Kdo by měl odstoupit z vlády?Anketa
Podnikatelé dávají ministrovi za pravdu. „Kritika Andreje Babiše je oprávněná. Když bance chybí několik miliard korun, je vidět, že něco pořádně selhalo. Šestnáct miliard je v každém případě vysoký prodělek, není možné dělat, že se nic neděje. I když neznám detaily, je vidět, že došlo k velkému pochybení ve smyslu řízení rizik,“ potvrzuje ParlamentnímListům.cz i předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků Karel Havlíček, že na tak malou banku, jako je ČEB, je několikamiliardová částka skutečně vážný problém. Je podle něj otázka, jestli to byla chyba managementu, nebo špatná strategie banky.
Emocionální únorový projev Andreje Babiše, ve kterém ministr mluvil v Poslanecké sněmovně i o České exportní bance, najdete ZDE
Reakce Mirka Topolánka na něj je ZDE
Ale zástupce Asociace exportérů Jiří Grund upozorňuje: „Koncepce České exportní banky nevznikla jen v bance, ale vznikala ve spolupráci s vládou a ministerstvem financí. Pokud to chce pan Babiš změnit, já mu rozumím, některé věci mi nepřipadají optimální, může vyvolat jednání a pravidla změnit. Má všechny prostředky na to, aby situaci, a poměrně rychle, změnil.“
Selhali zástupci státu v dozorčí radě ČEB
Zástupce středních a malých podnikatelů souhlasí i s kritikou ministra financí, že selhal management, ale vinu dává i zástupcům státu v České exportní bance. Management podle něj nese odpovědnost v první řadě, ale je dosazován dozorčí radou a ta tedy také nese odpovědnost. „ Není to o tom, že dozorčí rada všechno automaticky akceptuje. Jestli selhal výběr zákazníků nebo tam byla nějaká cílená strategie zaměřená proti bance a ČEB byla nějakým způsobem vytunelována zahraničními partnery, to je k diskusi. Ale každopádně musel selhat státní dozor, jinými slovy dozorčí rada. Co tam ti lidi dělali?,“ kroutí nechápavě hlavou Havlíček. Lidé, kteří zastupují ve státních firmách zájmy státu, musí podle něj být lidé, kteří chápou, co je to kontroling. „Oni neřídí firmu, ale musí vyhodnocovat, co se ve firmě děje,“ prohlásil.
Psali jsme:
Ministr financí si chce na úvěry posvítit
Problém kolem miliard neobjevil Andrej Babiš, ale už vloni kontroloři Nejvyššího kontrolního úřadu. Zjistili, že banka neoprávněně uvolnila úvěry za osm miliard, o které může Česko přijít, navíc měla porušit zákon o bankách. Podivný byl i výběr firem, na jejichž účtech peníze přistály. Ze 143 miliard vyplacených v letech 2005 až 2011 získaly 19,5 miliardy (skoro 14 procent) jen dvě firmy. V České exportní bance v lednu dokonce zasahovala i policie, vyžádala si materiály k obchodním případům z let 2005 až 2011. Policejní zásah se týkal i známých kauz, jako bylo například financování výstavby skláren v Rusku. Andrej Babiš si chce na některé úvěry posvítit a změnit celý systém.
Fotogalerie: - Protest na podporu Ukrajiny
Co si myslíte o Robertu Ficovi?Anketa
„Chybí koncepce. Vezměte si případ financování stavby apartmánů v Tunisu. Jsem přesvědčen, že tam není česká cihla, vápno ani dělník, takže vůbec nechápu, jak takový obchodní případ může být schválen. Další věc je, že nikdo zpětně nekontroluje firmy, které to vyvezly – jestli platí daně, zaměstnávají české lidi,“ pustil se do kritiky zostra ministr financí.
