Znásilnění, loupeže... Nejnebezpečnější švédské město pro ženy! Zpráva byla zablokována, autor ji teď ještě více rozšířil

7. 3. 2019 4:39

ROZHOVOR „Švédsko je odstrašující příklad toho, kam taková zvrácená humanita může dospět. Zdráhám se věřit tomu, že se najdou političtí vůdci, kteří dopustí, aby slušné obyvatelstvo, které chodí do práce, platí daně, se stávalo lovnou zvěří kriminálních gangů. Dnes do určitých oblastí nejezdí ani pošťáci a záchranná služba a hasiči jen za asistence policie,“ popisuje Otto Černý, který po podpisu Charty 77 byl donucen emigrovat do Švédska. K novodobým cenzurním praktikám ve srovnání s minulostí uvádí: „Udavačem dnes stejně jako tehdy musí být někdo zapálený, přesvědčený, že dělá záslužnou věc. Takový novodobý Pavka Morozov. Něco musí být v této společnosti už špatně, pokud se takovým lidem dopřává sluchu.“

Znásilnění, loupeže... Nejnebezpečnější švédské město pro ženy! Zpráva byla zablokována, autor ji teď ještě více rozšířil
Foto: archiv
Popisek: Otto Černý (vpředu vpravo)

Bývalý armádní šéf Jiří Šedivý v rozhovoru pro Reflex pronesl, že do Evropy bude chtít nová generace migrantů z Afriky, v důsledku čehož se evropská společnost radikalizuje pod heslem, že „násilí plodí násilí“. Lze s tímto pohledem souhlasit? A co by měla Evropa dělat? A jak naložit s džihádisty, kteří se chtějí vracet do Evropy? Evropské státy je budou přijímat zpět, pokud se jedná o jejich občany… Jak se má Evropa zachovat k uprchlíkům, kteří sem přišli v letech 2015 a 2016? Jsou pro evropskou společnost přínosem?

Anketa

Vítáte návrat Ivana Langera na scénu, byť jen regionální?

3%
94%
hlasovalo: 11078 lidí

Nevěřme tomu, že taková masová přemisťování na trasách tisíců kilometrů se dějí jen tak. Byl by to logistický oříšek i pro vojenské experty. Tedy někdo musí ty podmínky vytvořit. Takže, přijdou a s tím logicky i reakce původního evropského obyvatelstva. Ta reakce bude závislá na schopnosti společnosti, ne vstřebat nově příchozí, to víme, že se nepodařilo, ale nastolit takové podmínky, že pro ně Evropa nebude přitažlivá, že se jim to nevyplatí. Rakousko již takový první krok učinilo, kdy „přijímací uprchlická centra“ přeměnila na „centra pro navrácení“. Jak řekl rakouský ministr vnitra: „Aby jim bylo jasno, odkud vítr fouká, co se azylového řízení týče. Cílem je nulová migrace“. Dále od 1. března platí, že migrant, který spáchá trestný čin, může být omezený na svobodě i bez rozhodnutí soudu.

Buďme rádi, že díky migraci vykrystalizovala jakási hodnotová zeď mezi námi a těmi na západ od nás. Ale neznamená to, že nemůžeme být zasaženi. Po válkách v bývalé Jugoslávii jsme poskytli závětří příslušníkům rodinných klanů s nejasným původem, které se tu etablovaly s českým občanstvím a penězi z prodeje drog mohou ovlivňovat i místní politické prostředí. No, a jak daleko je to z Německa k nám, aby se tu uklidili a zotavili různí džihádisté? Drogy jdou vždy ruku v ruce s prodejem zbraní a s násilím. Není čas na přemýšlení ani u nás a zavést alespoň hraniční kontroly dokladů.

