podmínky? Když Japonci napadli Ameriku, Američané zavřeli všechny Japonce na svém území do koncentráku. Samozřejmě luxusního, humánního, ale zavřeli je; a dodnes je jim to trapné a omlouvají se za to. Něco podobného je u nás nemyslitelné. Joachim Herrmann navrhuje příště nasadit armádu a žádá na to nové zákony. Bojím se ale, že je to jen snaha odpředstírat energické rozhodnutí. Co zmůže armáda, když se někdo odpálí na koncertu? Jde o vraždy náhodně volených lidí, tedy vraždy bez logicky vysledovaného motivu. Ten motiv sídlí jen ve vrahově hlavě.
Ukazuje se, že i přes zamítnutí žádosti o azyl nebylo známo, co atentátník před příchodem do Německa v Sýrii dělal. Nevíme, zda utekl před válkou nebo byl ještě v Sýrii zverbován tzv. Islámským státem. Již před půl rokem protiteroristický šéf Europolu varoval, že s uprchlíky k nám přichází i teroristé. Podnikala se v Evropě nějaká opatření, když byl tento fakt oficiálně znám? Proč dle vás Němci s těmito riziky nic dostatečně nedělali?
Věřím, že policie a tajné služby dělají, co je v jejich silách. Ale v tom je ten problém: kdo je „v hledáčku tajných služeb“, musí být pokládán za nevinného a vinný je, až vystřílí kalašnikova do lidí.
Myslím, že svalnaté řeči a volání po silné ruce jsou vůbec ten nejhorší vedlejší efekt atentátů.
Který představitel by měl opustit svou funkci?Anketa
Připomeňme skutečnost, o které se hovořilo už loni, tedy že v Německu se pohybovalo kolem 300 tisíc migrantů, kteří nebyli nikde evidováni a nikdo pořádně nevěděl, kde jsou a co dělají. Slovy klasika, kde se stala chyba? Mají Němci špatně nastavené zákony? Zmiňovaný bavorský ministr vnitra uvedl, že vláda nemůže nasadit v případech atentátu armádu, odporuje to poválečné ústavě. Nakolik lze souhlasit s tvrzením některých analytiků, že za veškeré další útoky bude nyní zodpovědná přímo Angela Merkelová, která všem Syřanům humanisticky otevřela náruč? Sklízí teď kancléřka vlastní ovoce, anebo jde o věci, kterým prostě nešlo zabránit a děly by se stejně? Je správné házet vinu na někoho dalšího krom samotného útočníka?
Na kancléřku se dnes hází kde co, ale rozumně zváženo, ona toho o moc víc udělat v dané situaci nemohla. Turecko hrnulo do Evropy statisíce uprchlíků z dějiště občanské války, kterou podporuje a rozdmychává. To je podstata věci. Merkelová těžko mohla udělat něco jiného než se tvářit lidumilně a ujišťovat, že „wir schaffen das“. Pokud jde o ty zákony, dlouhodobě si myslím a mnohokrát jsem to formuloval, že je třeba definovat specifický právní stav aplikovatelný na terorismus. Máme válečné právo, to vymezuje způsoby, jak se války vedou. Terorismus je válka sui generis. Pokud stát nakládá s protivníkem podle standardního trestního práva, bojuje s jednou rukou v kapse a druhou přivázanou k tělu. Francouzi improvizují protahováním mimořádného stavu. Je třeba si jasně říct, že musí vzniknout cosi, co bude působit trvale, za definovaných podmínek a pod řádnou kontrolou. Nadále není možné, aby za každým podezřelým teroristou stálo osm advokátů a kolem povykoval tucet lidskoprávních aktivistů, protože policisté sebrali zadrženému mobil.
Je možné odhadovat, jak všechny tyto události otřesou pozicí kancléřky Merkelové? Může to všechno v dalších volbách ustát?
To je otázka pro znalce německých poměrů a myslím, že i ten by hádal podle letu ptáků. Do voleb se toho může stát ještě hodně. Zažili jsme v krátké době propad a následný vzestup její popularity; a navíc nemá rovnocennou alternativu.
Začínají se častěji objevovat komentáře, že jedinci páchající útoky jsou často pod vlivem vlastních frustrací pramenících z prostředí a náboženství, ve kterém vyrostli. Ocitnou se v našem světě, ale de facto jim jsou zapovězeny naše západní „životní radosti“, ať jde o alkohol, sexuální život atd. Umí tito lidé žít v demokracii a světě našeho typu, když vyrostli ve zcela jiném systému, jehož zásady jim byly od mala vštěpovány?
No jistě, tohle je závažný zdroj a souvisí to s tím, co jsem už řekl v souvislosti s nakažlivostí násilí. Moje hlavní námitka proti totálnímu otevření hranic ve stylu „pusťte všechny“ není ani v tom, že se sem vetřou teroristé. Ti by se vetřeli, i kdyby hranice byly obehnané žiletkovým plotem. Problém je v tom, že v Evropě nutně vznikne třída exoproletariátu. Jsou to miliony lidí, kteří v sobě chovají pocit křivdy a vyloučení. S tím se nedá dělat vůbec nic. Každý emigrant – tedy i naši emigranti; a že jich taky byly a jsou statisíce – vypráví o cizotě a vyloučení. Jen málo z nich mělo to štěstí, že se absolutně integrovali. Přitom šli do země totožného civilizačního okruhu. Mantra „jsme povinni jim pomoci“ je pokrytecká. Kdyby mělo jít o dočasné útočiště před nebezpečím, pak uklidnění situace, návrat a pomoc s rekonstrukcí (jako Amerika pomohla Evropě po světové válce), to by bylo něco naprosto pozitivního. Zde ale jde o trvalé přesídlení milionu lidí do prostředí, ve kterém nemají šanci se stoprocentně integrovat. Někteří to vyloučení překousnou, vytvoří si vlastní komunity. Možná dokonce, že takových bude většina. Ale jiní to nepřekousnou a své agresivní činy budou pokládat za legitimní revoltu.
Potvrzuje dění posledních týdnů opakovaná varování prezidenta Miloše Zemana, který ke koordinovanému boji s terorismem v konkrétních rysech vyzval už loni v OSN? Lidé při sledování zpráv už mohou cítit hluboké zoufalství… útoky jsou skoro na denním pořádku, a nic se neděje. Co bychom podle vás jako Evropa, EU a jednotlivé státy měly v boji s terorismem dělat? Lze ho vymýtit, nebo si máme zvykat na život v ohrožení?
Miloš Zeman je velmistr v udílení hraběcích rad a koordinace boje proti terorismu je mantra bez obsahu. Co dělat reálně? Války někdy trvají dlouho, tady jsme zažili i třicetiletou. Nehneme se z místa, pokud se nepodaří stabilizovat situaci na Středním východě, především v Sýrii. Příklon Turecka k autoritářství tu vizi oddálil a dokonce můžeme z jeho strany čekat obnovu uprchlického bombardování. Hodně bude záležet na tom, kdo bude bližší Rusku: jestli Erdogan, tam začaly námluvy, nebo Asad, Putinův chráněnec a Erdoganův nepřítel. Hodně bude záležet na výsledku prezidentských voleb v USA. Buď jak buď, posun musí být politický a musí vést k překreslení map. Než se to stane, můžeme očekávat, že se budou opakovat další díly tragikomedie: výbuch nebo salvy, medvídci a kytky v kaluži krve, výroky „Jsem šokován“ a nápady Evropské komise, že zakáže... v posledku i válečky na nudle.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
