Dámy a pánové, přeji vám hezké odpoledne.

Řečeno už bylo mnohé. Já si myslím, že opakovat to nemá smysl. Stejně tak bylo položeno mnoho otázek, nicméně některé si myslím, že jsou opravdu důležité, a tak je zopakuji. Rozhodně bych se chtěl vymezit, nevrtím ani psem, ani ničím jiným. Neútočím ani na pana ministra Havlíčka, ani na žádné jiné ministry. Prostě z mého pohledu, a myslím tím, že mluvím za celý náš poslanecký klub, by mělo platit, že nerostné bohatství je majetkem státu, je majetkem naší země, je majetkem českých občanů, a tak by to mělo zůstat.

Osobně si myslím, že podepsání takového memoranda pár dnů před volbami je nešťastné a mělo se to řešit opravdu až v další Sněmovně, měla to řešit až další vláda, která přijde. Nemuselo se stát to, co se stalo teď. I když na druhou stranu opravdu je před volbami, takže je možné, že by se to stalo stejně. Ptáme se na to samé, co kolega Stanjura s tím, že si myslíme, že by mělo probíhat zpracování surovin v České republice, mělo by být jasné, jak se bude řešit rekultivace krajiny po těžbě a myslíme si, že je špatně, pokud odcházejí zisky mimo Českou republiku a nezůstávají u nás. A to se netýká jenom lithia. Těch věcí je daleko více, například voda, kde pro příklad v Praze, která se stará o vodovody, opravuje je, zisky odcházejí do Francie. Dalším příkladem bylo louhování zlata ve Středočeském kraji, kde navíc hrozilo, že zůstane krajina po této těžbě navždy zdevastovaná. Jezdili jsme do Středočeského kraje s poslanci jiných stran, snažili jsme se proti tomu bojovat, naštěstí tohle už je zažehnáno. Těch kauz je samozřejmě daleko a daleko více.