Učitel krajanů Jiří Bernkopf je zaměstnancem Domu zahraniční spolupráce, který má blízké vztahy s ministerstvy školství a zahraničí. Jeho hlavním působištěm je vesnice Čechohrad, nyní Novhorodkivka, a město Melitopol. Dříve pravidelně dojížděl do vesnice Lobanove, kdysi Bohemka, města Simferopolu a jednou za rok do Alexandrovky a Bratské. Všechny destinace kromě Čechohradu a Melitopolu jsou ale nyní pod kontrolou vojenských jednotek ovládaných Ruskem. Ve vesnici učí převážně nejmladší děti, od první do čtvrté třídy, a ve městě naopak starší studenty, kteří chtějí odjet do Česka. V rámci možností se snaží i pozvednout úroveň kultury na vesnici. Kultury je tam sice dost, ale často jde spíše o estrádu. Situace je, jak sám říká, stěží předvídatelná. Pokud zaznamená silné náznaky, že by se měl ruský zábor rozšířit i o oblast, kde učí, bude prý nucen uvažovat o rychlém odjezdu. ParlamentníListy.cz mu položily několik otázek…
Naznačil jste, že by se ruský zábor mohl rozšířit na vaši oblast. Opravdu to hrozí?
To nikdo neví, hovoří se o malé pravděpodobnosti. Vzhledem k tomu, že současný prezident Ruska netrpí žádnými morálními zábranami ani potřebou dodržovat mezinárodní dohody, lze očekávat leccos.
Jak moc by tam v tu chvíli bylo nebezpečno? Máte nějaké zprávy z okupovaných území?
Na okupovaných územích jsou podle ukrajinských zdrojů v nebezpečí proukrajinští aktivisté. Hovoří se o tom, že se jim vykrádají byty. Totéž platí o důstojnících ukrajinské armády. Mluví se o tom, že je vyhrožováno jejich rodinám a jsou jim také vykrádány byty. Stejný postup byl použit proti aktivistům Euromajdanu v Kyjevě. Žurnalisté nejsou na Krymu vítáni. Množí se zprávy o útocích na žurnalisty a o jejich nevpuštění na poloostrov. Pro nezúčastněné místní obyvatele je na Krymu zatím bezpečno. Ministerstvo zahraničí pobyt občanům Česka na území Krymu a jihovýchodu Ukrajiny nedoporučuje.
Dění na Ukrajině opět rozdělilo Čechy na dva názorové tábory. Jedni jsou proukrajinští, druzí proruští. Jak tento názorový střet hodnotíte?
Dovedu si to vysvětlit jen neznalostí faktů. Oficiálními důvody pro ruskou agresi jsou údajné potlačování ruské kultury i jazyka a nedůvěra v současnou ukrajinskou vládu, která je ruskou propagandou označována jako fašistická. Obojí je nesmysl. O legitimnosti parlamentu pochybnosti být nemohou, protože v něm sedí poslanci zvolení v řádných volbách. O legitimnosti vlády pochybnosti být mohou, ale je to vláda dočasná, která má zemi dovést do řádných voleb. V květnu budou ty prezidentské a v říjnu parlamentní.
Proběhla zde obrovská panika ohledně údajného „zákazu ruského jazyka“ na Ukrajině. Tak to alespoň prezentovala ruská média. Ve skutečnosti šlo o to, že se parlament rozhodl zrušit zákon o jazycích z 3. 6. 2012, který dovoloval zavedení oficiální dvoujazyčnosti v regionech s více než desetiprocentní menšinou neukrajinského národa. Tento zákon však byl na nátlak veřejnosti ze všech, i západních, částí Ukrajiny i samotného Majdanu zachován a připravuje se novela, která má vyhovět všem, neboť stávající zákon je nespravedlivý vůči neruským menšinám a hlavně byl přijat protiústavně v době působení Viktora Janukovyče. O tom se ale bohužel už nemluví, v zájmu ruské propagandy je rozeštvat Ukrajince proti sobě.
Ukrajina by si jistě měla Krymu více všímat a pozorněji naslouchat jeho potřebám, nicméně důvody, které Rusko uvádí pro ospravedlnění okupace, jsou zcela absurdní a vykonstruované. Nechápu lidi, kteří žijí ve svobodné zemi, mají přístup k objektivním informacím, a přesto nachází v této hnusné ruské agresi nějaké ospravedlnění. Tím myslím v tomto kontextu Čechy schvalující ruskou okupaci. Upřímně řečeno, stydím se za ně před Ukrajinci.
Pokud obyvatelé Krymu touží po tom, stát se součástí Ruské federace, nechť o to usilují samostatně, bez dohledu po zuby ozbrojených vojáků, a s přístupem k různým zdrojům informací. Upozorňuji, že ukrajinské televize jsou již na Krymu nedostupné. O tom, že takzvaným proruským silám nejde ani v nejmenším o lidská práva lidí na Krymu ani o práva menšin, svědčí třeba to, že na poloostrov již třetí den odmítají pustit misi Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a nedovolují vjezd novinářům.
Mimo jiných třeba Karel Schwarzenberg říká, že na Krymu došlo k flagrantnímu porušení mezinárodního práva. Někteří levicoví politici na to kontrují, že Krym byl vždy strategickou oblastí Ruska, je tam více než šedesát procent obyvatel Rusů a tak k odpojení musí dojít. Jak to vnímáte?
