Zatímco mainstreamová média se zalykala zlobou nad protivládní demonstrací na pražském Václavském náměstí, kterou svolala strana Právo Respekt Odbornost (PRO), a nad tím, že někteří z účastníků se po jejím skončení pokusili sundat z budovy Národního muzea ukrajinskou vlajku, vy jste sedla a vyzvala otevřeným dopisem ředitele Michala Lukeše, aby nechal vlajku z historické budovy odstranit. Co vás k takovému kroku vedlo?
Marketing. Moje profese. Celou demonstraci jsem koukala přes záplavu českých vlajek na Národní muzeum. Dvacet let jsem učila muzejníky a galeristy art marketing, marketing kulturního dědictví. Vůbec jsem nevěděla, co se stalo po demonstraci, odjela jsem metrem po hymně. Dopis jsem začala psát jako osobní mail, na blog se změnil až poté, kdy se objevily informace o událostech, které s demonstrací nesouvisely, ale chronologicky na ni navazovaly. Důvody jsou v blogu uvedené: Na Národní muzeum České republiky patří česká vlajka. Turisté, kteří projedou Evropou za dva týdny si vyfotí „Václavák“ a „koně“ a doma se pak dohadují, odkud byla tato fotka. Poznají to podle vlajky?
A mimo jiné, předmětné místo na fasádě je prý vyhrazeno pro reklamu, takže by jeho prostřednictvím měly být získávány prostředky pro Národní muzeum, které je jinak financované daňovými poplatníky.
Sundání vlajky nemělo s demonstrací Česko proti bídě nic společného. Tedy asi mimo provokatérů a snahy nemluvit o požadavcích organizátorů a demonstrujících.
Fotogalerie: - Ne 68
Ve stejný den, co jste uveřejnila otevřený dopis, prohlásil v rozhovoru pro Seznam Zprávy ministr kultury Martin Baxa, že by ukrajinská vlajka na Národním muzeu měla zůstat, protože jde „o výraz solidarity se zemí čelící brutální agresi Putinova režimu“. Lze si ve světle tohoto výroku vůbec představit, že by si Michal Lukeš troufl odporovat tomuto politickému zadání a nechal vlajku sundat, poněvadž by to mohlo být jeho poslední rozhodnutí ve funkci, kterou zastává už od roku 2002?
Nejsem mluvčí pana doktora Lukeše. „Politické zadání“ rozhodovalo o ředitelích – nejen – kulturních institucí před rokem 1989. Historia magistra vitae. Jen pan ředitel se musí rozhodnout, zda zvolí loajalitu k historii a k národnímu kulturnímu dědictví, nebo loajalitu k funkci a chlebodárci.
Radka Johnová
Pokusu o odstranění ukrajinské vlajky předcházela zmíněná demonstrace proti vládě Petra Fialy. Co dělá premiér tak špatně, že se lidé na náměstích dožadují jeho demise? Pro jaké požadavky ze strany protestujících proti pětikoaličnímu kabinetu máte pochopení?
Co dělá premiér špatně? Všechno. A už to říká i řada jeho voličů. Může pan premiér jmenovat jeden jediný slib ze svých předvolebních plakátů, který neporušil? Slibů o svobodě slova a bránění cenzuře, o důchodech, o státním rozpočtu a snižování deficitu, protiinflační politice, nezvyšování daní, uvolnění emisních povolenek, bytové politice. Vláda dostala důvěru, tedy mandát od voličů na základě předvolebních slibů, a poté od Poslanecké sněmovny na základě vládního prohlášení. Když se teď vládní prohlášení mění téměř ve svůj opak, protože to vláda nezvládá, bylo by logické, kdyby podala demisi.
Požadavky na vládu, z oblasti energetiky, svobody slova, zahraniční politiky a bezpečnosti tak, jak byly představeny stranou PRO, Jindřichem Rajchlem, Tomášem Nielsenem a Petrem Vackem, na tiskové konferenci i na demonstraci, podporuji. Z pohledu občana i ekonoma požadavky strany PRO dávají smysl, na rozdíl od „vysílání signálů“ od premiéra a vyhrožování nesouhlasícím občanům ze strany ministra vnitra a pana prezidenta. Záznamy tiskové konference strany PRO i mluvčích na demonstraci jsou na webu i sociálních sítích, každý si je může poslechnout a udělat si vlastní názor.
Chci žít v míru ve svobodné zemi, kde se vláda stará o potřeby svých občanů a dobré vzájemně výhodné vztahy s ostatními státy. Za to je placená z našich daní. To snad není nic špatného, natož trestného.
