já bych chtěl také krátce okomentovat zejména důvod, pro který jsme vznesli veto na tento návrh zákona, ale navážu na to, co říkal můj předřečník ve faktické poznámce. Myslím, že všechny návrhy, které jsou nám zde dneska ministerstvem zahraničí, respektive vládou jako celkem, ale fakticky zpracované ministerstvem zahraničí, překládány, ukazují na to, že na zahraniční službu se striktní zákon o státní službě v podstatě nehodí.

Otázka samozřejmě zní, jestli se zákon o státní službě hodí vůbec na spravování státu. Víte, že o tom mám velkou pochybnost. Mnohokrát jsem ji tady vyslovoval. Přesto si tato vládní koalice prostřednictvím svých poslanců za nadšené podpory Evropské unie vynutila, že zákon o státní službě mít musíme a máme, a myslím, že teď jenom všichni smutně koukají - kromě toho, že se podařilo na úřadech řadu lidí vyměnit a dosadit vlastní - co to dělá a bude dělat do budoucna. Setkáváme se s tím na každém kroku. Státní služba v zahraničí je jenom jednou z oblastí, kde se ukazuje, jak neuvěřitelné problémy to dělá.

Já bych měl jednu připomínku k tomu návrhu, toho, co tam chybí. Já jsem předpokládal, že když ministerstvo ohlásilo s velikou slávou, že předloží návrh novely zákona o státní službě k řešení problémů zamini, že první problém, který budou řešit, je problém s velvyslankyněmi, respektive velvyslanci, kterým je přes 70, který vyvolává velké mediální řekněme ozvěny. Dobře víme, že stáhnout Filipiovou ze Sýrie by byla prostě zoufalá hloupost, ale přesto to je jediná věc, o které se veřejně mluví a která v návrhu vůbec řešena není. Ona možná má nějaké jiné řešení, já teď nechci pana ministra nutit k tomu, aby nám ho tady říkal, jestli nám ho říkat chce nebo nechce. Ale přesto jsem byl překvapen, že jediná věc, která mi připadala, že opravdu spěchá a musí být učiněna, jinak se na konci roku dostaneme do lehce absurdní situace, tak ta v návrhu obsažena není.