Jak hodnotíte proběhlý sudetoněmecký sjezd v Brně?
Jeden z nejhorších a nejnebezpečnějších výsledků prvního sjezdu organizovaných politických sudeťáků v ČR je proces symetrizace viny za zločiny Němců na našem národě během druhé světové války a okupace českých zemí. Tragické je, že náš současný prezident a sněmovní opozice tento sudeťácký historický revizionistický „narativ“ přebírá, legitimizuje, a ještě mu osobně na brněnském sjezdu tleská.
Je to stupňovaný útok na základní pilíře české státnosti a naší státní a národní identity a poválečného uspořádání. Proti tomu je třeba velmi nahlas opakovat, že v letech 1933 až 1945 řádilo na našem území jedno jediné zlo: zlo sudetoněmeckého a německého genocidního, antisemitského a antislovanského rasismu a teroru, jehož klíčovými strůjci a vykonavateli byli zejména čeští a moravští Němci. Za to byli po válce zaslouženě a spravedlivě odsunuti, ale většina z nich bohužel nebyla adekvátně potrestána. Což se nám opakovaně negativně vrací v podobě protičeských aktivit Sudetoněmeckého landsmannschaftu.
Anketa
Který národ více ublížil českému národu?
hlasovalo: 14721 lidí
Organizace sudetoněmeckého sjezdu v České republice je také flagrantním prolomením česko-německé deklarace z roku 1997, a to ze strany Němců a jejich českých pomahačů. To oni porušili klíčovou klauzuli této deklarace, která hovoří o tom, že otázky minulosti jsou uzavřeny a žádná ze smluvních stran je již nikdy nebude politicky otevírat.
A nečiní tak pouze Posselt a spol., ale i vrcholní představitelé německé a bavorské vlády, kteří se sjezdu v Brně zúčastnili, naprosto přes hlavy a bez konzultace s představiteli české vlády – a kteří pro českou stranu nepřijatelné sudetoněmecké požadavky podporují. To je brutální porušení česko-německé deklarace a vědomé bourání standardních česko-německých vztahů z německé strany. Česká vláda by k tomu neměla mlčet.
A v rovině politické jde o jasný vzkaz tzv. sudetských Němců občanům České republiky. Ten vzkaz zní: „Už jsme zase tady. A budeme chtít víc. Máme podporu německé a bavorské vlády. A máme i podporu části české politické scény – konkrétně všech parlamentních stran tvořících současnou opozici.“.
Díky vaší iniciativě se podařilo prosadit usnesení Poslanecké sněmovny odsuzující konání sudetoněmeckého sjezdu v České republice.
Ano. To usnesení mělo mimořádný význam i v tom, že donutilo Bernda Posselta odhodit masku bodrého sudetského strýčka milujícího smíření, pivo a klobásy. Sudetský gauleiter poté najel na svou přirozenou henleinovskou a frankovskou notu, kdy označil hlasování suverénní české Poslanecké sněmovny za karikaturu a frašku a vzápětí vyloučil část českých občanů na základě jejich politického přesvědčení z Evropy. To je čistě dikce Heydrichova plánu na vytlačení politicky nespolehlivých a špatně smýšlejících Čechů na východ.
A co říkáte argumentům o historickém smíření Čechů a sudetských Němců?
Nejde jen o to, že zde neexistuje žádná vzájemná symetrická vina, ale pouze vina německá. Ale také – nebo hlavně – o to, že nikdo nemá právo omlouvat se sudetským Němcům jménem celého národa, a už vůbec ne jménem obětí německé okupace. To je naprostá hanebnost a symbolické plivnutí na hroby těchto lidí.
Co říkáte podpoře sjezdu některými českými osobnostmi a subjekty?
Připomenu, že tématu odsunu se již v disentu věnoval taktéž Václav Havel, který svá první smířlivá slova a gesta vůči sudetským Němcům pronesl ještě krátce před 17. listopadem 1989. V dopise tehdejšímu německému prezidentovi Richardu von Weizsäckerovi vyslovil politování nad odsunem Němců a svůj názor zopakoval veřejně i krátce před svým zvolením hlavou státu. Vždy zcela v rozporu s historickou skutečností označoval odsun Němců z Československa za nepřijatelné uplatnění principu kolektivní viny.
Dlouholetý špičkový český diplomat (mj. i velvyslanec v Německu) Rudolf Jindrák nedávno na veřejné debatě ve Slovenském domě vzpomínal na návštěvu Václava Havla v roce 1991 v Bonnu. Řekl k tomu i toto: „Václav Havel nabízel německému kancléři Helmutu Kohlovi, že se bude vracet občanství sudetským Němcům, že budou připuštěni do privatizace a že části těch z nich, kteří se rozhodnou natrvalo do Československa vrátit, bude vrácen i majetek.“
Toto vše byl ochoten Václav Havel riskovat – jen aby uspokojil organizované sudetské Němce. Zda byla jeho motivací jakási pochybná sebemrskačská vnitřní filosofie, anebo něco jiného, o tom můžeme pouze spekulovat.
V roce 2023 pak vstoupil duch poníženého vazalství vůči sudetským Němcům a Německu jako takovému znovu na staroslavný Pražský hrad.