Psali jsme:
Mohou ale takové akce něco změnit, když je vládní politici, prezident Pavel i mainstreamová média onálepkují jako proruské, a tím veřejnost přesvědčují, že těm lidem a jejich protestům není třeba naslouchat?
Vládnoucí strany mají obě komory parlamentu i prezidenta. Legálně zvolené. Mainstreamová média neinformují, nýbrž vysílají vládní propagandu. Mainstreamová média „zvolila“ zastupitele v parlamentu i prezidenta. Mainstreamová média dnes neinformují, říkají lidem, co si mají myslet. Většina lidí má svoji rodinu, svoji práci a o politiku se nezajímá. Přizpůsobí se tomu, co říkali v televizi. Jedna demonstrace nic nezmění. Ale v době, kdy má opozice omezený nebo žádný přístup do hlavních médií, je to jediný způsob zpětné vazby vládě. Nejsme sami, podívejte se do Německa, Francie, Nizozemí, i tam se lidé bouří.
V zemi s naší historickou zkušeností nikdo soudný nemůže podezřívat většinu lidí ze sympatií k nějakému exKGBákovi. Kritika diktátu z Bruselu opravdu neznamená „papouškovat narativy proruské propagandy“. Z hlediska ekonomické teorie obchodní sankce poškozují obě strany. Pokud však poškozují více toho, kdo je vyhlásil, než toho, proti komu jsou namířeny, nedávají smysl. Green Deal je novým náboženstvím, ale žádná víra ještě svět nespasila. Demonstrující lidé se chovají racionálně, rozumná vláda by jim naslouchala.
arm. gen. v.v. Ing. Petr Pavel, M.A.
Nezklamal v tomto ohledu prezident Petr Pavel, když vládě Petra Fialy poradil, že bude třeba být razantnější vůči organizátorům demonstrací, protože se neustále schovávají za svobodu slova, ale často jsou jejich projevy za hranou podněcování k násilí a k destrukci systému? Co si od něj v čele státu po příštích pět let slibujete?
Nezklamal. Dostál tomu, co od něj jeho voliči očekávají. Neslibuji si od něho nic, takže z tohoto pohledu ani zklamat nemůže. Zažila jsem už sedm prezidentů, výše uvedené platí o většině z nich. Současný pan prezident byl asi dobrým studentem. Jeho rétorika připomíná dobu normalizace.
Už mu někdo řekl, že v demokratickém státě nespokojení občané nejsou „podvratné živly“, nýbrž opozice? Že nespokojený občan nenaslouchající mainstreamovým médiím není nebezpečím pro demokracii, nýbrž pro tuto vládu? A že právo shromažďovací stejně jako svoboda projevu jsou zakotveny ústavním zákonem?
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Poradců teď bude mít dost, tak to třeba některého z nich napadne. Vy ale určitě sledujete dění na Vysoké škole ekonomické v Praze, své alma mater. Její rektor Petr Dvořák chce mermomocí odstranit z funkce děkana Národohospodářské fakulty Miroslava Ševčíka právě v souvislosti s děním u Národního muzea. Zaměstnavatel by sice neměl svého zaměstnance popotahovat kvůli jeho politickým názorům, ale neměla by pro akademickou půdu platit přísnější pravidla s cílem udržet dobré jméno školy?
Od čeho se odvíjí „dobré jméno školy“? Nejsou to právě akademické svobody, pluralita názorů a možnost otevřené diskuse? To, že na škole působí špičkoví odborníci, jakými nepochybně jsou jak rektor Petr Dvořák, tak děkan Miroslav Ševčík nebo třeba docent Petr Žantovský, je akademickou přidanou hodnotou.
Arif Ahmed, filozof z Cambridge University, řekl: „Ať už studujete jakýkoli předmět, nezbytnou součástí univerzitního vzdělání je, abyste pochopili potřebu tolerance široké škály názorů, dokonce i těch, které považujete za šokující nebo urážlivé.“
Nepřísluší mi hodnotit personální politiku pana rektora a nezávidím mu nutnost vážit mezi loajalitou k funkci, k instituci a ke svým lidem. To je podobné dilema jako u ředitele Národního muzea.
Jsou pro vás jako dlouholetou vysokoškolskou pedagožku opodstatněné požadavky akademiků a rektorů vysokých škol navýšit finance pro vysoké školy na úroveň průměru států Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), tedy zhruba o deset miliard korun ročně nad nynější stav? Nemohly by to samé požadovat všechny profese?
