Jeho autor se mě nejprve snaží poučit, že přeci interrupce jsou v Polsku povoleny. Ano, to sice jsou, ale to, k čemu dochází, je drastické omezení jejich dostupnosti. Nejedná se také o žádnou eugeniku, tedy nauku o šlechtění lidské rasy, ale pouhé odmítnutí surového a necitlivého přístupu, kdy je žena nucena porodit dítě, které přijde na svět buď mrtvé, nebo po porodu brzy zemře. Podotýkám, že jsem ta poslední, kdo by hnal ženy na potratové sály, ale mít reálnou možnost se k takovému kroku odhodlat, je něco, co považuji v 21. století za samozřejmé. Ostatně, tak to zřejmě chápou i stovky tisíc žen z Polska, které tento krok vyhnal i přes pandemii COVID-19 na náměstí polských měst.

Dále se v dopise od pana Chargé d’Affaires píše, že podání k Ústavnímu soudu Polské republiky bylo individuální iniciativou skupiny poslanců a naznačuje tak, že to přeci s vládou nemá nic společného. Opak je pravdou! Nejenže dominantní strana Právo a spravedlnost (PiS) ústy svých představitelů usilovala o omezení přístupu k interrupci, ale byli to její poslanci, spolu s dalšími konzervativními a krajně pravicovými poslanci, kteří návrh podali. Jen pro představu, vládní poslance PiSu doplnili poslanci za Konfederaci, jejímž představitelem je Janusz Krowin-Mikke, svého času europoslanec, který vysvětloval oprávněnost nižších mezd pro ženy tím, že jsou „menší, slabší a mají menší mozek“. Druhou pomocnou ruku PiS poslancům podali zástupci zvolení za Polskou koalici-Kukiz15, směsice konzervativců a lidovců. Všichni hlasují jako jeden muž pro návrhy vlády, pokud na ně nejsou moc „liberální“.