Pane senátore, rozhodl jste se před časem ukončit své členství v ODS. Jak sám uvádíte, Vaše rozhodnutí jste dlouho promýšlel. Co Vás k němu vedlo?

Mé rozhodnutí opustit ODS vychází ze dvou rovin (psali jsme ZDE). Tou první je centrální politika ODS. Podle mého přesvědčení jednak ODS rezignovala na své programové zásady, jednak způsob politiky ODS je nečitelný, nesrozumitelný pro normálního občana. Druhá rovina mého rozhodnutí leží v místní či oblastní úrovni struktury ODS. Tady došlo k tomu, že někteří jedinci si „zprivatizovali“ některé buňky ODS a přetvořili je z nástroje na prosazování programu a politiky ODS na nástroj k svému udržení se v politice, a především u zdrojů veřejných peněz. To bylo způsobeno „odstavováním“ potenciálních konkurentů, kteří poté ODS opustili, a přibíráním nových členů, kteří nemají za úkol přemýšlet, ale podporovat svého guru, nebo chcete-li, kmotra. Došlo to tak daleko, že jsem se za některé členy ODS styděl.

Předseda senátorského klubu za ODS vidí za Vaším odchodem z ODS dlouhodobě očekávaný neúspěch, jenž Vám podle jeho slov hrozí v primárkách, kde jste v oblasti ztratil podporu a jediná šance, jak uspět je mimo ODS. Jaký je na jeho slova Váš názor?

Pan předseda senátorského klubu ODS vidí situaci trochu jinak než já. Moje rozhodnutí nepramenilo z toho, že bych neměl šanci ve stranických primárkách, ale že jsem za takovou stranu, jako je teď ODS, kandidovat nechtěl. Pokud by mi šlo o kandidaturu za ODS, nebyl by problém sehnat 30 – 40 nových členů a primárky s jejich podporou vyhrát. Ale to není cesta, po které jsem ochoten jít, to bych sestoupil na úroveň, kterou kritizuji.

V únoru bude Senát projednávat přímou volbu prezidenta (téma ZDE). Jaké zastáváte stanovisko? A koho byste Vy osobně uvítal jako našeho budoucího prezidenta?