Přestaňte tvrdit, že na hranicích pomáháme ženám a dětem. Byl jsem tam a viděl, kdo to je, vzkazuje Zdechovský "politicky korektním"

Jak hodnotíte výsledky prvního kola rakouských prezidentských voleb? Proč vyhrál Norbert Hofer, zástupce Svobodných, a propadli lidovci a sociální demokraté?

Rozhodla živější kampaň. Hofer dokázal jako jeden z mála oslovit i voliče jiných politických subjektů. Lidovci to hodně cílili na své tradiční voliče, ale hlavně jejich kandidát opakoval v předvolebních debatách takové obecné floskule. Neměl tah na bránu. Socialistický kandidát byl také velmi slabý. Měl možná podporu ve velkých městech a u intelektuálů, ale vůbec nedokázal oslovit tradičního rakouského voliče. Norbert Hofer se navíc distancoval od Haidera a ukázal, že může být politikem, který sjednotí Rakousko. Kandidát Zelených byl na rozdíl od těch dvou dříve zmíněných – lidovce a sociálního demokrata – výrazně skeptičtější k tomu, co se děje v Evropské unii, a dokázal velmi dobře pojmenovat problémy současného Rakouska. Kandidáti lidovců a socialistů byli rigidní a zástupce Rakouské lidové strany (ÖVP) na začátku příliš hájil politiku Angely Merkelové. Což je z mého pohledu nesmysl.

Kromě toho, že kandidát Svobodných vyhrál první kolo prezidentských voleb, vedou i jako strana předvolební průzkumy týkající se parlamentních voleb. Co si o této straně myslíte? Jsou označováni jako populističtí, krajně pravicoví. Jsou takoví?

Jsou tam dvě křídla. Jedno je hodně proruské, populistické. Až s tendencemi pro diktátorství. Druhé křídlo je umírněné. Do něj patří i Norbert Hofer. Což je politik, který je v koalici se sociálními demokraty a je vnímán jako člověk, jenž má jasné racionální myšlení. Nebývá ani politickými komentátory označován jako euroskeptik, ale víceméně jako eurorealista. Připustil v rozhovoru, že by si dokázal představit fungování Evropské unie v případě, že by prošla reformami. Což je důležité. Ukazuje to také, jak se nálada v rakouské společnosti dost mění. Rakušané v poslední době prošli obrovským vystřízlivěním, co se týče migrační krize. Můžu to pozorovat i na své rakouské rodině, která se na začátku snažila pomáhat a měla představu, že všechno musí zvládnout a pomoci. Ale poté, co Rakušané viděli, jak jezdí někteří údajní uprchlíci taxíkem za tři sta euro od hranic na vídeňské nádraží, mají zlaté mobily a chovali se k věcem, které dostali, velmi nekultivovaně, došlo u nich k velkému vystřízlivění. Rakouská společnost se začala ptát, proč má všechno platit, když velká část těch lidí si to nezaslouží.

Má souvislost s tím, co říkáte, nebo třeba i s vítězstvím Hofera, schválení zákona, podle kterého mohou vyhlásit výjimečný stav a na základě toho nevpustit do země žádné uprchlíky, kdyby si to situace vyžadovala? Dříve by asi bylo nepředstavitelné, že by něco takového schválili...

Ano. To přesně ukazuje na změnu toho vývoje. Nespojujme to s prezidentskými volbami, ale s atmosférou, která byla už od podzimu. Už v regionálních volbách ve Vídni Svobodní výrazně posílili. Což ukazovalo tu proměnu. Pokud se tradiční strany nevzpamatují a nepřestanou proti logice a zdravému rozumu prosazovat nesmysly, tak budou na ústupu. Není to případ jen Rakouska. Vidíme to ve volbách v Nizozemí, v Polsku, na Slovensku. Lidé chtějí dnes silné vůdce, kteří budou stav věcí pojmenovávat jasně. Ne být neutrální a korektní a povídat o tom, že všechno jsou to na hranicích ženy s dětmi a všem musíme pomoci. Byl jsem na hranicích několikrát a viděl jsem, že to ani často nejsou ekonomičtí migranti, ale jen migranti. Řada z nich sem přichází a nechce vůbec pracovat. Dnes jsem v Evropském parlamentu slyšel od kolegů ze severských zemí, že řada migrantů tam přichází za sociálními dávkami. Ptali se, proč ti lidé nezůstávají třeba v Portugalsku nebo Španělsku? Ne, oni chtějí jen do určitých vybraných zemí. Ve Finsku teď byl kuriózní případ, že v uprchlickém zařízení začali protestovat nad kvalitou jídla. Tu jim však dováželi z místní školy. Řada politiků ve Finsku začala obracet a ptát se: Když to jídlo můžou jíst naše děti, tak proč by to nemohli jíst lidé sem přicházející. Což jsou i mladí muži z Iráku, z části, kde se vůbec nebojuje. Zaplatí si 700 euro taxíkem na cestu ze Stockholmu do Helsinek. A oni to kazí těm, kteří by tu pomoc potřebovali. Protože když místní vidí, jak se tito chovají, ochota pomáhat výrazně klesá. Což je škoda.

To je problém ale Evropy, že nedokáže rozlišit migranty utíkající z území, kde je válka, od těch, kde válka není?

