Paní inženýrko, sudetoněmecký landsmanšaft pro vás není téma posledních týdnů. Už před více než dvaceti lety jste jako moderátorka Sedmičky otevírala otázky Benešových dekretů, majetkových nároků a vazeb části české politiky na sudetoněmecké struktury a skončilo to policejním výslechem. Když dnes sledujete sjezd landsmanšaftu přímo v Brně, vrací se stejné téma jen v novém obalu?
Ano, přesně to si myslím. Jen se změnil slovník a marketing. Dříve se otevřeně mluvilo o majetkových nárocích, dnes se používají slova jako smíření, evropské hodnoty nebo dialog. Ale podstata zůstává stejná. Pořád jde o tlak na reinterpretaci výsledků druhé světové války a poválečného uspořádání Evropy.
Když jsem o tom mluvila před dvaceti lety, část médií a politiků se mě snažila vykreslit jako někoho, kdo zbytečně otevírá nepříjemná historická témata. Dnes ale vidíme, že otázky kolem sudetoněmeckého landsmanšaftu nezmizely — jen se o nich mluví opatrnějším a uhlazenějším jazykem. Dnes vidíme, že se celý problém posunul přímo do centra veřejného prostoru. Sjezd landsmanšaftu v Brně není náhodná kulturní akce. Je to silný symbolický krok. A ještě silnější je reakce části českých elit, které předstírají, že jde jen o folklor a smíření.
Mně nejde o nenávist vůči Němcům. Jde mi o historickou pravdu a o obranu české státnosti. Národ, který ztratí paměť, totiž velmi rychle ztratí i schopnost bránit vlastní zájmy.
Vy jste upozornila na to, že landsmanšaft mluví jinak k Němcům a jinak k Čechům. Navenek slyšíme slova o smíření a dialogu, zároveň se v dokumentech landsmanšaftu objevují formulace o zrušení dekretů a „spravedlivém vyrovnání“. Kde vidíte jádro problému? V samotném sjezdu, nebo v tom dvojím jazyce, kterým se celé téma veřejnosti podává?
Vítáte, že sudetský sjezd proběhne v Brně?Anketa
A právě to je problém. Pokud někdo skutečně chce dialog, musí mluvit otevřeně a stejně ke všem. Nemůže jednu věc říkat v Brně a druhou v Mnichově.
Já mám pocit, že část českých elit se bojí říct nahlas, že Benešovy dekrety byly důsledkem nacistické agrese a rozpadu Československa. Jako by se dnes mnozí báli více urazit landsmanšaft než zradit vlastní historickou zkušenost.
Prezident Petr Pavel opakovaně udělil záštitu festivalu Meeting Brno, letos ale právě v kontextu sudetoněmeckého sjezdu. Z Hradu se to dá vnímat jako podpora dialogu. Co v tom vidíte vy a jakou váhu má v takové věci gesto hlavy státu?
Prezidentská záštita nikdy není neutrální. Prezident republiky není kulturní referent. Každé takové gesto vysílá silný politický a hodnotový signál.
A v tomto případě ten signál zní: český stát považuje tuto akci za legitimní součást veřejného prostoru. To je velmi závažné. Protože nejde o obyčejné setkání historiků nebo pietní akt. Jde o organizaci, která dlouhodobě pracovala s tématem dekretů a poválečného uspořádání.
Mně vadí ještě jedna věc. Dnes se často říká, že máme být moderní, evropští a dívat se dopředu. Jenže národy, které rezignují na vlastní historickou zkušenost, bývají v Evropě velmi rychle převálcovány těmi sebevědomějšími.
Psali jsme:
Do Brna se zapojují nebo akci podporují i další významní čeští politici a instituce, včetně části Senátu a předsedy Senátu Miloše Vystrčila. Co tím český stát vysílá za signál lidem, kteří sudetoněmeckou otázku nevnímají jako folklor, ale jako věc Lidic, Ležáků, heydrichiády a poválečného uspořádání?
Který národ více ublížil českému národu?Anketa
Protože české země nebyly okupovány abstraktně. Byly okupovány konkrétní nacistickou mocí, která měla podporu značné části sudetského německého obyvatelstva. To není propaganda. To je historický fakt.
Když dnes někdo redukuje celé téma na folklor, kroje a smiřování, vytváří falešný obraz historie. A nejhorší je, že mladší generace už často vůbec netuší, proč Benešovy dekrety vznikly. Jako by vznikly z nějaké české zloby, a ne jako reakce na válku, okupaci, rozbití republiky a statisíce mrtvých.