Fotogalerie: - Demonstrace proti landsmanšaftu
Jak?
Začalo to tím, když čerstvě zvolený prezident Petr Pavel 21. května vystoupil na každoroční Terezínské tryzně na terezínském Národním hřbitově s projevem, který obsahoval i tyto „pozoruhodné“ pasáže:
„Na oběti našich historických chyb nesmíme zapomínat.“ Anebo - „Odpovědnost za zločiny, které páchali naši předkové, musíme přijmout a poučit se z nich.“ Prezident Pavel tenkrát tímto svým projevem poprvé hrubě urazil český národ, zejména pak všechny oběti genocidní německé okupace naší vlasti v letech 1938 až 1945 a všechny statečné bojovníky proti ní. Terezínský projev prezidenta Pavla ovšem nebyl nějakým náhodným omylem či vybočením, ale spíše určitým signálem o tom, jaké jsou jeho představy či představy jeho nejbližšího politického okolí, o směřování české zahraniční politiky a českého státu. A jsou to představy nechutné a nepřijatelné.
Ve stejné době, tedy na jaře roku 2023, se prezident Pavel zúčastnil zahájení „Bavorsko-českých týdnů přátelství“ v německém Selbu. Vystoupil zde se zdravicí a se jmenovitým osobním poděkováním Berndu Posseltovi „za zásluhy o zlepšení a rozvoj v česko-německých vztazích.“. Takto se zřejmě nyní na hradě českých králů říká mnohaletému protičeskému posseltovskému štvaní, urážkám českých představitelů a českých občanů a sudeťáckým snahám o revizi výsledků druhé světové války a o revanš v duchu henleinovských
a frankovských nacistických tradic.
Dlouholetým prosudetským lobbistou ve vrcholných patrech české politiky byl i bývalý premiér Petr Fiala, který například 9. května roku 2023, v den výročí osvobození naší vlasti od německé okupace, při návštěvě v Bavorsku v pomyslném předklonu rovněž poděkoval Berndu Posseltovi za jeho údajně mimořádný přínos pro česko-německé vztahy.
Mimochodem, expremiér Petr Fiala těsně spolupracuje s Berndem Posseltem již od raných devadesátých let minulého století, kdy řídil moravskou sekci Panevropské unie a Posselt byl místopředsedou a později předsedou Panevropské unie v Německu. A hlavním cílem této Panevropské unie není nic jiného než vytvoření Panevropy – tedy Mitteleuropy, sjednocené Evropy pod německou dominancí, ve které de facto přestane existovat suverenita menších středoevropských států včetně České republiky. Nyní se tomuto projektu moderně říká „Spojené státy evropské“…
Fotogalerie: - Brňáci proti landsmanšaftu
Zpět k současnému českému prezidentovi…
Petr Pavel se směrem na západ neklaní pouze Berndu Posseltovi. Bez jakéhokoli mandátu a v poloutajení začal aktivně pomáhat rodu Lichtenštejnů prosadit smírné řešení jejich dlouholetých soudních sporů s Českou republikou. Svými vstřícnými kroky vůči knížecímu rodu, který se s Českou republikou soudí o mnohamiliardové majetky a o 35miliardové odškodnění, vykročil někam, kam se dosud žádný český či československý prezident neodvážil zajít. K aktivitám, které jsou v zájmu cizí moci a které směřují proti zájmům vlastního státu, v jehož čele stojí.
Ve světle prezidentova lobbování za Lichtenštejny je jeho ponížený postoj vůči tzv. sudetským Němcům už naprosto pochopitelný. I jeho zatím poslední projev, kterým je bezprecedentní udělení záštity brněnskému sudeťáckému sjezdu, což je už jednoznačné přihlášení se k táboru nepřátel české státnosti a suverenity. Tedy k táboru, který kromě nejen sudetských Němců tvoří bohužel i mnozí politici současné české opozice.
A oživují tak vzpomínky na staleté schizma uvnitř českých politických elit, kde vždy existovala – vedle odvážných vlastenců, národovců a patriotů,
i významná oikofobní, většinou proněmecká nebo jiné cizí moci sloužící menšina odpůrců české samostatnosti. Tato menšina naštěstí téměř všechny důležité dějinné bitvy prohrála. S výjimkou těch, kdy za sebou měla silnou a vyzbrojenou cizí moc.
Závěrem si zopakujme slova druhého československého prezidenta Edvarda Beneše, jehož odkaz je nyní terčem brutálních útoků sudetoněmeckých velkoněmců i jejich českých poskoků ze 14. prosince 1945:
„Přijde brzy chvíle, kdy tito viníci se budou před sebou samými a před světem očišťovat z toho, co v těchto letech napáchali. A budou tomu sami věřit, až tyto své nové lži budou přednášet. Říkal jsem při jiných příležitostech, že máme všecko zaznamenat a povědět to, co jste zažili ve svých vězeních a koncentračních táborech. Ne snad jen proto, abyste nám všem řekli o svém trápení, ale proto, abyste se mohli znovu bránit, až oni začnou s tou svou „očišťovací kampaní“. Že začnou, o tom buďte přesvědčeni. A konečně přijdou opět, aby od očištění přešli k útoku.“