Pane režisére, jak byste zhodnotil loňský rok? Co se v Česku povedlo a co nepovedlo?

Chci věřit, že se podařilo otevřít či pootevřít okna a dveře vládních kabinetů a trochu vyvětrat. Protože už dlouho bylo něco shnilého ve státě českém. Jenže když se už začne uklízet, mělo by se to vzít z gruntu, a ne to mnohde lajdácky či úmyslně zamést pod tepich či pod postel. Prostě ti, kteří se v předchozích letech neosvědčili, nijak a ničím neprospěli, či přímo škodili, by měli sami odejít a pokud nemají potřebnou čest v sobě, být odejiti. Ať je to pán nebo kmán, za každého ať promluví jeho práce a výsledky. A podle zásluh ať je odměněn či potrestán. Co se nepovedlo, víme všichni, co se povedlo, to se ukáže. Možná.     

Prošel jste si teď nemocí, čas jste strávil po nemocnicích. Máte nějaký obrázek toho, jak to ve zdravotnictví funguje?

Byl jsem se zánětem pohrudnice a zápalem plic hospitalizován ve dvou nemocnicích, ve strakonické a pražské Thomayerově nemocnici v Krči. Strakonická nemocnice je moderní, příjemná, vzdušná, čistá a barevná, kde skoro nic kromě příslušných nápisů nepřipomíná zdravotnické zařízení. Celý tým lékařů i sester zcela profesionálně, ale navíc i velice přátelsky a vstřícně jedná s pacienty. Totéž musím říct i na adresu lékařů a celého personálu plicního oddělení Krčské nemocnice. Byť je to budova snad osmdesátiletá, jednáním lékařů a všech zaměstnanců zůstává mladá a moderní. Oběma nemocnicím patří můj neskonalý obdiv a obrovský dík.        

Je podle Vás opravdu zdraví tím nejdůležitějším?