Vždyť Klausovu privatizaci vyhráli zloději! A ti, co se měli dobře už za bolševika. Zkušený expert o Česku, hlavně o bídě: Romové, bezdomovci a důchodci

17.04.2018 7:21 | Zprávy

ROZHOVOR Diktát konzumu je největším zdrojem bezdomovectví. Do zadlužení zpravidla nepadají lidé, co by neměli na základní živobytí, ale nemají na existenci, kterou vyžaduje jejich představa o úspěchu a o statusu. Sociolog Libor Prudký na příkladu Romů ukazuje na důsledky reprodukce sociálního a kulturního kapitálu, s níž může pomoci především vzdělávání dospělých. Chudobou jsou významně ohroženi mladí lidé při odchodu z dětských domovů, mimo jejichž zdi neumí vůbec fungovat. Stát ve snaze pomáhat těm nejslabším chybuje podle odborníka nejvíce svým ochranitelským přístupem.

Vždyť Klausovu privatizaci vyhráli zloději! A ti, co se měli dobře už za bolševika. Zkušený expert o Česku, hlavně o bídě: Romové, bezdomovci a důchodci
Foto: Hans Štembera
Popisek: Ing. Libor Prudký, PhD., sociolog

Ekonomika překonává očekávání. Máme se dobře jako nikdy. Taková vyjádření slyšíme už docela dlouho od ekonomů i politiků. Jak se v těchto „báječných časech“ žije lidem, kteří jsou pod hranicí příjmové chudoby? A ubývá jich, když v čase prosperity může takřka každý najít práci, takže by měla pominout jedna z hlavních příčin chudoby?

Statisticky vzato je chudoba záležitost kritérií, která se nasadí. Evropa používá příjmový medián a podle toho podíly, které jsou pod ním, tedy pod nějakou mezí, jsou obvykle považovány za chudé. Naše republika z toho vychází velmi dobře. Já si ale nejsem jistý, jestli je to pro nás vhodné kritérium. Medián sám o sobě není úplně vypovídajícím kritériem, protože nebývá porovnáván s kupní silou a spotřebním košem. A spotřební koš je až na výjimky sociální záležitost. Těmi výjimkami jsou takové části společnosti, které nemají na to, aby zvládly individualistické nastavení chování ve společnosti. Takoví lidé jsou v každé společnosti. Případ chybějících dispozic je standardní. Celou dobu, co pracuji s bezdomovci, se snažím domluvit s lékaři, především psychiatry, aby se pokusili o vymezení něčeho, jako je diagnóza, která by zachycovala situaci, které říkám sociální maladaptace: neschopnost adaptace na požadavky obvyklého chování v dané společnosti. Asi to nejde, ale nic to nemění na skutečnosti, že tato situace existuje.

Čím je dána neschopnost takových jedinců přizpůsobit se běžnému chování ve společnosti?

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Jiří Hroník

Margita Balaštíková byl položen dotaz

Sněmovna jako holubník

Dobrý den, to přeci není problém jen vládních politiků, ale vás všech. Podle mě si z docházky do Sněmovny děláte holubník. Proč se nezavede povinnost se jednání účastnit, a když už to nejde, třeba z důvodu nemoci, tak to nedokládáte neschopenkou jako všichni, co pracují? Nebo když potřebujete, tak s...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

„Zaprděné zpravodajství. ČT mi nesmí do baráku,“ řekla Švihlíková a ukázala, co vám neřeknou

17:50 „Zaprděné zpravodajství. ČT mi nesmí do baráku,“ řekla Švihlíková a ukázala, co vám neřeknou

„Říkám na rovinu, že zpravodajství České televize mi nesmí do baráku. To není zpravodajství. To je p…