Za průšvihy může minulé vedení banky
„Když koncentruji úvěry silně do jedné oblasti, sklářství, a pokud se to točí kolem jednoho klanu, rodiny, která za tím stála, to už je na první pohled vysoká rizikovost,“ souhlasí Havlíček, že takové riziko by žádná běžná banka nepodstoupila. Je tedy podle něj vidět, že se v ČEB plátoval úvěr úvěrem kvůli oddálení problému, nebo šlo o cílený útok na banku, která si to buď špatně vyhodnotila, nebo to věděla či tušila, a záměrně s tím nic nedělala. V minulosti byla Česká exportní banka vnímána jako banka pro velké firmy. „V posledních letech, hlavně poslední měsíce se deklaratorní výroky, že bude i pro menší firmy, stává pomalu realitou,“ chválí současné vedení banky v čele s ředitelem Jiřím Klumparem. „Jako nový ředitel je vstřícný, snaží se něco pozitivního s bankou dělat. Průšvihy, které v bance byly, se staly v dobách minulých,“ poznamenal Karel Havlíček.
Raději byznys rozložit na více malých firem, než jen na pár velkých
I když se většina podpory ze strany ČEB odehrává pro velké firmy, banka začíná nabízet produkty i pro ty střední a menší. Dříve to prý bylo nemyslitelné, protože šlo o banku pro financování jen v desítkách až stovkách milionů korun. Havlíček oceňuje, že současný ředitel s podnikateli konzultuje i jednotlivé kroky. „Když se například banka chystá zřídit pobočku v Turecku, ředitel se mnou diskutoval, jestli to pro naše firmy má význam a jaký servis bychom si představovali. Musím říci, že aktivita banky se vůči malým a středním firmám výrazně zlepšuje,“ potvrdil Havlíček. A to považuje za dobré nejen pro tyto firmy, ale i pro samotnou banku. Je totiž přesvědčen, že by se měla změnit její strategie. „Mělo by se přistoupit k financování více středních firem, nejen těch velkých, a měl by se vytvořit systém vyhodnocování rizik,“ upozornil. Zastává názor, že není šťastné, když se banka orientuje na několik desítek velkých a gigantických subjektů, protože pak pád každého z nich znamená okamžitě zásadní ohrožení celé banky. „Je to velké riziko. Byznys by se měl rozmělnit, měl by se dělat spíš s menšími firmami, a pak i případné nesplnění závazku ze strany nějakého zahraničního partnera by neznamenalo takové průšvihy, jaké tu jsou,“ poukázal šéf Asociace na to, že tyto průšvihy nejsou u desítek, ale u jednotek firem.
Psali jsme:
Vyvážet do Ruska bez rizika nejde
Ale zástupci byznysu upozorňují, že pokud stát kvůli diverzifikaci exportu chce podpořit vývoz na mimoevropské trhy, má dvě možnosti. Buď takový export nějakým způsobem podpořit, a pak samozřejmě hrozí riziko, že odběratelé z rizikových oblastí nesplní závazky a stát přijde o peníze, nebo nepodpořit a nechat to jen na exportérech. „Pokud chce stát podporovat export do rizikovějších oblastí, musí si uvědomit, že to znamená větší riziko. Stejně jako v Českomoravské záruční a rozvojové bance jsou určité úvěry, které mohou spadnout, protože se dávají třeba začínajícím podnikatelům a neví se, jestli v byznyse přežijí nebo nepřežijí, i tenhle podnik je rizikovější,“ vysvětlil Havlíček.
A role exportní banky není nová, funguje všude ve světě. Úloha komerčních bank podle něj spočívá v tom, že jako exportér dojde za bankou a požádá ji, aby ho financovala. „Banka si mne prověří, dojde k názoru, že firma vypadá gramotně a úvěr poskytne. Ale role ČEB je jiná. Když chci exportovat do Ruska, ale můj ruský partner si vezme větší dodávku, jen když na to sežene peníze, nabídnu České exportní bance, že ho má šanci úvěrovat. Oni si ho prověří, a když projde, poskytnou úvěr. A pro mne je to sekundární podpora,“ vysvětlil Havlíček, jak funguje Česká exportní banka proti běžným komerčním finančním ústavům. ČEB by podle něj neměla konkurovat komerčním bankám, ale má vyplňovat mezery na trhu pro určité typy obchodů, které komerční banky neumí dělat. „Ale musíme si uvědomit, že to je rizikovější,“ dodal Havlíček.
