Poslanecká sněmovna v minulých dnech odsouhlasila vyslání asi 300 vojáků do Pobaltí, coby členy mise NATO na posílení obrany proti údajné hrozbě z Ruska. Nejvíce proti tomuto rozhodnutí protestovali členové KSČM. Dokázal byste shrnout, co vám na tomto rozhodnutí poslanců nejvíce vadilo? A domníváte se, že pobaltské země se nemají čeho obávat, když Rusko anektovalo v roce 2014 Krym?
Já jsem se snažil přesvědčit své kolegy z Parlamentu, aby se spíše zaměřili na bezpečnost českých občanů při hájení především našeho teritoria, abychom nemuseli mít obavy ze stále neklidnější situace ve světě. A já mám pocit, že česká politická reprezentace děla naprostý opak. Jsem realista a je mi jasné, že politické reprezentace chtějí už více než 20 let u nás nastolit takový neměnný stav, který bude právě garantovat NATO. Proto i ta prohlášení o životně nutné severoatlantické spolupráci a podobně, což některým těmto lidem už zatemnilo mozek. Vždyť přece neznamená, když chceme být součástí vyspělé Evropy, že budeme kývat na všechno, co nám někdo přikazuje za oceánem. Dvě třetiny výdajů Aliance hradí Američané, kteří samozřejmě velí všem důležitým misím různě po světě a upřednostňují zejména svoje politické cíle. Prostě si myslím, že nemůžeme nadřazovat cizí zájmy nad naši bezpečností.
Na druhou stranu, pokud budou Moskva i NATO stále zvyšovat počty svých vojáků nedaleko ruských hranic, bude skutečně eskalovat napětí a vzniká i podle názorů bezpečnostních expertů (například generála J. Šedivého a generála A. Šándora) větší riziko konfliktu, který může být třeba způsobený i nešťastnou technickou chybou. Nebyly by spíše namístě konstruktivní, mírové rozhovory z obou soupeřících stran?
To je přesně to, na co i upozorňujeme v našem volebním programu, který začínáme bojem za mír proti všeobecné militarizaci, jež je ohromným nebezpečím. Ještě před sedmi lety vypadalo vše dost optimisticky, kdy Rusko s USA podepsaly právě v Praze dohodu Start, která zaručovala pro celý svět větší bezpečnost. Bohužel Barack Obama poté, co dostal Nobelovou cenu míru, začal dělat všechno pro to, aby smlouvu porušil. A od té doby se situace dramaticky změnila. Bývaly doby, kdy mezi velkým soustředěním vojsk NATO a Ruska byly tisíce kilometrů, dnes to je jen 150 mil, což je směšná vzdálenost. V této souvislosti mi připadá jako nehorázné prohlášení našeho ministra obrany, který říká, že Rusové zvyšují napětí, když na svém území pořádají cvičení s několika desítkami tisíc vojáků. Přitom americké válečné fregaty dnes brázdí Černé moře několik kilometrů od ruských výsostných vod! To je naprostý výsměch, kdo tedy eskaluje napětí?
NATO má dnes ve zbrani čtyřikrát víc mužů než Moskva a třináctkrát více dává na zbrojení. A nedej bože, pokud všechny státy Aliance poslechnou Trumpa a navýší své výdaje na ta stanovená dvě procenta. Co s těmi zbraněmi pak budou chtít dělat? Armády budou mít samozřejmě zájem je někde vyzkoušet – uplatnit. To je hrozně nebezpečná doktrína. Jen pro příklad, náš ministr obrany Stropnický vracel za loňský rok do rozpočtu čtyři miliardy, které nedokázal profinancovat, a teď by měl dostat navíc do rozpočtu dalších 50 miliard...?
Těch všeobecných závodů ve zbrojení se pak začne účastnit i Čína, která dnes má na to vložit do modernizace své armády i třikrát víc než USA. A takové soustředění vojenské síly všude po světě je hrozně riskantní i z důvodu nějaké technické chyby, jak jste uváděl. A nebuďme sebestřední, stejné napětí, jako je dnes ve východní Evropě, panuje i v Jihočínském moři. Těch světových lokalit, kde to jiskří, stále přibývá. Prostě se musí opustit politika jednání z pozice síly.
Je sice pravdou, že anexe Krymu byla velmi tvrdým a nepřijatelným opatřením z ruské strany, nicméně současné manévry NATO pod vedením USA v Černém moři, které jste v předchozí odpovědi zmínil, vztahy mezi Ruskem a Aliancí opět zbytečně vyostří. V Bílém domě by se asi také dost nelíbilo, kdyby Rusové začali cvičit například v mexických vodách... Neměla by se snažit česká vláda spíše o zmírnění napětí mezi Moskvou a Washigtonem? Podniká něco v této souvislosti naše ministerstvo zahraničí s „požehnáním“ české vlády, případně obou poslaneckých komor?
Spojené státy začínají ztrácet postavení světového lídra a chtějí si ho udržet právě jednáním ze zmíněné pozice síly, což je nešťastným řešením. Kdo je nutí, aby měly po celém světě na 700 vojenských základem a angažovaly se v každém válečném konfliktu? Ať už byly v Iráku, Afghánistánu, Sýrii či v Libyi, vždy to dopadlo tak, že po jejich jakémsi vítězství byla celá oblast vždy totálně destabilizovaná a rozvrácená. A teď Řím žadoní po Libyi, aby jim pomohla zabrzdit příval uprchlíků z Afriky, když ta země je zcela rozložená a politicky ani ekonomicky na to nemá právě díky vojenské agresi států NATO, včetně Itálie. Ta americká doktrína zastrašování by se měla změnit na doktrínu vzájemné závislosti založenou na společných obchodních aktivitách i kontrole a spolupráci zvláště jaderných mocností, ať nedojde k nějaké nepředvídané, špatně pochopené události, která by zavinila vážný vojenský konflikt.
