Paní Řápková, vy jste v oblasti exekucí poměrně výrazná osoba. Navrhla jste dokonce to, aby mohly být exekuovány sociální dávky, v té souvislosti se hovořilo dokonce i o životním minimu. Co vás k takto tvrdým návrhům vedlo?
Nejsem příznivcem bezbřehých exekucí, ani nejsem přesvědčená, že je to jediný a všemocný nástroj na řešení dluhů. Ale na druhé straně jsem přesvědčená, že každý člověk by měl být zodpovědný a vracet, co si půjčil. A pokud není schopen vrátit vypůjčené peníze sám, je exekuce jednou z možností, jak se může věřitel dostat ke svým penězům. A co se týká sociálních dávek: V minulosti jsem sice navrhovala možnost exekuovat peníze ze sociálních dávek, ale pouze pro potřeby úhrady pokut vyměřených městy za přestupky proti veřejnému pořádku. V opačném případě totiž zůstávají lidé, kteří obtěžují své okolí hlukem nebo třeba drobnými krádežemi, zcela beztrestní, a to jistě není ani spravedlivé ani výchovné.

Na druhou stranu asi zaznamenáváte to, jak je systém vymáhání dluhů v Česku kritizovaný – a při srovnání s jinými zeměmi – právem. Domníváte se, že vymáhání dluhů v podobě, jak ho známe, skutečně může vést k nějakým pozitivním výsledkům? Přece jen, pokud drobný dluh člověka ničí, poněvadž naroste mnohdy tisícinásobně a šance na jeho zaplacení se tím pádem zmenšuje...
Předně je třeba říci, že ten, kdo své dluhy řádně splácí, se nemusí nikdy ocitnout v soukolí systému vymáhání dluhů. Zkušenosti dokonce potvrzují, že je skoro vždy možná dohoda mezi dlužníkem a věřitelem o odložení splátek v případech, že se dlužník ocitne v krátkodobých problémech a nemůže dočasně splácet. Ani při větších problémech však nehrozí okamžitě exekuce. Věřitelé obvykle vyzývají dlužníka k řešení dluhu a nabízejí různé možnosti: odložení či snížení splátek, splátkové kalendáře, odpuštění části úroků, sloučení půjček a podobně.

Někdy za věřitele vystupují inkasní společnosti, které často nabízejí i finanční poradenství a spolupracují s bankami a snaží se najít řešení, které dlužníkovi pomůže jeho situaci vyřešit. Pokud je dlužník zodpovědný a skutečně usiluje o nalezení způsobu, jak své dluhy uhradit, většinou se podaří nějaké řešení najít. Teprve tehdy, když se to nezdaří, nastupují obvykle soudem nařízené exekuce. Souhlasím ale, že pokud se jedná o drobný dluh, nikdy by neměl narůst do astronomických výšek. To je skutečně nesmyslné a myslím, že to ani není v souladu s dobrými mravy. Nic to ale nemění na tom, že dluhy se mají splácet.