Když budou muset čeští dodavatelé víc ručit za zahraniční odběratele, nepůjdou do rizikových oblastí
Podle ministra financí je absurdní, že český exportér vůbec neručí za to, že klient, kterého si sehnal, úvěr České exportní bance zaplatí. „Ručí jen do výše 2,5 procenta. Zbytek jen na exportní bance,“ nelíbí se mu. Zástupce malých a středních podniků to obhajuje. „Kdyby byla vyšší spoluúčast, nikdo exportní banku nebude využívat. Já jako firma, která „doporučí“ partnera pro financování, nemohu nést odpovědnost za to, jestli bude fungovat. Jsem připraven nést nějakou, velmi nepatrnou odpovědnost, ale když ji někdo nastaví na třicet procent, tak na to nepůjdu. Přece nebudu zodpovídat u někoho na tak obrovskou částku, když ho nejsem schopen ovládnout,“ odmítá Karel Havlíček. Odpovědnost a riziko nese banka jako financující institut. Firma, která si sežene svého zákazníka, nemůže nést odpovědnost, jestli zákazník selže nebo neselže, ani nemá žádnou provizi z toho, že obchod zabezpečila. Exportující banka má mechanismy, jak si zákazníka prověřit, podle toho buď uzavře, nebo neuzavře obchod se zahraničním zákazníkem.
Exportní banka má smysl, ale měla by se změnit strategie
Fakt, že smyslem činnosti ČEB je zaměření na rizikové oblasti, potvrzuje i šéf Asociace exportérů. „Především do Ruska a dál na východ jde převážná většina úvěrů. Je to spíš pro velké firmy, které vyvážejí velké investiční celky, průmyslová zařízení, ostatní podnikatelé ČEB příliš nevyužívají, pokud exportují do těchto oblastí, pak za garance komerčních bank, pojištění apod.,“ vysvětlil Grund. Je podle něj otázka, do jaké míry by měl nést riziko stát. „O tom lze stále diskutovat a stanovit určitá pravidla. My jsme podnikatelé, pan Babiš je také podnikatel, proto by měl nastavit směr, připravit novou koncepci a realizovat ji,“ míní Jiří Grund. Také šéf Asociace malých a středních podniků a živnostníků Karel Havlíček je přesvědčen, že Česká exportní banka má smysl a měla by se udržet i do budoucna. „Ale měla by se změnit její filozofie a strategie, mělo by se přistoupit k financování více středních firem, nejen těch velkých, a měl by se vytvořit systém vyhodnocování rizik,“ vypočítává změny, ke kterým by mělo dojít, aby se činnost České exportní banky zlepšila a zabránilo se v budoucnu „hyperprůserům“.
Česká exportní banka
Akcionáři České exportní banky (ČEB) jsou stejným dílem čtyři ministerstva. Finance, průmysl a obchod, zahraničí a zemědělství. Pátým akcionářem je Exportní garanční a pojišťovací společnost, která spolu s ČEB představuje jeden z pilířů české exportní politiky. Stejně jako ona se zaměřuje na rizikovější trhy. Od roku 1995, kdy byla banka založena a dostala do vínku čtyřmiliardové základní jmění, podepsala skoro šest stovek úvěrových a záručních smluv v hodnotě přes 300 miliard korun. Největší podíl, celých 44 procent, činí úvěry na export do Ruské federace, 15 procent představuje Turecko, 8 procent Gruzie, 7 procent Ázerbajdžán, 3 procenta Ukrajina. Ze zemí Evropské unie je hlavním teritoriem Slovensko s 16 procenty poskytnutých úvěrů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