Podle této roztomilé logiky by asi brzy mělo dojít k oddělení Karlových Varů a jejich promptnímu připojení k Ruské federaci, což by se patrně některým levicovým politikům líbilo. Obyvatelé Krymu mají plné právo usilovat o větší autonomii, případně odpojení od Ukrajiny a připojení k Rusku, ale do této debaty musí být zahrnut Kyjev a nemůže se to řešit lokálním referendem před hlavněmi ruských kulometů. Tvrdit, že Krym byl vždy strategickou oblastí Ruska, je historická demagogie. Byl dost dlouhou dobu strategickou oblastí Řecka, Janovské republiky i Turecka. Historici by mě jistě doplnili. Jeho existence není myslitelná bez Chersonské oblasti, která ho zásobuje vodou a elektřinou. S ní mají také společné historické jméno – Tavrie. Její oddělení nepovažuji za rozumné.
Kdo na územích zmítaných nepokoji hlavně provokuje? Banderovci, neoznačené speciální ruské jednotky, neoznačené speciální americké jednotky…
Na každé straně konfliktu jsou radikálové, od kterých se ostatní lidé snaží distancovat, proto je nazývají provokatéry. Těmi se to teď na Ukrajině jen hemží. Zejména dochází k neúměrnému zveličení role radikálního Pravého sektoru. Ten ve skutečnosti tvoří velmi malé procento lidí aktivních v revoluci. Co se týče banderovců, tak v Melitopolu nikdo nikdy žádného neviděl a pokud tu nějaký bludný banderovec přeci jen brouzdá, opravdu nemá šanci ohrozit místní obyvatelstvo, natož vyrušit Lenina z jeho kamenného klidu. Tady většina lidí vůbec netuší, jak se Stepan Bandera jmenuje křestním jménem a jaká byla jeho činnost za druhé světové války. Je to účelové a prázdné heslo ruské propagandy, pro kterou je každý jinak smýšlející člověk banderovec čili fašista nebo agent Západu.
O existenci neoznačených speciálních amerických jednotek jsem neslyšel. Ruské jednotky bez rozlišovacích znaků, které Vladimir Putin nazývá cynicky domobranou, jsou vybaveny obrněnými vozidly BTR, špičkovými džípy „Tigr“, kalašnikovy a vzácnými ostřelovacími puškami. To nejsou provokatéři, to jsou ruští okupanti. Třetí skupinou je takzvaná domobrana, která vznikla na obranu vůči takzvaným banderovcům. Část těchto lidí se upřímně snaží dohlížet na pořádek ve městě a uklidňovat lidi, přičemž se distancují od jakékoliv politické síly a vyzývají k vzájemnému dialogu. Jejich reputaci ovšem kazí místní alkoholická mládež, která provozuje v praxi pravý opak. Uráží mírně protestující lidi s jiným názorem a napadá je. Ukrajinci v Melitopolu jsou velmi mírumilovní lidé a proti sobě je postavila nezodpovědná média a agresivní propaganda ruské televize.
Jak tedy v Čechohradu a Melitopolu probíhá v závislosti na zprávách z médií běžný život?
V melitopolském okrese je velký problém s nedovzdělaností obyvatelstva a absencí kritického myšlení. Lidé rádi věří zejména bombastickým bulvárním zprávám, různým teoriím světového spiknutí a podobně. Po vzniku nové vlády došlo k částečnému obratu veřejného mínění, když čtyři z pěti státních televizí otočily o sto osmdesát stupňů tím, že přestaly vysílat projanukovyčovskou propagandu. To samozřejmě vedlo k deziluzi veřejnosti a leckdo se začíná zamýšlet nad tím, že nelze všemu tak snadno věřit. V Čechohradu život vesničanů ovlivňují více než politika roční doby, období setby, sklizně a místní slavnosti. O politice se samozřejmě také hojně diskutuje, ale místní vedení se snaží udržovat klid, zachovává neutralitu a prosazuje smír se všemi stranami konfliktu, což považuji za moudré.
V Melitopolu zaznamenávám pomalé probouzení občanské společnosti, která dvacet čtyři let spala v pavučině úplatků a politické letargie. Jedná se o malé skupinky organizátorů místního „Majdanu", drobné podnikatele, bojovníky, kteří zažili události v Kyjevě, zdravé jádro místní domobrany a některé čestné novináře, kteří začínají využívat nově nabyté svobody slova ve prospěch občanské společnosti. V tak kulturně zaostalém městě, jako je Melitopol, budou mít tito lidé velmi těžkou práci na dlouhá desetiletí. Držím jim palce.
Je třeba se Vladimiru Putinovi na Ukrajině, která není ani v NATO, ani v Evropské unii, postavit silou?
Válka nepatří do Evropy jednadvacátého století. Ukrajina se prakticky nemá jak bránit, válka pro ni bude likvidační a Putin to dobře ví. Opravdu došlo k flagrantnímu porušení mezinárodního práva a považoval bych za vhodnou mnohem rozhodnější, tvrdší a statečnější reakci ze strany EU, která by se projevila silnou izolací Ruska a tlakem na oligarchy. A to i za cenu značných ekonomických ztrát pro EU. Jinak bude evropské společenství brzy postaveno před stejný problém, kterému bude čelit v mnohem slabší pozici. O tom nás poučil Mnichov.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jan Rychetský