Bernd Posselt tvrdí, že Benešovy dekrety už nejsou praktické ani majetkové téma a že jde hlavně o morální rovinu. Jenže základní prohlášení landsmanšaftu z roku 2015 mluví o tom, aby Česká republika zrušila platnost dekretů, zákonů a nařízení z let 1945/1946. Dá se „morální debata“ vůbec oddělit od právních a politických důsledků?
Nedá. A každý zkušený politik to ví. Když někdo říká, že jde jen o morální rovinu, ale současně ponechává v základních dokumentech požadavek na zpochybnění dekretů, není to akademická debata. Je to politický tlak vedený sofistikovanější formou.
Navíc Benešovy dekrety nejsou izolovaný dokument. Jsou součástí poválečného právního uspořádání Evropy. Kdo je relativizuje, relativizuje i důsledky války.
A mě fascinuje ještě něco jiného: část české politické reprezentace se dnes tváří, jako by bylo nevhodné vůbec o těchto věcech mluvit. Jenže demokracie přece není o mlčení. Demokracie je o schopnosti vést i nepříjemnou debatu bez nálepkování.
Psali jsme:
Vy jste upozornila i na americkou studii o tom, jak se nacismus v Německu nestal masovým jen díky fanatikům, ale postupně přes přizpůsobení, kariérismus, mlčení a tlak okolí. Jaké varování z toho plyne pro dnešní společnost, když se citlivá historická témata začnou balit do slov jako dialog, evropskost a smíření?
To největší zlo často nepřichází s křikem. Přichází kultivovaně, s úsměvem a s pocitem morální nadřazenosti.
Historie ukazuje, že společnosti nezačínají ztrácet svobodu ve chvíli, kdy přijde první fanatik. Začínají ji ztrácet ve chvíli, kdy většina slušných lidí začne mlčet, přizpůsobovat se a bát se říct vlastní názor.
Dnes už se lidé často nebojí policie. Bojí se společenské likvidace. Bojí se, že budou označeni za extremisty, dezoláty nebo zpátečníky. A právě tento tlak vytváří prostředí, ve kterém se historická pravda začíná ohýbat podle momentální politické potřeby.
Fotogalerie: - Sjezd Sudeťáků začal
Sněmovna sjezd odmítla hlasy koalice ANO, SPD a Motoristů, ale hlasování zároveň ukázalo i určitou opatrnost části vládních politiků. Premiér Andrej Babiš později řekl, že sjezd není šťastný, ale zároveň že se v tom nechce osobně angažovat. Je to u takového tématu dostatečný postoj vlády?
Podle mě není. Státník nemůže u zásadních historických a civilizačních témat říkat: není to šťastné, ale nechci se angažovat. Politik placený občany má povinnost jasně formulovat postoj.
Mně na celé věci vadí ještě jedna věc: obrovská opatrnost českých elit vůči Německu. Jako bychom pořád měli pocit, že nesmíme být příliš hlasití, abychom nevypadali nevychovaně. Jenže sebevědomý stát se nepozná podle toho, jak hlasitě se omlouvá. Pozná se podle toho, že umí klidně a pevně hájit vlastní historickou zkušenost.
Fotogalerie: - Brňáci proti landsmanšaftu
Závěrem: Je brněnský sjezd hlavně historická provokace, diplomatický problém, nebo test české státnosti? A kdo v něm zatím obstál a kdo naopak selhává?
Je to především test české státnosti a sebevědomí.
Ukazuje se, kdo ještě chápe význam historické paměti a kdo už vidí české dějiny jen jako překážku moderní evropské image.
Obstáli ti, kteří se nebáli otevřeně říct, že smíření nesmí znamenat přepisování historie. Selhávají ti, kteří se schovávají za fráze o dialogu, ale zároveň odmítají vést poctivou veřejnou debatu o tom, co landsmanšaft skutečně chce a říká.
A úplně nejvíc selhávají ti, kteří se snaží občanům namluvit, že obrana vlastní historie je něco podezřelého. Protože národ, který se začne stydět za vlastní přežití, bývá velmi snadno manipulovatelný.
|
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
Dokumenty, zásady a pravidla ParlamentníListy.cz
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Je Pavlova záštita Meeting Brno politickým signálem podpory sudetoněmeckého sjezdu?
_profil_top.jpg)
