V první části bilančního povídání jsme se věnovali tomu, co ukázala za více než tři roky svého fungování Fialova vláda a jaké šance má předseda ODS, že usedne po letošních volbách znovu do premiérského křesla. Může při rozhodování voličů hrát roli i postoj politických stran k ukrajinským uprchlíkům u nás v případě brzkého ukončení války, když vláda některými svými kroky jako by neznala hranic, zatímco opozice požaduje, ať se vláda stará o Čechy a až pak o Ukrajince?

Určitá odtažitost, nedůvěra, třecí plochy mezi většinou a menšinami je součástí biologického a psychického nastavení každé společnosti. Každý, kdo se odlišuje od většiny, je automaticky považován za cosi „cizího“. K tomu stačí buď jiný vzhled – barva kůže – nebo nezvládnutí hlavního jazyka na úrovni rodilého mluvčího. České země jsou příkladem toho, že i po staletí vedle sebe žijící národnostní skupiny mohou být v různých fázích nepřátelství, ale i spolupráce, jako to bylo u nás s německy mluvícími obyvateli (včetně Židů mluvících jidiš, tedy řečí vycházející z němčiny a částečné slovanských jazyků) za určitého počtu té které části skupiny a s přihlédnutím ke geopolitické situaci, jak úspěšná, tak konfliktní na hranici likvidace jedné ze skupin. Tragický konec tohoto soužití u nás byl již popsán a rozebírán milionkrát, ale často se přehlíží jedna základní skutečnost.

Jakou máte na mysli?

Vnější vzhled například u Asiatů anebo černochů nelze nikterak zamaskovat, ale pokud se imigrant – příslušník menšiny – naučí dobře místní jazyk, u nás češtinu, a zvyky, tak nemívá žádné zvláštní problémy, zvláště v druhé generaci. Příkladem u nás mohou být Vietnamci. Dobře to popisuje práce „Média, dějiny a společnost“, dílo kolektivu autorů Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě z roku 2022. Tam se píše: „Ke klíčovým otázkám menšinové politiky patří asimilace a integrace menšin, přičemž můžeme rozlišit jejich individuální a kolektivní rovinu, dobrovolnou a nucenou podobu nebo oblasti, ve kterých se uskutečňují (např. kulturní, pracovní, právní či politická sféra). Asimilací se přitom v evropském diskurzu obvykle rozumí jednostranná přeměna menšiny ve většinu, resp. přebírání většinových konceptů jejími příslušníky, integrace je spojena s komplikovanějšími a oboustrannými vztahy, když její dva základní modely vznikaly v kontextu novodobých migrací.“

V případě Ukrajinců ale čím dál více bublají na povrch problémy, ať už s kriminalitou migrantů, nebo s tím, že základní školy nezvládají žáky z Ukrajiny integrovat tak, aby jejich přítomnost nenarušovala chod výuky. Tohle asi není něco, co bychom měli chtít, je to tak?