Trochu mne překvapilo, že jste mi „nedal košem“, protože i když se už nějakou dobu známe, tak vaše strana v naší redakci vidí nějaké velké „putinovce“, jakoby sám Vladimir Putin redigoval, psal a pak i četl naše internetové stránky. Prostě, že i přes určité moratorium, které mi bylo před několika týdny od TOP 09 naznačeno, jste se k rozhovoru neodhodlával, ale rovnou jste přikývl...

Putinovce? Nu dobrá, ale já si myslím, že komunikovat a hlavně diskutovat je třeba s každým. Demokracie je o široké diskusi. Návratem ke kastování a třídění lidí se přece vracíme zpět do totality. Tam také takzvaní zkrachovalci, posluhovači Západu, lidi s jiným názorem byli zavíráni do blázinců. No tak nejste eurohujeři, no. Já taky ne, tak proč bych s vámi nemluvil, rád podiskutuji s každým. Cítím, že budou otázky na tělo a že mi tím radost neuděláte, ale oslovovat by se měli lidé v širokém spektru.

Nu, aby novinář dělal někomu radost, zvláště tomu, koho vyzpovídává, to samo o sobě poněkud zavání něčím... že?

Pochopitelně! Samozřejmě, já si nemyslím, že novináři jsou od toho, aby dělali politikům radost. Musíme počítat s tím, že se nás ptáte na různé věci, i na ty, které se nám prostě nelíbí. Ale když se veřejně exponujeme a vyslovujeme své názory, tak přece musíme počítat s tím, že to může způsobit nevoli, takže svá stanoviska budeme muset obhajovat. Ale obhajovat se nedá tím, že někoho odsoudím a dám mu nálepku. To tak přece nejde.

Přejděme tedy dále. Jak vidíte Andreje Babiše, který získává stále větší a větší procento, jeho hnutí se stává zajímavým fenoménem. A on se stává jakýmsi miláčkem lidí, byť jsme, jak se říká, jako Češi závistiví a nepřející národ a najednou řada lidí, ač zprava či zleva, jej má v obdivu. Ba co víc, stávají se jeho frenetickými podporovateli...