Paní inženýrko, Vy často říkáte, že národní zájem není loajalita k velmocem ani počet fotografií se zahraničními státníky. Jak by podle vás měla Česká republika jako malá země v dnešním světě prosazovat svou suverenitu?

Malý stát nemusí být slabý. Slabý je jen stát, který neví, co chce. Česká republika dnes často zaměňuje národní zájem za loajalitu. Jenže národní zájem není potlesk v zahraničí ani fotografie z Oválné pracovny. Národní zájem je velmi konkrétní věc: bezpečné území, stabilní ekonomika, energetická jistota, svoboda slova a schopnost rozhodovat bez cizího tlaku. Stát, který si váží sám sebe, nezačíná otázkou, komu se zavděčit. Začíná otázkou, co chce sám. A podle toho si vybírá spojence.

Mluvíte také o tom, že svět se může vracet k logice sfér vlivu, kde rozhoduje síla. Jak se v takovém prostředí může naše země skutečně prosadit?

Velmoci nemají přátele. Mají zájmy. A malé státy mají v takovém světě dvě možnosti – buď vyjednávají, nebo poslouchají. Pokud se Česká republika bude chovat jen jako nejdisciplinovanější vykonavatel cizích rozhodnutí, nikdo nás nebude brát vážně. Respekt si malé státy získávají tím, že mají vlastní strategii a dokážou ji hájit. Suverenita totiž neznamená izolaci. Suverenita znamená schopnost říct: spolupracujeme, ale za podmínek, které si určujeme sami.