No jasně. Říkáme to tady už dlouho a řada států to pořád nechápe, viz v Německu a ve Švédsku, že pokud budou mít tak vysoké sociální dávky, tak ti lidé nezůstanou jinde v Evropě. Kvótový systém, který stále prosazují, je blbost. Nic to nevyřeší. Je to vidět na řadě příkladů. Třeba v Polsku, kam přijely tři stovky křesťanských uprchlíků, zůstali tři. Ostatní odjeli do Německa.

Viditelné je, že posilují strany s protiimigrantskou rétorikou. Ale není to také tak – i když méně viditelně a v menší míře jako jakási protireakce, že poměrně dobře bodují i Zelení, kteří mají zcela jiný postoj? A strany, jež jsou názorově mezi nimi, ztrácejí? Viz výsledky rakouských prezidentských voleb, kde druhý skončil zelený Alexander Van der Bellen?

S tím bych nesouhlasil. V případě Rakouska to bylo osobou kandidáta Zelených. Je to člověk, který má poměrně veliké renomé. Ty tradiční strany přestaly tvořit střední generaci s tahem na bránu, mezi třiceti až padesáti lety. Je to v celé řadě stran napříč celou Evropou. Tato generace, která by ty strany měla převzít, v nich chybí.

„Fráze, chyby, různé pochody a kytky… To byla reakce většiny evropských politiků na pařížské útoky a nyní je to reakce na útoky v Bruselu. Bohužel je to reakce slabá a nedostatečná, ukazující na to, jak malý je pud sebezáchovy EU,“ píšete na Facebooku. Jaký postup byste si v boji proti radikálním islamistům představoval ze strany Evropské unie?

Mělo by se říci – a vidíme to na situaci v Bruselu – že ti lidé tady jsou a už tu žijí. Unie by se neměla schovávat za to, že ten problém je daleko, že se nás netýká. Neměla by lhát svým občanům a říkat, že mezi nelegálními imigranty nejsou džihádisté. Od Islámského státu zdrhlo za poslední čtyři měsíce šest a půl tisíce lidí. A ti se museli někam přemístit. Jsou kdovíkde. Řada lidí se vrací hlavně do Bosny a Hercegoviny, do Kosova, do Albánie. My ty lidi nemáme pod kontrolou, a když už jednou byli zradikalizovaní a šli bojovat za Islámský stát – což je z našeho pohledu banda psychopatů – jestli nezačnou stejnou válku.

Říkáte, že nemáme pod kontrolou lidi vracející se do Bosny, Kosova či Albánie. Což až tak překvapivé není. Ale oni se určitě vracejí do Belgie či Francie. Ty máme pod kontrolou?

Ty také nemáme pod kontrolou. Ale Kosovo a Bosnu a Herzegovinu vypichuji proto, že tam tajné služby jsou laxní. Zatímco britské tajné služby už odhalily desítky případů navrátilců ze Sýrie.

Evropská unie by měla být za hrozbu odchodu Británie z Unie vděčná, je další váš výrok z Facebooku. Proč? Jak to myslíte?

Případný odchod Británie pokládá otázku, jak modernizovat Evropskou unii. Británie je nespokojená se současným stavem fungování Unie. Myslím, že by ji to mělo nakopnout. V řadě věcí, které Británie říká, je racio, má to nějakou logiku. Když jsem studoval tu kampaň za odchod Británie z Unie, našel jsem tam řadu věcí, se kterými nemám problém, kdyby se změnily. Je potřeba, aby evropští lídři nejenom kritizovali, ale snažili se pochopit, proč hodně Britů chce Evropskou unii opustit. Třeba my Mladí lidovci v Evropském parlamentu cítíme v určitých věcech zkostnatělost, proto je chceme měnit a přejeme si, aby se Evropská unie začala měnit. Euroskepticismus by nás měl nikoli zahnat do kouta, ale měli bychom se ptát, jaká Evropská unie má být. Jestli nepřijímáme příliš nařízení, zda nevstupujeme lidem příliš do života. Jestli to už není příliš přehnané a dělá se politika odtržená od logiky lidí. To, myslím si, že je i otázka britského referenda.

Hodně se v poslední době řešila dohoda s Tureckem. Zdá se, že skutečně přináší výsledky. Mnohým ale vadí až ultimativní turecké požadavky. Jak to vidíte vy?

Turecko musí ukázat, že si tu dohodu zaslouží. Nejde jenom o to, aby někdo přicházel se stále většími požadavky. Turecko musí ukázat, že s námi chce spolupracovat. Když ne, budeme muset nasadit na hranici námořní vojsko a posílit ji. Turecko ale pak bude z obliga toho řešení. Z té situace musí těžit jak Turecko, tak i Evropa. Nesmíme zapomínat, že nestačí dohoda jen s Tureckem. Musíme ji udělat i s Marokem, je potřeba stabilizovat situaci v Alžírsku a kouknout se na situaci v Libyi. Je nutné podívat se, proč jezdí lodě z Egypta a dalších zemí. Tam všude je nutné napnout síly a zkonsolidovat celý tento region. Jinak bude Evropská unie v létě znovu pod tlakem příchozích, kteří se budou snažit do Unie dostat tentokrát jinou cestou. Minulý rok v létě byla jedna z hlavních cest přes Libyi. To se pak během 14 dní změnilo na tureckou cestu. Musíme dnes počítat se všemi krizovými scénáři a udělat maximum pro to, aby se z té turecké cesty – která je, zdá se, alespoň částečně zabezpečená – neotevřely jiné cesty, kudy budou pašováni migranti do Evropské unie.