Fotogalerie: - Švédské Malmö

V jihošvédském městě Malmö
Policejní stanice v Malmö
V jihošvédském městě Malmö
V jihošvédském městě Malmö
V jihošvédském městě Malmö
V jihošvédském městě Malmö

V Německu se opět diskutuje o nebezpečí teroristických útoků. Před několika dny zadržela německá policie dvojici Maročanů podezřelých z chystání nového útoku a prohledala byty 12 dalším. Na konci ledna německá policie zadržela ze stejného důvodu trojici Iráčanů. Také se v Německu množí útoky vůči ženám. A nejen tam. Například i ve Švédsku, kde jste po emigraci žil a tamní dění sledujete. Jak uvádíte na Facebooku, patří k nejméně bezpečným místům pro ženy město Örebro, kde se polovina žen bojí vyjít po soumraku dle informací Národního ústavu pro zdraví kvůli stoupajícímu trendu způsobenému loupežnými přepadeními, znásilněními a sexuálnímu obtěžování. Ale i v nejbezpečnějším místě Švédska, v regionu Jämtland, se obává vyjít po setmění každá čtvrtá žena. Hrozí opět návrat ke strachu let 2015 a 2016? Nebo ten nikdy nezmizel? Daří se situaci aspoň trochu zvládat, či nikoliv?

Anketa

Cítíte se víc jako Čech, či jako Evropan?

hlasovalo: 21384 lidí
Švédsko je bohužel odstrašující příklad toho, kam taková zvrácená humanita může dospět. Osobně se zdráhám věřit tomu, že se najdou političtí vůdci, lidé, kteří nedopustí, aby slušné obyvatelstvo, které chodí do práce, platí daně, kterými ostatně náklady na migraci financuje, se stávalo lovnou zvěří kriminálních gangů. Dnes do určitých oblastí nejezdí ani pošťáci a záchranná služba a hasiči jen za asistence policie. A situace se zhoršuje. Rád bych nahlédl do hlav celé té švédské vládě a pochopil logiku takového konání. Ona nebude, pokud není lidsky zvrácená nebo záměrně sleduje nějaké neméně zvrácené cíle přeměny celé společnosti. Jeden příklad za všechny: lektor na vysoké škole humanitních studií v Södertörns, což je levicově liberální semeniště, napsal na Twitter, že vidí řešení ohledně navrátivších IS vůdců do Švédska. Chce je vyměnit za předsedu opoziční strany Švédských demokratů a dalších pravicových politiků. Ty by zase na oplátku poslal do Sýrie. Za svůj výrok svoje od oponentů dostal, ale co je nepochopitelné a varující, že se za něj na „100 %“ postavil zodpovědný prefekt pro policejní vzdělávání, kde dotyčný rovněž působí. Ani na hloupý žert se nevymluvili.

Jak informuje v Reflexu Lukáš Lhoťan za sdílení vaší výše zmíněné informace o dění ve městě Örebro mu zablokovali Facebook. Jak se díváte na současný mazací, respektive blokovací trend? Nepřipomíná to v něčem doby minulé, předlistopadové?

To by bylo zrovna komické, kdyby se nejednalo o cílenou cenzuru. Můj příspěvek na FB prošel a Lukášův odkaz nikoliv. Protože je Lukáš Lhoťan. Ano, silně to připomíná mnohdy bezhlavé reakce Rudého práva na události, které se zrovna nehodily do obrazu komunistickou stranou ovládané společnosti, a tak je musel úvodník RP uvést na „pravou míru“. Jenomže určitý rozdíl tu byl. Alespoň se jednalo o reakci na konkrétní věc a někdo se pod to podepsal. Tady ne.

Udavačem dnes, stejně jako tehdy, musí být někdo zapálený, přesvědčený, že dělá záslužnou věc, přesvědčený o své neomylné pravdě. Takový novodobý Pavka Morozov. Něco musí být v této společnosti už špatně, pokud se takovým lidem dopřává sluchu. Pokud se takoví lidé generují.

