Včera na zemědělském výboru došlo ke schválení povinného procentního zastoupení českých potravin v obchodech. Na serveru Novinky.cz vyšel poté článek, který hovoří o zavedení kvót. Jak to tedy je?
Článek si Novinky.cz vzaly částečně od ČTK. Vyšel i jinde a já se musím ptát. Proč nedala ČTK místo na vyjádření těm, kterých se týká poslanecký návrh zákona? Proč se ČTK nezeptala těch, kteří návrh předkládají, jak to skutečně je? Proč se vyjadřuje organizace, jejíž členové produkují zrhuba cca sedm procent potravin? Kde je názor těch 93 procent? Co toto je? Ale zpět k otázce. Neexistují kvóty, to je pěkný nesmysl. O kvótách nikdo nemluví. Na výboru to bylo jinak. Jak je možné, že malý zemědělec se zajímá jen o dotace, a ne o to, co přinese nová zemědělská politika zemědělství a nám spotřebitelům?
Takže jste článek četla a jste nespokojená. Co konkrétně vám vadí?
Ano, četla. A mám hned několik dotazů. Proč pan Šebek nechce, aby zemědělci prodávali svoji produkci doma, v Čechách? Proč šéf asociace soukromých zemědělců nebojuje za zemědělce, ale „kope“ za maloobchod? Samotná Unie mluví o životním prostředí a dovozy nám životní prostředí neochrání, právě naopak, budou nám ho nadále ničit. Unie chce lokální a regionální potraviny a návrh vychází vstříc těmto požadavkům EU. A když je podle pana Šebka v Čechách tak hrozná situace pro malé zemědělce, jak je možné, že počet zemědělců se v ČR (jako jediné zemi EU) zvyšuje, a naopak v Německu, Belgii, Francii, Itálii či jiných zemích se počet zemědělců snižuje a v celé Evropské unii (právě s výjimkou České republiky) každý den končí svoji činnost tisíc z nich?
A na straně druhé se výměra farem v ČR snižuje (průměr byl 136 ha, dnes je kolem 116 ha) a v jiných zemích je trend opačný, průměrná výměra zemědělských farem se zvyšuje. Že i rodinné farmy potřebují stovky hektarů, aby dokázaly uživit své rodiny, ví každý ekonom. Jak může „ekonom“ psát o potravinové bezpečnosti, když nechápe, že potravinovou bezpečnost si stát dokáže budovat jenom tím, že si samotná země produkuje potraviny, když má na to vhodné podmínky?
Částečnou zkouškou ohledně potravinové soběstačnosti jsme si prošli v rámci koronavirové pandemie. Jak to tehdy bylo s dovozem potravin a s naší produkcí?
První dny a týdny po vypuknutí pandemie covidu jsme byli tak zranitelní, že kdyby z „venku“ nebyly dovezeny některé druhy potravin, neměli by naši lidé co jíst. A co když se uzavřou hranice a opravdu nebudeme moct nic dovézt? Co potom budeme dělat? Proč ve světě funguje trend od globalizaci k regionalizaci? Stále více ekonomů mluví o tom, že je nutné posilovat ekonomiky doma, produkovat doma, zaměstnávat lidi, tvořit hodnoty. Proč toto nevědí specialisté z Liberálního institutu? Jaký je to ekonom, který nezná zemědělství a píše o něm? Nebylo by lepší, aby si nejdřív nastudoval základy zemědělství a potravinářství a pak o tom psal studie? Kdyby byla pravda to, co píše institut, tak by Francie, Německo a jiné vyspělé země nepodporovaly zvyšování domácí produkce (obrovskými národními dotacemi) a nezvyšovaly její vývoz do zemí střední a východní Evropy a jiných států. Proč vyspělé země Evropské unie, ale i na světě dávají tří- až pětinásobně vyšší dotace do zemědělské produkce? Proč vyspělé země podporují vývoz doma vyprodukovaných potravin do jiných zemí?
Trochu mi přijde, že jsme si vyměnily role. Vy se ptáte a já marně hledám odpovědi. Tak se ptám já, proč to tak je?
