Zeman musí dostat politicky přes držku. Jsem rád, že létají vajíčka, říká nestor české pravice

„Musíme se připravit na to, že Miloši Zemanovi v momentě, kdy to bude zapotřebí, ukážeme, že žádné přichýlení k Rusku a k Číně nepřipustíme. Ve chvíli, kdy se o to Miloš Zeman pokusí, musí dostat na držku. Myslím to samozřejmě politicky,“ prohlásil v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz známý podnikatel.

Jak se vám líbily oslavy 25 let od sametové revoluce, které se změnily na protesty proti prezidentu Miloši Zemanovi?

Nejdříve řeknu, jak jsem výročí listopadu 1989 prožil já. Od 17. listopadu 1989 si každý rok v tento den zajdu s rodinou do kavárny Slavia, odkud se dívám na Národní třídu. Před pětadvaceti lety jsem se totiž se svým kamarádem Zdeňkem, který byl emigrant, ale mnoho let už jezdil do republiky, protože tady zastupoval jednu německou firmu, zúčastnil od Palachova týdne všech protestních akcí. A byli jsme spolu i na Albertově, kde jsme se dozvěděli, že průvod půjde přes Národní třídu na Václavák. A protože jsme tam byli autem, přejeli jsme do centra, zaparkovali kousek od kavárny Slavia, šli jsme tam na kafe a říkali si, že až demonstranti půjdou, přidáme se a půjdeme s průvodem na Václavák. Průvod prošel, ale než jsme zaplatili a vyrazili, tak to fízlové zacvakli, dokonce běhali i do kavárny Slavia a řezali tam lidi na schodech. Takže já jsem zažil 17. listopad tehdy i teď v kavárně Slavia.

Když jste viděl zákrok na Národní třídě na vlastní oči, souhlasíte s prezidentem Milošem Zemanem, který tam prý také byl, že to nebyl žádný masakr, šlo prý o demonstraci jako každou jinou?

Já jsem byl na všech protestních akcích od ledna 1989, i v srpnu a říjnu, dostal jsem tehdy i ránu obuškem, ale utekl jsem. Nevím, jestli Miloš Zeman na Národní třídě byl nebo nebyl. Ale pokud tam byl, musí vědět, že zákrok proti těm děckám byl děsivý. Já jsem se přímo do toho presu nedostal, ale spoustu věcí jsem viděl a slyšel. Ale Miloše Zemana znám od roku 1989 nebo 1990, takže mne nepřekvapuje, jak se chová. Jen jasně dokazuje, že bývalý komunista nemůže mít jiné názory. O jeho bolševismu svědčí i jeho láska k Putinovi. Miloš Zeman je Miloš Zeman, stále se snaží na sebe upozorňovat. Ale myslím, že tento výrok je začátkem jeho konce. Nevím, jak dlouho bude ten konec trvat.

Pamatuji si, že z demonstrací v lednu nebo v létě a na podzim 1989, kde sice policie na Václavském náměstí také brutálně zasahovala proti demonstrantům obušky a vodními děly, bylo možné utéci. Ulice z náměstí nebyly uzavřené policisty. Ale na Národní třídě to bylo jinak, policie uzavřela průvod ze všech stran, nebylo kam utéci.

Bylo to děsivé. My jsme to viděli nejen z oken kavárny a ze schodů, ale i přímo, protože policajti honili lidi s obušky až do kavárny Slavia. Byl to masakr. Myslím, že Miloš Zeman tak už o sobě řekl i to, co jsme zatím nevěděli. Prostě máme na Hradě bývalého komunistu, i když jsem ho nevolil, protože levičáky nevolím. Na jednu stranu je dobře, že otvírá lidem oči, ale je otázka, jestli to bude stačit. Jen se modlím, aby té ostudy, než z toho Hradu zmizí, bylo co nejméně. Ale myslím si, že se mohu modlit, jak chci, té ostudy bude ještě hodně. Musíme se připravit na to, že mu v momentě, kdy to bude zapotřebí, ukážeme, že žádné přichýlení k Rusku a k Číně nepřipustíme. Ve chvíli, kdy se o to Miloš Zeman pokusí, musí dostat na držku. Myslím to samozřejmě politicky.

Takže se nedivíte těm protestům proti prezidentovi Miloši Zemanovi na pražském Albertově, kde dokonce létala i vajíčka?

Jsem hrozně rád, že lidé opět přemýšlejí, že vytáhli červené karty, že létala i ta vajíčka. Ta situace u nás se Zemanem je nesmírně vážná. Prostě společnost se musí zase chystat na nějaký zvrat.

Splnil listopad 1989 vaše očekávání?