Michael Kocáb v rozhovoru pro XTV uvedl, že si nepamatuje, jak je možné, že na 300 komunistických poslanců zvedlo ruku pro Václava Havla a kooptovalo nové demokratické poslance do Národního shromáždění. Je to uvěřitelné? Nemohly být za vším nějaké zákulisní dohody, o kterých je nepříjemné mluvit? Kocáb rovněž zalitoval, že komunisté nebyli postaveni mimo zákon tak jako třeba v Německu nacisté. Bylo by takové opatření namístě? A nejedná se o poněkud pozdní nářky?

Michael Kocáb se rád pasuje na archanděla Gabriela, co svým plamenným mečem zahnal sovětská vojska zpět, odkud přišla. Stejnou validitu mají i jeho další komentáře. Že 300 poslanců zvedlo ruce pro Havla neuvěřitelné není. On totiž jim někdo musel říci, že není jiného východiska, že jsou jak „kůlové v plotě“. To, že se vůbec dostavili, jen teorii o „doporučení“ potvrzuje. Ale musela v nich být malá dušička, že? Klidně mohli zůstat doma. To by se ovšem nehodilo do plánu „klidného převzetí moci“ se zárukou „nejsme jako oni“.

Kocáb zapomíná, že v Německu byli strůjci denacifikace vítězné mocnosti, ne německá politická reprezentace, a i tak zdaleka nebyla důsledná. Jak by to s denacifikací asi vypadalo, kdyby se s Německem podepsalo příměří a denacifikace by se nechala na tamní, byť obrozené státní správě? V průměru každá rodina v Československu měla člena nebo kandidáta strany v příbuzenstvu. To se mělo 2 miliony lidí postavit mimo zákon? Konečně, do područí vlády jedné politické strany nás nikdo nenahnal. Zasloužili jsme se o to sami.

„Evropská unie je možná ve velkých problémech. Ale je to naše rodina. Je to stejné, jako když se pohádáte v rodině, a stejně nemůžete od sebe, protože k sobě patříte,“ míní Kocáb. Souhlasíte, že k EU patříme? A jde v případě EU jen o jakousi krátkodobou krizi, či hádku? V této souvislosti je možné připomenout i výrok miliardáře a filantropa George Sorose, který si postěžoval, že EU se hroutí jako SSSR v roce 1991, a že „politbyro“ jen vydává zbytečné příkazy. Je jeho hodnocení trefné? Nebo za to mohou právě lidé, jako je on?

Každý má svoji rodinu, neberu Michalovi Kocábovi tu jeho, ale ať ji nevnucuje někomu jinému. V mé rodině a v rodinách mého okruhu nikdo nikomu nediktuje, nevnucuje, nenařizuje proti jeho vůli, co má dělat. Svoje problémy si řeší sami, nepřenáší je k sousední rodině. To v té Kocábově EU rodině je na denním pořádku. Tam pár výsadních dělá binec a jiní by za ně měli uklízet bez možnosti cokoliv změnit? Děkuji, nechci.

Pan Soros financoval Chartu 77 a jistě i jiná disidentská hnutí v tehdejší východní Evropě. Jistě měl i jiné, vyšší cíle do budoucna, které se mu právě v těchto zemích nějak nedaří naplňovat. Kůň, na kterého vsadil, se ukázal línou herkou a navzdory přílivu peněz různým politickým neziskovkám pro ovlivňování veřejného mínění se, mj. i díky komisařskému vedení Evropské unie, nějak nedaří. To už Stalin poznal, že tam, kde se má něčeho dosáhnout, nesmí rozhodovat politruci. A pana Sorose to trklo také. Proto ty nářky.

K událostem kolem listopadu 1989 se vyjádřil v Právu i Jan Urban, chartista, spoluzakladatel a mluvčí Občanského fóra. Podle něho „disent nejdříve sice díky sametové revoluci pomyslně otevřel dveře, pak jsme zkazili, co jsme mohli“. Udělali něco tehdejší disidenti a ti, co stáli u pádu komunismu, špatně?

Anketa

Považujete USA za spojence České republiky?