Chcete odpověď ekonomky nebo pedagožky? Z pohledu ekonoma se plíživá inflace (tj. ve vyšších jednotkách nebo nižších desítkách procent) může rychle změnit v inflaci pádivou (vyšší desítky procent ročně). Požadavky všech na vyšší mzdy a platy, které by dorovnaly kupní sílu, napomáhají inflační spirále. Inflace ničí úspory, protože klesá kupní síla peněz. Inflace je skrytá daňová sazba uvalená na celou částku úspor. Nebo jinými slovy pomalá měnová reforma.
Je logické, že i vysokoškolští pedagogové chtějí mzdy odpovídající jejich kvalifikaci. Stát by si měl určit, kolik absolventů a jakých oborů bude potřebovat a na tyto studenty, státní stipendisty, posílat vysokým školám peníze. To je to, co známe jako bezplatné VŠ studium. Nad rámec této kvóty by měly mít školy možnost přijmout další studenty, kteří si vzdělání platí sami. Školy by získaly finanční prostředky, tedy i na zaplacení dobrých odborníků, ale zároveň by musely nabízet užitečné obory, za které jsou studenti ochotni platit.
Stát by si určil, kolik bude v daném ročníku sponzorovat budoucích lékařů, stavařů, chemiků, IT technologů, překladatelů, ekonomů, právníků a řady dalších, i třeba egyptologů, abych nezapomněla na menšinový, ale prestižní, světově uznávaný obor profesora Bárty na FF UK. Budeme potřebovat víc lékařů nebo genderových specialistů? Bude použitelnější diplomová práce architektů navrhujících novou mateřskou školku nebo práce zkoumající genderové stereotypy Sněhurky ve vztahu k sexuální deviaci sedmi trpaslíků? Zdroje jsou, říkal kdysi premiér Špidla. Viděla bych je jinde než on, ale i ve školství by se našly.
JUDr. Jindřich Rajchl
Více, než by kdo v raných polistopadových časech tušil, se 33 let poté mluví v Česku o svobodě. Máme ji takovou, kterou jsme si tehdy vysnili? Pokud ne, kde se stala chyba?
Kde se stala chyba? V Bruselu?
Zhruba první polovina polistopadového období zaručovala svobodu projevu i názorovou pluralitu v médiích. I svobodu po projevu, pokud někdo neriskoval fatvu na svoji hlavu. Pozvolná změna je viditelná v posledních deseti letech s exponenciálním růstem od nástupu covidu. Pro vládu, která nedodržela nic z toho, co slíbila, je svoboda slova nebezpečná, protože umožňuje kritiku. Pokud občané přestanou vládu kontrolovat a korigovat, vrátíme se do 50. let minulého století.
Fotogalerie: - Hodina pravdy
Je pro evropské země nevyhnutelné směřování k tomu, aby veškeré své rozhodování delegovaly na bruselské centrum EU a pak už jen trpně vykonávaly příkazy, kterých se jim odtamtud dostane? Existuje k tomuto vývoji alternativa?
To, co popisujete ve své otázce, není z definice popis svobodných států, ale zemí v postavení kolonií. Protektorátů impéria „Nesvaté říše bruselské národa německého“. A že má Evropský svaz všechny znaky impéria kvalifikovaně popisuje Yoram Hazony, filozof a politolog, absolvent Princetonské univerzity, ve svém díle Chvála nacionalismu [Leda, 2021]. „Dnes se v západním světě stal nejmocnějším zdrojem nesnášenlivosti liberální imperialismus,“ píše Hazony v nadčasové kritice imperiálních říší počínaje antickým Římem přes Rakousko-Uhersko, Třetí říši, SSSR a USA až po EU.
Alternativou není vystoupení z Evropské unie, jak nám ukázal příklad Spojeného království, protože ani Velká Británie nebyla dost velká na to, aby přemohla to množství klacků pod nohy, které jí tam z Bruselu házeli. Alternativa nastane tehdy, až se ve většině zemí lidé začnou nejen bouřit, ale také volit politiky, kteří budou ochotni se bruselskému diktátu vzepřít. Představte si, že by většina zemí najednou přestala platit příspěvky do společného rozpočtu EU. Myslíte, že by Evropská komise, europoslanci a celá armáda úředníků byli ochotni hájit progresivní „evropské hodnoty“ zadarmo? Takže alternativa je nechat nadnárodní „mocenské elity“ vyhladovět.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
válka na Ukrajině
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Stručné informace týkající se tohoto konfliktu aktualizované ČTK několikrát do hodiny naleznete na této stránce. Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jiří Hroník
rosička