My jsme už 16. prosince 1989, tedy za necelý měsíc, založili Sdružení československých podnikatelů a od té doby se s malými nebo většími přestávkami snažím něco dělat. Ano, jsem nesmírně šťastný, že totalitní režim padl, republika si prošla nějakým vývojem a musíme bdít nad tím, abychom o to, co jsme získali, nepřišli. Levice bude mít pořád hloupé nápady. Když mluvím o vývoji v tomto státě, vím, o čem mluvím, protože u mnoha důležitých věcí jsem byl, ať už jako předseda Sdružení československých podnikatelů i Strany podnikatelů, živnostníků a rolníků nebo místopředseda tripartity. Mohu jen říci: Zaplať pánbůh, že tu je svoboda a demokracie, ale zdaleka ten vývoj není hotový. Staly se tu věci, které se stát neměly. Máme smůlu na prezidenty. I Václav Klaus byla velmi špatná volba. Stala se spousta chyb, i v národním hospodářství, které se nemusely stát. Ale prostě se staly a nejde to vrátit. To má stejný smysl, jako kdybychom vyčítali Karlu IV., že v Praze nepostavil o jeden most víc. Musíme tu dobu vyhodnotit a snažit se to dokázat v krátké době zlepšit.

Co pokládáte za největší přínos sametové revoluce?

Jednoznačně svobodné volby, že každý máme právo svobodně volit. To, že k volbám mnoho lidí nechodí, je jejich vina. To, že volí jinak než já, je věc druhá, to je přece demokracie. Další důležitá věc je, že se tu může svobodně podnikat, i když zatím v nelehkém prostředí. A třetí věc je svoboda pohybu, hlavně pro mladé lidi je to něco úžasného, oni dnes studují v Americe, Německu, nevím, kde všude. To jsou ty hlavní výhody. Ať je u nás demokracie někdy plná zmatků, ale je to demokracie.

Kdo podle vás patří mezi nejvýznamnější osobnosti, které nejvíc ovlivnily polistopadový vývoj?

Vždycky to začíná prezidenty. Když byl v politice Václav Havel, měl jsem s ním možnost vyjednávat, měl jsem k němu fůru různých výhrad, stejné měli lidé za první republiky k T. G. Masarykovi, ale tito dva jsou legendy. Takže jednoznačně Václav Havel byl tou osobností číslo jedna. Za všechny bych jmenoval Jana Stráského, Alexandra Vondru, Michaela Kocába, Tomáše Baťu, Tomáše Ježka, Šimona Pánka, Tomáše Halíka a Karla Schwarzenberga.

Překvapuje vás, že někteří lidé vzpomínají s nostalgií na minulý režim, i když v něm žili?

Překvapuje. My jsme třeba byli v šoku, že v prvních svobodných volbách v květnu 1990 dostal bolševik, po tom všem, co nám udělal, třináct procent hlasů. Pochopil jsem naši společnost. Ale opravdu nevím, když vzpomínají s nostalgií na minulý režim, na co tedy kdo vzpomíná. Vzpomíná na to, že byl milicionář a dostával zadarmo obědy? Nebo že byl bolševik a měl protekci? Možná, že když byl někdo tajemníkem okresního výboru KSČ, tak vzpomíná na to, že se měl lépe. Jinak nevím, na co tihle lidé mohou vzpomínat. Není na co.

Jak se pro vás osobně změnil život po listopadu 1989?

Já jsem původně začínal jako řidič náklaďáku, dělal jsem to hrozně rád. Potom jsem si udělal dálkově školu a začal jsem pracovat jako nákupčí, vedoucí přidružené výroby a vedoucí závodu ACHP. A využil jsem vyhlášky federální vlády a v říjnu 1989 jsem začal podnikat. To už se v té době mohlo. Postavil jsem si na náměstí v Břeclavi malý stánek, sestra tam prodávala rychlé občerstvení. Na něj jsem napsal jméno Rudolf Baránek a místní bolševici byli zděšení, že už to začíná. Pak přišla revoluce, a protože jsem z rodiny soukromníků a vždycky jsem se snažil obchodně působit, nebyl jsem zaskočen. Od prvního ledna 1990 jsem se tomu věnoval naplno a současně jsem byl zvolen do různých funkcí. Jednu dobu jsem podnikal ve velkém, mám za sebou i krach, zase zvednutí se, mám za sebou úspěch v politice, ale i pády kvůli mému milovaného fotbalu v Poštorné. Ale jsem šťastný, že jsem se tehdy ve svých devětatřiceti letech dožil toho, o čem jsme celou dobu snili. Přiznám se, že jsem zase u mnoha tehdejších událostí, které připomínala televize, slzel.

Když vidíte, kam jsme se za pětadvacet let v politice dostali, kdy tradiční strany ztrácejí podporu, vznikají nová hnutí, někdy populistická a nečitelná, jak vidíte budoucnost české společnosti?

Jsem optimista. Sice nastala krize politických stran, ale tak to holt bývá. Myslím si, že politické strany přežijí a zase budou rozhodující politickou silou. Hnutí vznikají a umírají, teď dva roky nebudou volby, pokud tedy opět nebudou nějaké mimořádné, a pak uvidíme, co bude. Když budu mluvit o Straně soukromníků ČR, mám radost, že jsme se stali parlamentní stranou, máme senátora Ivo Valentu, který byl zvolen za naši stranu, dost našich členů bylo v říjnu zvoleno i do místních zastupitelstev, takže teď budeme ve straně pracovat na tom, abychom byli připraveni na krajské a parlamentní volby v plné síle.