11%
89%
hlasovalo: 18427 lidí
Nerad tuto změnu nazývám revolucí. Revoluce je převrat. Přídomek sametová je možná výstižný v tom ohledu, že když se samet převrací, tak je naruby. Látka se nezmění, jen barva je trochu jiná, zpravidla vybledlá. To by spíše sedělo. Jak moc disent ty dveře pootevřel? Ani škvíra to podle mého nebyla. Dveře musel nejdříve někdo odemknout, zmáčknout kliku a nechat vejít. Z nějakého důvodu. Všude kolem se to hroutilo, my byli poslední. To byl ten důvod. Režim se na změnu připravoval, minimálně dva roky předtím. Byla to i změna postoje k emigraci. Snaha podchytit ty labilnější, kterým se stýskalo po domově, příbuzných, ale i ty podnikavější, kteří v tom viděli možnost obohacení. Proto zavedli za úplatu tzv. možnost úpravy vztahů s ČSSR a bývalí uprchlíci mohli volně cestovat tam i zpět.

Roky po 89. roce byly roky hledání se, pořádek do toho mohl vnést jen nějaký osvícený samovládce, do kterého se Havel sice rád pasoval, ale s osvíceností to nemělo nic společného. Zvrat nastal v době, kdy se stát dostal do zájmových sfér vítězné mocnosti studené války a nebyl nikdo, kdo by to mohl v době, kdy prostor ještě mohl být, nějak korigovat. Naopak. Nasměrovali jsme se dobrovolně do další náruče. Snad jen Václav Klaus se snažil zatáhnout brzdu, ale byl odstavený. Václav Havel se samolibě koupal v záři čestných doktorátů, v lesku medailí, v náručích potentátů, kteří už předtím objímali kdejakého diktátora a filozofoval o tom, že země nevzkvétá. Proč, to ho nenapadlo.

Nemohli jsme zkazit něco, když jsme se o nic nepokusili. Neštěstím tohoto národa je absence faktických politických vůdců. Vidíme je v různých literátech, hercích, hekali jsme při každém jinotaji. Ale k faktickému odporu jsme se nikdy příliš nepřinutili. Z odporu a vzdoru vznikají vůdci, ne z proklamací na prknech divadel. Podívejme se na Poláky, Maďary, nakonec i Slováky.

Jan Urban také míní, že nikdo tehdy nevěřil tomu, že režim padne. „Jestli někdo tvrdí opak, lže,“ uvedl. Jak to vidíte vy? Věřil jste tehdy v pád režimu?

Nevěřil. Ještě v 89. roce, kdy jsem měl rozhovor v regionálním uppsalském rozhlase k srpnu 1968, jsem na tuto otázku odpověděl jednoznačně: „že stát, který má ve zbrani 80 000 milicionářů, bezpečnost, a nakonec i armádu 200 000 mužů, se těžko vzdá vlády dobrovolně. Pokud by něco takového mělo přijít, tak to přijde ze samotného centra moci.“
Tehdy to na to opravdu nevypadalo. Stačilo však málo. Alespoň navenek. Stačilo, aby represivní režim zpochybnil svou moc, svou stabilitu před těmi, kteří tu moc vlastně představuji: tehdy to byla vlastní strana, Lidové milice, SNB a armáda. Vneslo to zmatek, zpochybnilo loajalitu, znejistilo. V takovém případě je i represivní aparát náchylný k tomu to vzdát. Vždyť také mají rodiny, děti, nějakou budoucnost. Košile začne být bližší než kabát. Stačí to jen usměrnit. Osvědčený recept. Stačí se rozhlédnout po světě.


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Oldřich Szaban

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Slavný textař Chrastina umělcům z Václaváku: Vy jste si důvěru národa ničím nezasloužili. Lepšolidé jen předvedli, jak málo toho o českém národě a jeho problémech vědí

9:16 Slavný textař Chrastina umělcům z Václaváku: Vy jste si důvěru národa ničím nezasloužili. Lepšolidé jen předvedli, jak málo toho o českém národě a jeho problémech vědí

ROZHOVOR Všechny ty projevy zpěváků a hereček, které při úterní demonstraci spolku Milion chvilek pr…