Právě když budeme všechny potraviny dovážet, lidé s nízkým příjmem si nebudou moct dovolit koupit kvalitní potraviny. Jsou dostupná statistická data, kde je zřejmé, že dovážené potraviny jsou dražší než naše domácí.
Opravdu to tak je?
Že tomu nevěříte? Tak pojďme na to logicky, náklady na pracovní sílu jsou u nás nižší než v Německu, Belgii, Španělsku či jiných „starých“ zemích EU (stačí brát do úvahy průměrné platy, rozdíl je běžně 3,5krát více v zahraničí). Výroba komodit v „malém“ je nákladnější. Právě větší farmy jsou schopné vyrábět efektivněji a jsou světově konkurenceschopné. Proto malé farmy na „Západě“ budují velká odbytová centra a svou malou produkci dávají dohromady, aby zpracovatelé mohli základní suroviny zpracovávat ve velkém (s nižšími náklady), a pak dodávat do maloobchodních prodejen. Dovoz potravin ze zahraničí, stovky až tisíce kilometrů k nám, taky něco stojí, nakládání, vykládání, skladování, balení potravin, chlazení, mražení a podobně, takže sečteno a podtrženo, zahraniční potraviny dovezené k nám jsou prostě dražší a zejména ty, které doma nevyrábíme, protože těm dovezeným nemá co konkurovat. A toto bude platit vždy.
Vraťme se k výroku předsedy Asociace soukromého zemědělství ČR Jaroslava Šebka, konkrétně že dotační systémy nejsou správně nastaveny, protože nejsou schopny zajistit soběstačnost Česka v základních komoditách. Je to tak, nebo ne?
Je pravda, že systémy nejsou dokonalé, a vidíme to zejména tam, kde dotace zemědělec jenom pobírá a neprodukuje nic. Tedy ze systému jenom bere a nic nedává. Podle FADN EU, tedy podle dostupných statistik, je zřejmé, že jde o zemědělce, kteří podle výměry patří k menším. Často mají jenom trvalé travní porosty, na kterých chovají jenom pár koní, nebo kde tu nějakou krávu, ale produkce není téměř žádná. Ano, v takovém případě je systém nastaven nesprávně, protože toto není hospodaření. Toto je jen zneužívání systému a pobírání dotací. Takže dotace by měl dostat jenom ten, který produkuje zemědělskou produkci, zaměstnává lidi a pečuje o krajinu. A to dokážeme vyselektovat snadno. Stačilo by, abychom dali dotace jenom těm, kteří platí odvody na sociální a zdravotní pojištění a jejich obrat je alespoň dvakrát vyšší než požadovaná dotace. To bychom velice rychle oddělili zrno od plev.
Kolik procent takových zemědělců, kteří podle vás nic neprodukují, je?
Dnes 90 procent produkce pochází od zhruba 1 850 podniků, ale dotace pobírá více než 30 tisíc.
Vy jste se včerejšího jednání zemědělského výboru účastnila přímo, můžete našim čtenářům představit i svůj pohled na to, co se odehrálo?
Ve středu 9. prosince 2020 zasedal zemědělský výbor. Jedním z bodů programu byl návrh novely zákona o potravinách. Návrh od poslanců SPD se týká jenom základních potravin, ve kterých jsme byli v roce 1993 soběstační, tedy jde o základní rostlinné a živočišné komodity, které jsme v minulosti vyprodukovali pro všechny naše obyvatele, a ještě jsme je vyváželi. Byli jsme tedy v nich soběstační. Návrh poslanců vůbec neomezuje dovoz. Ať se dovážejí potraviny, nikdo tomu nebrání. Poslanci chtějí vyjít vstříc všem, kterým záleží na životním prostředí. Víme, že ročně k nám proudí více než 100 000 kamionů se základními potravinami, které si však dokážeme doma sami vyprodukovat. A kolik tisíc kamionů přes nás ještě „jenom“ projíždí s potravinami na Slovensko (kde denně vozí jídlo více než 800 kamionů), do Rumunska, Bulharska či jiných zemí střední a východní Evropy, to nespočítá nikdo. Tím, že na pultech maloobchodních prodejen nad 400 metrů čtverečních bude alespoň 55 procent základních domácích potravin, dokážeme, že ceny mnohých komodit se zreální (nebudeme tedy platit několikanásobně více za zboží, které si dokážeme doma vyprodukovat). Ale hlavně dáme našim občanům, spotřebitelům čerstvé, kvalitní potraviny, které jsou pod přísným dozorem našich kontrolních orgánů. Nebo jsme už zapomněli na hovězí maso od krav určených do kafilerie, které se bez dozoru státních orgánů dostalo od našich sousedů k nám do nejlepších restaurací? A když si najdeme výsledky kontrol, tak u potravin z dovozu je víc než dvojnásobně vyšší počet pochybení, než je tomu u nás, protože naše kontrola patří k nejlepším nejen v EU, ale i na světě.
