V nedělních Otázkách Václava Moravce padala mimo jiné témata k listopadu roku 1989. Někdejší disidentka a politička Hana Marvanová pak k dotazu, jak je možné, že člověk, který coby policista bil lidi na Václavském náměstí v lednu 1989, je nyní poslancem, uvedla, že voliči si o tom rozhodli sami a to ve svobodných volbách... Jak na vás ale působí ten fakt, že ještě po 24 letech je toto téma tak živé?

Já si myslím, že je to nedostatkem jiných témat, která by média mohla použít, protože u nás v současné době nikde neteče krev, nic se nehroutí, nemáme tady tsunami, přírodní katastrofy, takže by se dalo říci, že je nyní pro novináře taková okurková sezona. Zatím ani po volbách nemají jednání nějaký konkrétní výsledek. Když tedy nemáme nového premiéra a nemáme ani sestavenou novou vládu, tak se není do koho strefovat! Proto se hledají zástupná témata. A samozřejmě každý, kdo je starší čtyřiceti let, tak něco musel před pětadvaceti lety dělat. A mohu u každého nad tím, co dělal před těmi pětadvaceti lety, stanovit, co se mi na jeho tehdejší práci nelíbí. Ať už to byla učitelka v mateřské školce, nebo policistka, nebo funkcionář kupříkladu Svazu Československo - sovětského přátelství, či topič v kotelně. Když někdo byl policistou, tak šel prostě tam, kam byl vyslán. Jestliže ale z toho někdo vyvozuje, že ten člověk jednal ve shodě s tím, jak byl zaměstnán, tak to je špatně. To se pak jen hledá způsob, jak toho druhého poplivat. Je to ale také nedostatek témat, která způsobují pak tyto výpady některých novinářů. Jak to říkal Karel Čapek - vždycky nakonec zjistíme, že ti, kdo byli rovní, tak jsou stále rovní a ti, kteří tzv. profitovali, tak jim to zůstalo dodneška.

Abych upřesnila, v médiích se nyní pořádal hon na Zdeňka Ondráčka, což je nový poslanec KSČM. Deník Blesk o něm o víkendu dokonce napsal článek s titulkem „Příběh esenbáka: Mlátil holky obuškem, teď sedí ve sněmovně“. To ale není jediný článek, který o Ondráčkovi byl v poslední době zveřejněn. S jakými pocity se na tuto aktivitu médií díváte?