Naše vládní reprezentace by mohla opět iniciovat podobnou schůzku, jako byla ta před 10 lety v Praze. Musím ale uznat, že by to bylo už mnohem složitější, protože Donald Trump se dostal ohledně svých vztahů s Ruskem do hodně těžké situace a bude se muset nejprve vypořádat se silnou domácí opozicí.
Psali jsme:
NATO je při zajišťování bezpečnostních opatření vůči Rusku velmi aktivní, nicméně při řešení bezpečnostních rizik migrační krize, která je hrozbou pro Evropu, což už potvrdily i mnohé atentáty islamistů, je naopak velmi váhavé a pasívní. Řada i českých komentátorů a politiků nechápe, proč se více nezapojuje do ochrany mořských hranic ve Středozemním moři například vůči pašerákům lidí. Co vy na to?
NATO neřídí jen generálové, ale především vlády členských států Evropské unie a USA, a jelikož od nich neexistuje na tuto situaci žádné politické zadání, tak je teď ohledně uprchlické krize téměř nečinné. Velení NATO nemůže samo rozhodnout, že pošle plavidla bránit Středozemní moře, to musí udělat politikové. A když k tomu došlo a alianční lodě manévrovaly mezi Řeckem a Tureckem, tak málem došlo mezi těmito státy ke konfliktu. Ono to není vůbec jednoduché, když jižní křídlo Aliance má daleko jiné starosti a priority než křídlo východní. Proto také hlavním obsahem a výsledkem summitů NATO je deklarace o vzájemné spolupráci, nic víc, protože jinak se jeho členové nejsou schopni na ničem konstruktivním dohodnout. To naznačuje i generál Petr Pavel, když hovoří u nás ve výboru pro obranu a bezpečnost, jakmile je vyloučena veřejnost. On má obrovskou práci s tím, jak udržet jednotu, aby ji nenarušil některý ze členů, a tak vlastně nezbořil systém fungování NATO. Po brexitu bude mít i jinou bezpečnostní strategii v Alianci Velká Británie, a jak se může zachovat Turecko v čele s Erdoganem neumí pak vůbec nikdo odhadnout. Tedy, když jsou jiné cíle vedení Evropské unie ohledně migrace, pak jsou pochopitelně i jiné cíle NATO.
Řada vojenských expertů by znovu rozšířila českou armádu, aby měla účinný takzvaný vševojskový charakter jako v minulých letech. To znamená, že by obnovili a znovu vyzbrojili jednotky různých druhů zbraní od tankistů počínaje, přes motostřelce až k protivzdušné obraně. Tak, aby byla česká armáda akceschopná v případě napadení, než nám přispěchají na pomoc naši spojenci z NATO. Tak to dokonce chtějí i alianční generálové. Jenže ještě v nedávných letech se velitelství naší armády pod taktovkou politiků zaměřovalo jen na alianční mise. Domníváte se, že bude například příští vláda, která vzejde z blížících se voleb, brát naši bezpečnost už důsledněji a nechá armádu patřičně vyzbrojit?
No, nejprve bych vás chtěl poněkud opravit, že naše armáda má stále vševojskový charakter, i když některé druhy výzbroje se musí určitě zmodernizovat, protože minulé vlády braly naši bezpečnost na lehkou váhu. A pokud chyběly peníze, krátily se především z rozpočtu Ministerstva obrany. Potom, když jsme vstoupili do Aliance, tak jsme nejlépe vyzbrojovali ty jednotky, které se podílely na společných misích, abychom nějak recipročně vrátili NATO jejich takzvanou ochranu. Proto jsme se dostali do problémů, jelikož jsme snížili počty vojáků na kritickou mez, a ty nízké finance jsme pak většinou investovali na vybavení několika speciálních útvarů, aby byly vůbec schopné se zúčastnit zahraničních misí. Dnes máme k dispozici tak dvě brigády, to je asi 7 tisíc mužů, k tomu několik menších speciálních jednotek a aktivní zálohy. A když se nám v budoucnu podaří navýšit ty rekrutovací cíle, a dali bychom dohromady ještě jednu brigádu, tak je to stejně pro naši případnou aktivní obranu zoufale málo. Podle propočtů generálního štábu bychom potřebovali alespoň 100 tisíc lidí. V případě krize by bylo z čeho brát, protože těch civilistů, kteří připadají v úvahu, je asi 800 tisíc. Jenže ti buď neprodělali žádný výcvik anebo už před mnoha lety. A žádné plány k novému výcviku neexistují. Když jsme my komunisté chtěli nedávno zjistit, kolik má Česko bojeschopných mužů, tak jsme narazili na takový politický odpor, že jsme toho raději nechali. Takže se plácáme v nějakém provizoriu, které by nám v případě bezpečnostní krize moc nepomohlo.
Domnívám se, že ani nová vláda s tím nic zásadního neudělá, když vezmu v úvahu, kdo se asi stane vítězem voleb. Pan Babiš by zřejmě nechal na postu ministra obrany stejného člověka, takže se nic nezmění. Možná, že se nakoupí o něco víc techniky, ale tím to skončí. Pokud nedojde k nějaké závažné situaci, kdy by se domluvila na stejném záměru celá politická reprezentace, tak k zásadní, potřebné změně nedojde. Je také škoda, že se ohledně bezpečnosti nemůžeme domluvit ani v rámci Visegrádské čtyřky, po 10 letech jsme skončili jen u výměn studentů na vojenských akademiích a nějaké té demonstrativní akci...
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