Fotogalerie: - Na farmě u Vydry
Údajně tento návrh ale odporuje evropskému právu, budeme mít problém? Nebo to řeší i v jiných státech, případně jak?
Řeší, ne úplně totožně, ale řeší to. Řeknu pár informací k Rumunsku, Slovensku a Francii. V Rumunsku byl přijat zákon na podporu domácích potravin. Zákon byl pod tlakem obchodníků změněn. Ale teď má Rumunsko opět „volnou ruku“, protože samotná Evropská unie přichází s požadavkem na prodej regionálních potravin od místních producentů. Na Slovensku byla přijata novela zákona o potravinách, která ukládá povinnost obchodníkům uvádět v letácích jako i v jiných formách propagace minimálně 50 procent domácích slovenských potravin. Zákon neurčil formu, a tak zahraniční maloobchodní prodejci určili pro domácí slovenské potraviny menší plochy pro propagaci. Proto Ministerstvo zemědělství vydalo usměrnění, ve kterém popsalo systém, aby nebyly domácí potraviny diskriminované. Že je to divné, že doma čelíme diskriminaci zahraničními potravinami? Ano, je to divné. A víte, jak je tomu ve Francii? Už v říjnu 2018 přijala Francie zákon, který má nastolit rovnováhu obchodních vztahů v zemědělském a potravinářském průmyslu a zdravé a udržitelné výživě přístupné všem. Základními pilíři vlády Francouzské republiky je zajištění potravinové soběstačnosti Francie, podpora prodeje potravin, které jsou zdravé a šetrné k životnímu prostředí, a snížení nerovnosti zajištěné trvale udržitelného přístupu ke kvalitní výživě. Podle zákona se musejí platit výrobcům spravedlivé ceny, aby za svou práci mohli důstojně žít. Zákon má za cíl posílit kvalitu výrobků z hlediska zdraví, výživy a životního prostředí a má podporovat zdravou, bezpečnou a trvale dosažitelnou výživu pro každého. Tento zákon ve Francii platí už více než dva roky. A víte, že zákon striktně diktuje zachování rovnováhy obchodních vztahů, zejména spravedlivým rozdělením přidané hodnoty výrobců a maloobchodních prodejců? Zakazuje prodej se ztrátou. Takže ve Francii nemůže obchod nakupovat jablka za pět korun, když jejich produkce stojí 12 korun, pro ilustraci uvádím v korunách, a taky nemůže maloobchod nakoupená jablka za 12 korun prodávat za 40 či 60 korun za kilogram. Francie je v Evropské unii. Česká republika je v Evropské unii. Jsme ve stejné unii? Proč Francouzi mohou kupovat domácí potraviny a my ne? Proč můžou určovat pravidla pro maloobchod a my ne?
Na závěr bych ještě uvedla požadavky našich zákazníků. Analýza preference tuzemských výrobků českými zákazníky, kterou exkluzivně zpracovala firma Nielsen Admosphere dne 28. 8. 2020 pro MEDIÁŘ říká, že respondenti preferovali výhradně produkty z české produkce, a to ve výši 73 procent. Co by nejspíš potěšilo ministra zemědělství, je odpověď dotázaných na otázku, zda by produkty z české produkce měly být povinně zastoupeny. Tři čtvrtiny respondentů s touto myšlenkou vyjádřily souhlas.
Mgr. Ing. Jarmila Dubravská, PhD., je členka Evropského hospodářského a sociálního výboru.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Barbora Richterová
