Události posledních několika dnů a týdnů mě nutí k zamyšlení nad tím, kam naše společnost směřuje. Zdravé sociální cítění jsou nahrazovány levicovým rovnostářstvím a populismem.

Jsou-li občané hendikepováni zdravotními problémy, věkovým omezením aj., nejsou schopni z těchto důvodů pracovat a tedy získat vlastním úsilím finanční prostředky pro zajištění základních životních potřeb, přichází na řadu solidarita a pomoc. To je rozumné sociální cítění. Nemá však nic společného s vizí, kdy je občanům vštěpována zvrácená představa, že mají „nárok“. Nárok na automobil, vlastní byt či dům, nebo jen i nadstandardní bydlení či vlastnictví dalších věcí. To je rovnostářství.

Zaměňování zdravého sociálního cítění za rovnostářství se stává trendem současné doby. Přináší s sebou zákonitě řadu potíží a nevýhod. Musíme se pak ptát, jak dlouho budou pracující, jejichž víra ve spravedlivé ohodnocení velmi utrpí, ochotni tuto politiku platit. Stav, kdy v sociální/rovnostářské sféře začínají chybět prostředky a nikdo se nezamýšlí nad tím, zda není placen zbytečný nadstandard a je nesmyslně zvyšována daňová zátěž pracujících, je dlouhodobě neudržitelný.

Tento týden vláda rozhodla o částečném, cíleném navýšení některých starobních důchodů. Od září začínají platit slevy na jízdném u ČD pro studenty a seniory. Kdo vše zaplatí a odkud budeme muset vzít finanční prostředky? Odpovědi na tyto otázky nikde zveřejněny nejsou a nikdo se už, bohužel, ani neptá. Sleva na jízdném má být dle navrhovatele (ANO) hrazena z některých zrušených či omezených projektů. Jedním z nich je program START pro začínající podnikatele. Ale co dál? Z čeho bude sleva hrazena následně? Má vůbec nějaký smysl?