Údajně nám Evropská unie za každého povinně přemístěného uprchlíka vyplatí třikrát více, než nás bude stát. Pominu, zda je tato úvaha vůbec dlouhodobě ekonomicky správná. Zcela zásadní je totiž něco jiného. Migrační krize není primárně otázkou peněz, ale bezpečnosti. A tu nelze vyvážit žádnými penězi.

Odmítám výtky, že Češi jsou sobečtí a nesolidární. Byli jsme schopni bez problémů přijmout více než sto tisíc Ukrajinců, kteří i dnes tvoří polovinu všech žadatelů o azyl. Celkově se do naší společnosti integrovalo téměř půl milionu cizinců. Někteří přišli jako azylanti, mnozí jako ekonomičtí migranti.

Po celých 25 let je naše země otevřená pro všechny, kteří u nás chtějí pracovat, naučit se řeč a žít podle našich pravidel. Přičemž dokonce v době, kdy u nás kulminoval příliv běženců (18 000 žadatelů o azyl v roce 2001), vypadla ze Sněmovny jediná xenofobní a rasistická strana. Zatímco mnohé západní země, které by nás chtěly učit toleranci, se potýkají s velkým vzestupem extremistiů, kteří atakují horní příčky volebních preferencí.