Na nedávné bezpečnostní konferenci v Mnichově padla slova o tom, že v Sýrii do týdne nastane klid zbraní. Je to reálné?

V souvislosti s touto konferencí mě napadá paralela s českým vnímáním Mnichova 1938 a známého „o nás bez nás“. V tomto případě se tam jednalo bez Syřanů a dohodu podepsali fakticky jen vnější aktéři jako Rusko, Spojené státy, Írán, Saúdská Arábie a řada jiných. Ti, kdo mají příměří uskutečnit v praxi, zatím nepodepsali nic. Bude tedy záležet na tom, jak vnější aktéři budou svou vůli schopni vnutit těm, kdo bojují. Myslím, že příměří reálné není a že některé z bojujících stran na případný tlak nebudou ochotny přistoupit. A pak je ještě problém v tom, že se příměří má týkat jen vlády a umírněných povstalců, bojujících skupin je ale více – Kurdové, Islámský stát, fronta an-Nusrá – pokud se příměří vztahuje pouze na dvě až tři strany z pěti stran, pak je představa o klidu zbraní iluzorní, protože některé z válčících skupin od sebe na zemi nejdou příliš rozeznat a jejich vzájemná spojenectví se dynamicky mění. Velkou a dlouhodobou šanci bych tedy plánům z Mnichova nedával.

Aktuálně se mluví o bojích u Aleppa jako o klíčové fázi konfliktu. Jaký je jejich reálný význam?

Aleppo bývalo ekonomickým centrem Sýrie a má velkou symbolickou hodnotu i nyní. Je rozděleno mezi vládu a povstalce, a kdo ovládá město, drží ekonomické centrum země. V současnosti vládní vojska obkličují Aleppo ze severu a odřezávají hlavním skupinám povstalců cestu pomoci z Turecka. Dobytí města by znamenalo i velkou ránu tureckému vlivu na tzv. umírněné povstalce. Pokud bude Aleppo dobyto, bude to mít význam v symbolickém posílení vlády – bude-li Asad kontrolovat Damašek, pobřeží a Aleppo, ovládne klíčové pozice v Sýrii.

Jaký dopad to může mít na přiblížení nebo oddálení příměří?